Hong Kong je ráj Buddhismu, a tak jsme se na druhý den rozhodli pořádně podívat na zoubek právě šéfovi tohoto duchovně filosofického systému. Když se totiž vydáte na ta správná místa, můžete na Buddhu narazit doslova na každém kroku a obdivovat jej ve všech možných velikostech – miniaturní, životní i gigantické. Někde se usmívá, jinde surfuje na rybě, většinou však tiše a důstojně rozjímá v nádherných chrámech a klášterech. Vždy nás ale dokázal ohromit. Tak pojďte, ukážeme vám, kudy na něj.
Dnes jsme se nejprve z hotelu Pay-less Guesthouse vydali k lanovce Ngong Ping 360, tou jsme se přesunuli k Tian Tan Buddhovi a klášteru Po Lin, pak jsme jeli zpátky do Kowloonu (resp. do New Territories) podívat se do chrámu Deseti tisíce Buddhů a nakonec jsme si prošli květinové trhy, ptačí zahradu a uličku se zlatými rybkami (trhy v Mong Kok a Tsim Sha Tsui). Den jsme zakončili v přístavu Victoria Harbour, odkud jsme se podívali na světelnou show.
Lanovkou Ngong Ping za velkým Buddhou
Po Silvestru má člověk obvykle problém zdolat cestu mezi postelí a koupelnou, ale jelikož jsme to se včerejší oslavou moc nepřeháněli, dokázali jsme se přemluvit k brzkému vstávání (no, ehm, asi tak v 7 ráno) a vyrazili jsme od hotelu metrem na ostrov Lantau, kde je Buddha ze všech Buddhů (v Hong Kongu) největší.
Vystoupili jsme na zastávce metra Tung Chung. Jen pár metrů odtud je stanice lanovky Ngong Ping 360 šplhající se mezi horami až ke klášteru Po Lin Monastery a obrovské soše Tian Tan Buddhy. Díky tomu, že jsme vyrazili relativně brzy, nebyla na lanovku moc velká fronta. Koupili jsme si lístek za 130 HKD (asi 400 Kč). K dostání je také kabinka s proskleným dnem, ale nějak jsme nenašli důvod, proč si připlácet za pohled pod nohy. Dolů je pěkně vidět i z obyčejné kabinky.
Nástupní stanice lanovky Ngong Ping 360
V roce 2007 při testu brzdícího systému jedna kabinka tak nějak upadla a rozbila se o kopce 50 metrů hluboko pod tažným lanem. Nicméně pak nešťastného provozovatele dráhy vyměnili a od té doby se už nic vážného nestalo. Kdybyste však nepatřili mezi fandy lanovek a naopak se rádi prošli, můžete využít krásnou stezku přímo pod lanovkou (jen pozor na ty padající kabinky). I na Nový rok se na tento trek vydalo docela dost lidí a výhled z kopečků určitě stál za to. Jen člověk musí mít dost času.
Cestou se nám nabídl pohled na neustále se rozrůstající Hong Kongské letiště, hornaté prostředí ostrova Lantau a po nějakých 20ti minutách jízdy se před námi konečně zjevila i slavná silueta obřího Buddhy, tiše shlížejícího na marnotratný svět pod sebou.
Pohled z lanovky na letiště a ostrov Lantau
Tian Tan Buddha
Naše kabinka neupadla, takže jsme na konečné mohli s nadšením vyskočit a rozběhnout se podívat po malé vísce Ngong Ping, která tu vyrostla, aby uspokojila všechny potřeby turistů. Barevné domky s prvky tradiční čínské architektury a krámky se suvenýry, čaji či komiksovými hrdiny (ti jsou tu hrozně populární!) jsme ale míjeli celkem kvapně, protože další a další kabinky vozily na vrchol desítky turistů pomalu mířících k Buddhovi. Abychom se tedy nemuseli moc tulit a mohli si užít Buddhu bez davů, prosmýkli jsme se kolem lákadel a zamířili k velké vstupní bráně.
Za branou jsme si ještě prohlédli sochy 12ti božských generálů symbolizujících zvířata z čínského zvěrokruhu. Každý z nich má symbolickou zbraň, s níž dnem i nocí bdí nad celým areálem vítajíce tisíce návštěvníků. Kdyby vás to snad zajímalo, tak původ těchto bytostí se váže k Bhaiṣajyaguruvaidūryaprabharāja, což je – jak si jistě pamatujete ze školky – pradávné učení o medicíně. A to jste si mysleli, že nic horšího než název islandské sopky lidé vymyslet nemohli 🙂
Jen pár metrů od konečné stanice lanovky si můžete vychutnat v uličce vesničky Ngong Ping pohled na Tian Tan Buddhu
Brána na cestě k Tian Tan Buddhovi
Na nádvoří s vlajkami jsme se otočili kolem dokola a užili si kombinaci čínské architektury symbolických bran a klášteru Po Lin, siluet vlnících se kopců a hor a především majestátního Tian Tan Buddhy, který se před námi objevil v celé své kráse. Sedí si tam na lotosových květech, tajemně se usmívá a čeká, až se k němu vydáme po 268 schodech ukrytých mezi zelené stromořadí. Taková pozvánka se nedá odmítnout.
