Když jsme se na Silvestra 2015 vydali do Hong Kongu, abychom přivítali nový rok, bylo nám po 3 dnech strávených v nádherných chrámech, mezi mrakodrapy či ve stínu obřího buddhy jasné, že tu nejsme naposledy. Předsevzetí pro rok 2016 tak bylo jednoduché – musíme se sem vydat znovu a užít si vše, co jsme během první krátké návštěvy nestihli. A jelikož to máme z Filipín, kde momentálně žijeme, co by letadlem dohodil, nebylo zase tak složité náš novoroční slib splnit. Navrch jsme ještě přidali výlet do Macaa – mekky casin i zajímavé směsi Číny a Portugalska.
Bydleli jsme v Apple hotelu v Causeway Bay na ostrově Hong Kong. Odtud jsme nejprve večer vyrazili na koktejly do nejvyššího baru Ozone v budově ICC. Druhý den jsme autobusem dojeli na začátek stezky Dragon’s Back Trail, která končí na pláži v zátoce Big Wave Bay.
Jak chutná koktejl 500 metrů nad mořem
Letenky mezi Manilou a Hong Kongem jsme zkombinovali, tam s Air Asia (2000 Kč na osobu) a zpátky s Cebu Pacific Air (2500 Kč na osobu). Když člověk vychytá pořádnou akci, dají se sehnat i levněji. Ubytování jsme si vybrali přes Agodu, nakonec jsme skončili v Apple Hotelu kdesi na hlavním ostrově Hong Kong v části Causeway Bay, asi 5 minut pěšky od metra, které vás spolehlivě dostane kamkoli potřebujete.
Apple hotel je typická hongkongská zašívárna – pár pokojů v rozpadlé budově, recepce ve skříni na chodbě. Když jsme ji nemohli najít a ptali se v ostatních “hotelích” v budově, jestli nám neporadí, poslali nás do háje nebo nás rovnou ignorovali – to nás ale po první návštěvě HK už nepřekvapilo, Číňané nejsou zrovna kámoši jak hrom. Akorát je těžké si na to zvyknout, zvlášť po takové době strávené na Filipínách, kde by vás každý nejradši zulíbal. Co nás překvapilo byla velikost pokoje. Posledně byl taky malý, ale jak narvali postel, sprchu, záchod a umyvadlo do jedné místnosti o 6 metrech čtverečních, je nám doteď záhadou. I tak se nám tam ale podařilo během chvilky udělat bordel.
Po půl roce zpátky v divočině Hong Kongu, hurá!
Po půl roce zpátky v divočině Hong Kongu, hurá!
Po půl roce zpátky v divočině Hong Kongu, hurá!
Po půl roce zpátky v divočině Hong Kongu, hurá!
Noční hledání hotelu je větší sranda, když jste si zapomněli stáhnout mapu 🙂
Hotel jsme našli! Sice nevypadá nejlíp, ale neměli jsme v pokoji žádné mravence. Byl na ně totiž moc malý.
Na naši druhou výpravu do HK jsme měli společně s 2 našimi českými přáteli z Manily jen víkend, a tak nebyl čas ztrácet čas. Popadli jsme peněženku, vyrazili do víru večerního velkoměsta a zamířili k nejvyšší budově ICC (Mezinárodní obchodní centrum). Na jejím vrcholu ve 118. patře je skybar Ozone, což je podstatně lepší způsob, jak si užít výhled z této téměř 500 metrové budovy – vstup do baru se totiž na rozdíl od návštěvnické vyhlídky Sky100 o 18 pater níž neplatí, jen se musíte trochu slušně obléct. Drinky jsou relativně drahé, ale dobré, a výhled si navíc užijete i s dobrou muzikou, o kterou se stará místní DJ.
V roce 2010 to byla 4. nejvyšší budova na světě, jenže pak se Číňani, Arabové a Korejci spustili a dneska tak ICC patří až 10. příčka. Bar Ozone je ale údajně stále nejvýše položený na světě. Výhled z něj každopádně stojí za to, už kvůli tomu, že má prosklenou terasu bez střechy, kde se vám nad hlavou prohánějí mraky jak za oknem Airbusu.
Nakonec bylo možná dobře, že koktejly vyšly draho, protože nás druhý den čekal pořádný výdej energie. Rozhodli jsme se totiž pokořit místního draka.
Budova ICC, na jejímž vrcholu je bar Ozone, kam jsme měli namířeno.
Na koktejly i místo u prosklenné stěny jsme si museli počkat, ale nakonec jsme si obojí užili.
Pohled do změti městské džungle 500 metrů pod vámi je fascinující.
Koktejl za 600 Kč 🙂
Trek na dračím hřbetě
Ne, že bychom se omylem dostali do pohádky. Onen drak je totiž ve skutečnosti hora, jejíž hřbet se táhne okolo pobřeží jako dračí ocas, který končí docela poeticky na písečné pláži. Trek je součástí delší stezky, která má 50 kilometrů, my si ale chtěli vychutnat jen její dračí část. Za tou jsme se vypravili metrem a pak autobusem. Podle pasažérů bylo vidět, že je to oblíbený výlet i pro místní. Vystoupili jsme na zastávce Shek O Road poblíž vesničky To Tei Wan.
