Kostarika, den 9. – Dredatá Montezuma a ostrov Isla Tortuga

Až do dnešního dne jsme v Kostarice prožívali dobrodružství, ať už při divoké projížďce na koních, adrenalinové jízdě na ziplinách nebo ztraceni kdesi v hlubinách pralesů. Tento den byl výjimečný, klidný, pohodový. Vydali jsme se totiž z vesničky Montezuma na ostrůvek Isla Tortuga, kde se čas rozplynul mezi zrnka písečné pláže prohřáté poledním slunkem. Dokonale jsme si tak odpočinuli, abychom nabrali síly na další putování.

Auto jsme tentokrát nechali odpočívat a vydali jsme se lodí na ostrov Isla Tortuga vzdálený od Montezumy asi 20 kilometrů.

Jak jsme objevovali vesničku Montezuma

Montezuma leží u pobřeží Tichého oceánu na samém okraji poloostrova Peninsula Nicoya vtěsnaná mezi skály shlížející na nekonečné obzory oceánu. Kdysi to byla rybářská vesnička, ale od 80. let se těší častým náštěvám turistů z celého světa, kteří se sem vydávají za ekoturismem, vodopády a poblíž ležící přírodní rezervací Cabo Blanco. Nenajdete tu sice poštu nebo banku, ale například každý rok se tu v květnu můžete zajet podívat na mezinárodní filmový festival. Kdykoli se tu také můžete aktivně zapojit do dobrovolnických prací ať už jako učitel surfování, ochránce mořských želv a jiných ohrožených zvířat nebo jako pracovník v hotelu Mariposario či organické farmě Rancho Delicioso.

Ospalá ranní ulička ve vesnici Montezuma

Život tu jinak plyne velmi pohodovým tempem a na každém rohu narazíte na malý stánek místních dredařů, kteří prodávají ručně vyráběné náramky a přívěsky. My se do ulic vydali po výborné snídani, kterou nám připravila milá recepční z hotelu Mariposario, kde jsme byli ubytovaní.

Palmy jsou bezesporu skvělé – poskytují stín, dodávají pláži šťávu… Ale pohodlně se na nich ležet fakt nedá.

Při procházce vesnicí jsem si koupil přívěsek na krk v podobě malé želvy. Chystali jsme se totiž vyplout lodí na Isla Tortuga, tedy želví ostrov. Při čekání na naši loď jsme vyplnili volný čas focením u palem, rybářských bárek a pelikánů pohupujících se v ranní nostalgii na drobných vlnkách Pacifiku. Opět jsme zde potkali sympatický pár amerických důchodců, na které jsme narazili už v La Fortuně a Santa Eleně v pralese Monteverde.

Montezuma kdysi byla zapomenutá rybářská vesnice. Dnes je rybářství spíše koloritem, které sem vábí turisty z celého světa.

Jak jsme vyrazili na Isla Tortuga s mluvícími papoušky

V půl desáté konečně dorazila malá motorová loďka Tortuga Express společnosti Zuma Tours. Spolu s námi se do ní nalodilo asi 10 dalších souputníků. Cesta trvala 45 minut. Jeli jsme svižným tempem kolem skalnatého pobřeží poloostrova Nicoya, ze kterého se tu a tam vynořil vodopád hnědě zbarvené vody tříštící se z výšky 20-ti metrů o hladinu Pacifiku. Na jedné ze skal se tyčí honosná rezidence pro majetnější klientelu.

Podobnou loďkou jsme se vydali na ostrov Isla Tortuga.

V okolí Montezumy se pohupuje celá řada malebných rybářských bárek.

Po necelé hodince jízdy jsme trochu zpomalili a objeli zajímavý skalní útvar osamoceně sedící v oceánu s průjezdným otvorem uprostřed. Když jsme si jej dostatečně zdokumentovali z každého úhlu, pokračovali jsme k dalším skalním ostrůvkům, u kterých jsme zastavili, vyzbrojili se půjčenými plotvemi, brýlemi a šnorchly a naskákali do osvěžujícího oceánu hledat zlaté rybky. Proplavali jsme s Ivetkou kolem skalky a prohlíželi si hejna malých i větších různě zbarvených rybek. Korálů tady moc nenajdete, snad protože je okolí denodenně plné turistů šlapajících vodu pod sebou ve snaze najít ztracenou krásu podmořského světa. Voda byla trochu zakalená od vln vířících povrch pod sebou.

Skalní brána poblíž ostrova Isla Tortuga.

Jeden z hotelů, které balancují na okraji skály při pobřeží poloostrova Nicoya.

Abychom nepřišli zkrátka o pohled na roztodivné tvory obývající zdejší podvodní krajinu, vytáhl na hladinu náš průvodce krásného ježíka a velkou doruda zbarvenou hvězdici. Ukázal nám, že ježíkovy ostny ve skutečnosti nepíchají, protože mají spíše zastrašovací efekt pro predátory kroužící v okolí ve snaze najít snadnější kořist. Nejpodivnější na ježíkovi je jeho úsměv podobající tomu, kterým oplývají všichni obyvatelé Montezumy, trávící čas nejčastěji při posezení s přáteli na ulici s pivem v jedné ruce a špekem v ruce druhé. Když jsem ani na pátý pokus nedokázal do holých rukou chytit jednu z tisíce rybek prohánějících se pod námi, zavelel průvodce znovu k nalodění a vyrazili jsme konečně k ostrůvku Isla Tortuga.