Náměstí před Tian Tan Buddhou
S každým krokem se velký Buddha přibližoval a jeho obří rozměry nás okrádaly o zbytky zatajeného dechu. Celou atmosféru ještě dokreslil podmanivý zpěv modlících se vzyvatelů Buddhova učení. Ve vší pokoře tu lidé seděli na zemi a společně jedním uhrančivým hlasem zpívali kouzelně rytmickou píseň, která jako by neměla konce. Vlastně jsme si tak trochu přáli, aby konce opravdu neměla, protože se hezky poslouchala.
Abychom se o místu dozvěděli trochu víc, navštívili jsme ještě malé muzeum ve spodní části podstavce Buddhovy sochy. Je trochu zvláštní, že taková stavba tu nestojí staletí, jak by člověk čekal. Vlastně je tu teprve od devadesátých let. Stejně jako křesťané dnes staví nové kostely, budují i buddhisté své svatostánky, které i přes využití moderních technologií umí působit silným historickým dojmem.
Jen 268 schodů a jsme u něj!
Modlitby a zpěvy místních pod sochou Tian Tan Buddhy
Modlitby a zpěvy místních pod sochou Tian Tan Buddhy
Snad jen Buddha dokáže i při své velikosti působit tak skromně…
Pod velkým Buddhou je i řada dalších soch a malé muzeum
Výhled, kterým se Buddha může těšit každý den – hory, lidé a klášter Po Lin
Po Lin Monastery
Jakmile jsme sešli od Buddhy dolů, zamířili jsme ke klášteru Po Lin. Ten patří v Hong Kongu mezi ty nejkrásnější. Jeho stavbu započali před více než 100 lety tři mniši putující sem z Velké Číny. Zpočátku neměl tak tajemný název, říkalo se mu jednoduše “Velká chatrč”. Při pohledu na tradiční lomenou střechu a barevně zdobenou fasádu se však člověk nediví, že poněkud nactiutrhající jméno vyměnili časem za “Zenový chrám drahocenného lotosu”.
Víc než název však člověka dostane pohled do místnosti, která ukrývá na 10 tisíc malých sošek Buddhy. Vše včetně stropu je tak neuvěřitelně zdobně vyvedené, že i přes zákaz focení se vaše ruce samy od sebe chopí čehokoli co má spoušť a začnete se pokoušet ten pohled zachovat na památku. Protože už pár vteřin poté, co místo opustíte, máte pocit, že to, co jste viděli, byl jen přelud.
Prostě je to tak pěkné, že ani tu fotku jsme nemuseli upravit.
Klášter Po Lin aneb Zenový chrám drahocenného lotosu
Nádherně zdobený klášter Po Lin
Nádherně zdobený klášter Po Lin
Neuvěřitelný interiér posetý tisícovkami zlatých sošek Buddhy
Pod vlivem vší té krásy jsme se přidali k místním, kteří si za pár drobných kupovali u stánků rudozlaté tyčinky, zapalovali je o malé svíčky a poté je zapichovali do připravených stojanů, aby za tiché modlitby odnesl provoněný kouř přání těchto (ne)obyčejných lidí až tam, kde by je někdo mohl vyslyšet a splnit.
Myslím, že Ivetka si přála, abych už ten melodramatismus vyměnil zpátky za přízemní humor 🙂
No, tyčky jsme úspěšně zapálili, do stojanu zkušeně zabodli, modlitbu sice neznali a vypustili, ale přesto doufáme, že ten dům s bazénem, zdraví a světový mír nám Buddha letos dopřeje.
Ivetka a její buddholibá činnost, zapalování kadidel pro štěstí
Navzdory svému názvu kadidlo celkem hezky voní
Chrám Deseti tisíce Buddhů
Z vesničky Ngong Ping jsme se autobusem vrátili zpátky ke konečné stanici metra Tung Chung a odtud jsme se svezli o hezkých pár zastávek dál ke stanici Sha Tin. Následovali jsme skupinky lidí, kteří připomínali turisty, a po pár minutách jsme spolu s nimi došli k nenápadné stezce u lesa, ozdobené u vstupu klecí s pastí na opice.
Opice jsme nepotkali, ale zato jsme se setkali s prvními z mnoha soch Buddhy v životní velikosti. Jen co jsme si prohlédli prvního, mohli jsme oči nechat na schodišti lemovaném doslova stovkami dalších Buddhů. Seděli, stáli, nakláněli se, smáli se, mračili se, podivovali se, všemožně se pitvořili i oplývali moudrostí – prostě jsme poznali všechny možné tváře Buddhy, jaké si dokážete představit. Dokonce i pár takových, co byste ani nečekali. Jeden surfoval na rybě, další seděl na podivném kříženci psa, prasete a hrocha…
Cesta k chrámu Deseti tisíce Buddhů
Je to pořádný krpál, ale člověk má aspoň podél cesty spoustu božských fanoušků
O Buddhovi se ví, že má rád smysl pro humor
Pojď sem, ty kluku, kam ty jdeš?