Téměř 9ti kilometrová stezka začala výšlapem na okraj skalního útesu Shek o Peak, ze kterého jsme pochopili, proč tento trek získal nedávno cenu “Nejlepší městská procházka na světě”. Výhled, který v sobě snoubí moře, pláž, město, hornaté pobřeží, obří zaoceánský parník a dračí hřbet linoucí se až kamsi do dálky, se ani fotkami nedá dostatečně vylíčit.
Vzhůru na Dragon’s Back Trail a vrchol Shek O Peak!
Výhledy z Shek O Peak na pobřeží ostrov Hong Kong
Výhledy z Shek O Peak na pobřeží ostrov Hong Kong
Výhledy z Shek O Peak na pobřeží ostrov Hong Kong
Stezka je velmi oblíbená, ale díky své délce tu i o víkendu budete sami…
Na okraji Shek O Peak. Malý kopec, ale velký dojem…
Ne každý Dragon= s Back Trail v horkém dopoledni zvládne 🙂
I když je to oblíbený cíl turistů i místních, nakonec jsme po pár minutách šlapání po hřebenovce zůstali celkem osamocení. Kolem nás se jen proletovali nádherně barevní motýli a my se v horkém tichu kochali dalšími a dalšími výhledy.
Když se stezka chýlila ke konci, připravila si pro nás ještě jedno překvapení. Tesně u hlavy jsme si na poslední chvíli všimli něčeho světlého, co nás zastavilo uprostřed kroku. Vzhlédli jsme v náhlém přikrčení pomalu nad sebe a tam na nás 5 centimetrů od naší hlavy pomrkával osmi očima uprostřed své sítě morbidně velký pavouk s nezdravě žlutýma nohama. Kousek od něj byl další, ale to už jsme všichni naráz o překot couvali a padali na zem v záchvatu obdivu nad těmi nehezkými dětmi matky přírody.
Zbytek stezky náš trekingový styl připomínal zdravotní procházku 4 tajných agentů z léčebny, kteří se podezřívavě plíží krok za krokem, kontrolují každý roh a navzájem si kryjí záda pro případ, že by chlupatý nepřítel s osmi nohama zaútočil ze zálohy. Poslední zatáčka nás však naštěstí bez újmy vyvedla do malé vesničky v zátoce Big Wave Bay, kde jsme hned zamířili do malé sámošky zchladit žíznivé a rozpálené krky. Odtud už jsme po pár minutách dorazili k pláži – poprvé jsme si mohli vychutnat pocit, že jsme v Číně u moře.
Tihle krasavci nás provázeli cestou cestu po Dragon’s Back Trail.
Výhledy z hřebenovky se neustále mění. Jednou jste mezi keřy, podruhé na vás vykoukne Hong Kong.
Výhledy z Dragon’s Back Trail – Hřbitovy na úbočí skal.
Stezka Dragon’s Back trail má několik vrcholů, všechny nabízejí krásné výhledy.
Otevřený terén, slunko nad hlavou, obloha bez mráčků… Tentokrát jsme dokonce měli s sebou i trochu pití! 🙂
Před posledním úsekem se před námi objevila pláž v zálivu Big Wave Bay, cíl našeho treku.
Konečně v cíli. Autobusová zastávka ve vesničce ale není zrovna „tourists-friendly“.
Trek je za námi, hurá do čínského moře!
Pláž je celkem prostorná, ale i tak byla slušně přecpaná. Co nás ale zklamalo víc bylo hnědé a ledové moře. Připadali jsme si tak trochu jako u českého rybníku, akorát tu bylo přibližně o 2000 více Číňanů. Osvěžení ale i tak bodlo a narůstající hlad jsme se vydali zkrotit do baru na pláži. Mají tam dost hnusný ceasar salát, moc to nevylepšilo ani místní pivo. Pokud se sem někdy vydáte, zkuste radši některou z restaurací opodál – jsou levnější a i jídlo vypadá chutněji. My to bohužel zjistili až cestou zpátky.
Po obědě jsme vyrazili k autobusu, aby nás vzal zpět do centra Hong Kongu. Naštěstí jsme nemuseli luštit čínské klikyháky na ošuntělé zastávce, kterou jsme míjeli cestou k pláži – jedna hodná paní nás poslala přímo na malé nádraží, kde už čekal autobus. Za nějaké 4 HKD na osobu nás během necelé hodinky vzal zpět mezi mrakodrapy. Tam jsme se však i přes odpolední letní parno moc neohřáli – jen co jsme se dali trochu do pucu, vyrazili jsme k přístavu, abychom opustili Hong Kong a vypluli vstříc nedalekému Macau. O tom, jaké to tam bylo, se dočtete v dalším článku.