Vytlemený ježík, kterého nám vylovil a ukázal průvodce. Pak ho samozřejmě zase pustil, na oběd jsme si dali něco méně ostrého.

Po chvilce jízdy se před námi otevřel pohled na necelé dva kilometry čtvereční velký ostrůvek, který se stal díky nádherné pláži oddělené od hustého lesa linií palem oblíbenou turistickou destinací. Každý den sem vyráží desítky lodí plných nedočkavých turistů, kteří se tší na seznámení s Pacem a Lolou, nádhernými papoušky Ara. Kromě nich tu vesele brebentí i další 4 papoušci, neustále focení turistickými paparazzi z celého světa.

Takový pohled se naskytne při příjezdu na pláž ostrova Isla Tortuga.

Po vylodění jsme zabrali svůj kousek malé pláže, kterou si společnosti rozdělili spravdlivě na drobné části, přičemž každá disponuje pár lehátky, základnou z bambusu se zázemím pro kuchaře a jídelními stoly, kde se koná polední hostina v podobě čerstvé ryby s bramborem a zeleninovou oblohou. Oběd jsme si s chutí užili, popadli pár pivek z chladícího boxu a spokojeně sebou plácli na pláž oddávat se sluneční orgii.

Při našem cestování vždy dbáme na to, abychom se seznámili s místními.

Po chvilce nás povalování přsetalo bavit, a tak jsme vyrazili do okolí. Popovídali jsme si s papoušky Pacem a Lolou, prošli se až na konec pláže a podívali se zápas v beach volejbale. Papoušek Paco je asi nejvtipnější. Sedíce na větvi s miskou dobrot okouní a zvesela vykřikuje Paco, Paco! Těžko říct, jestli má takovou radost ze svého jména nebo jen dává nahlas najevo, co si myslí o turistech, kteří dobyli jeho království. Největší pozdvižení však nejspíš vyvolalo malé divoké prasátko, které pobíhalo mezi nadšenými turisty. Nechalo se drbat, utíkalo před naší snahou pořídit nerozmazanou fotku a nakonec celé unavené usnulo na pláži. Pobavené turistky ho napůl zahrabaly do písku, což ho však nevyrušilo ze snění o ráji na zemi, kterým by ostrůvek mohl být, kdyby neodolával každý den nájezdům turistů z velkých párty lodí a katamaránů vysílajících do ovzduší hlasitou hudbu ze skučících repro soustav.

Další z opeřených neposedů, kteří baví turisty na ostrově Isla Tortuga.

Kromě papoušků a prasátka tu najdete ještě jednu raritu. Když vás totiž po konzumaci třetího piva přepadne volání přírody a vydáte se hledat záchod, najdete jen jednu kabinku, u které stojí prapodivný pán v mokrém tričku. Kromě toho, že vybírá vstupné 1 Colon, má ještě jednu důležitou funkci. Splachuje záchod po každém použití. Předpokládáme, že na tuto pracovní pozici se asi fronty nestojí, narozdíl od samotného záchodku.

S Ivetkou jsme okupovali malý kousek pláže, který nebyl pokryt turisty.

Samotná pláž je fajn, má trochu větší spád, ale nabízí hezký pohled na řadu skalních zubů tyčících se opodál mezi vlnami Pacifiku. Bohužel je to jediný prostor, kde se můžete potulovat. Do lesů za řadou palem je vstup zakázaný, což na druhou stranu alespoň trochu chrání ostrůvek Isla Tortuga od úplného zkažení cestovním ruchem.

Každý v okolí Montezumy kdo má loď, zamíří jednou za čas na Isla Tortuga.

Jak jsme se vrátili do 60. let

Když se čas naplnil a došla zásoba piv, naskákali jsme zpět do loďky Tortuga Express a vydali se zpět do vesničky Montezuma. Pan kapitán to navzdory sílícímu větru a vlnám pořádně osolil, a tak jsme s ošlehanými tvářemi za necelou hodinku jízdy opět zahlédli malou pláž Playa Montezuma.

Nádherné skalní útvary dokreslují atmosféru rajského ostrova Isla Tortuga.

Vyhopli jsme z lodi, poděkovali za pěkný výlet a nasměrovali naše kroky do vesničky, kde si poslední paprsky kostarického slunce užívali typičtí obyvatelé tohoto kraje. V batikovaných tričkách s dredy lechtajícími jejich opálené zadky tu popíjí pivo lidé z 60. let, pokuřující špeka nebo žonglující s kuželkami uprostřed ulice lemované stánky se suvenýry všeho druhu.

Pouliční umělec a jeho představení zachycené na sekvenční snímání.

Vzhledem k narůstajícímu hladu jsme ještě poseděli v restauraci, kde naše velké oči uspokojili výbornou quesadillou a wrapem. Milý číšník měl trochu problémy s angličtinou, ale ke komunikační bariéře se stavěl čelem a prosil nás, abychom na něj mluvili, aby se v cizím jazyce pořádně procvičil. Pak už jsme jen nasedli do auta a vyjeli krpál k našemu hotelu. Po úmorné cestě do hotelu jsme ulehli do postele a skoukli jeden díl seriálu Přátelé, který zrovna běžel v televizi. Z letargie nás vytrhli snad jen mravenci o velikosti geneticky upravených fazolí…

Celkem normální výjev v jedné z ulic vesničky Montezuma.