Buddha surfující na rybě. Tak nevím, neutahuje si tím z křesťanů? 🙂
Hodně lidí má za to, že Buddhismus nařizuje vegetariánskou stravu. Nikde to však psáno není a jak je z fotky zřejmé, sám Buddha si taky dopřával 🙂
Krásné barevné kombinace u chrámu Deseti tisíce Buddhů
Devítistupňová pagoda, která dnes zdobí 100 dolarovoou bankovku
Chrám Deseti tisíce Buddhů v Hong Kongu
Co místu dodá na dojmu je fakt, že jej vlastníma rukama vybudoval oddaný buddhistický nadšenec Yuet Kai, když 8 let nosil se svými učedníky stavební materiál z úpatí hory, na jejímž srázu je chrám vystavěn. Dalších 10 let jim trvalo dokončit celkem 12 800 soch Buddhy, ale v roce 1957 své dílo konečně završili a 431 schodů mohlo přivítat první pravidelné návštěvníky. Světské odměny se Yuetovi dostalo v roce 2001, kdy byla devítistupňová pagoda jeho chrámu vyobrazena na 100 dolarové bankovce. Těžko říct, jestli by na něčem takovém záleželo člověku, který si v se snaze dokázat svou oddanost uřízl dva prsty, zapálil je a poté je použil k rozžehnutí 48 olejových lamp k uctění Buddhy.
Vnitřek chrámu podobně jako v klášteru Po Lin zdobí stěny pokryté tisícovkami malých Buddhů. Každý má trochu jinou pózu a výraz ve tváři a nese rytinu jména svého dárce. I tady lidé zapalovali kadidla, i tady jsme tu a tam zaslechli tiché modlitby.
Vyhlídka však u chrámu nekončí, projít se můžete až k jezírku a zahradě s dalšími sochami Buddhy rozestavěných kolem dokola, sledujíce zamyšlené tváře turistů. Ti tu pozorují podivný kontrast tradičních náboženských skulptur blýskajících se zlatem a všedně šedých mrakodrapů v pozadí. Na pomoc však rázem přispěchalo rudnoucí odpolední slunce, které sochám propůjčilo takový snový nádech, až dalo snadno zapomenout na nudnou panelákovou realitu kdesi v hloubce pod námi.
Uvnitř chrámu Deseti tisíce Buddhů
Sochy na náměstí před chrámem Deseti tisíce Buddhů v Hong Kongu
Sochy na náměstí před chrámem Deseti tisíce Buddhů v Hong Kongu
Vonné tyčinky, které tu místní zapalují pro štěstí
Devítistupňová pagoda, která dnes zdobí 100 dolarovoou bankovku
Zahrada poblíž chrámu Deseti tisíce Buddhů v Hong Kongu
Cestou zpět z chrámu Deseti tisíce Buddhů
Cestou zpět z chrámu Deseti tisíce Buddhů
Cestou zpět z chrámu Deseti tisíce Buddhů
Hong Kong a jeho slavné trhy s květinami, papoušky či zlatými rybkami
Z chrámu Deseti tisíce Buddhů jsme se vrátili k metru a vyrazili na poslední dnešní procházku – na květinové trhy, do ptačí zahrady a mezi krámky se zlatými rybkami. Tedy na tu část trasy v obchodní čtvrti Tsim Sha Tsui a Mong Kok, kterou jsme předchozí den už nestihli. Skončili jsme totiž někde poblíž zastávky prince Edwarda, přičemž tahle zajímavá tržiště se nacházejí ještě kousek dál směrem na sever.
Květinové trhy se rozprostírají podél ulice Flower Market Road. Stánků a obchůdku s nejrůznějšími květinami je tu opravdu hodně. Celá ulice je provoněná a i když se tu schází hodně lidí, tak je procházka mezi všemi těmi liliemi, růžemi a dalšími kráskami docela fajn. V jednom z obchodů jsme navíc objevili úžasnou kavárnu Hay Fever, kde jsme měli dosud asi nejlepší kafe v životě.
Květinové trhy v ulici Flower Market Road v Hong Kongu
Květinové trhy v ulici Flower Market Road v Hong Kongu
Květinové trhy v ulici Flower Market Road v Hong Kongu
Kdo by to byl řekl, že tu nejlepší kávu si člověk dá na květinových trzích…
Kavárna Hay Fever na Flower Market Road
Nejen květinovou výzdobu tu pořídíte…
1, 2, 3, Hong Kong Zen!
Na Hong Kong opět padla tma, a tak jsme ještě z kavárny pospíchali do Bird Garden, což je takový zvláštní areál v uličce Yuen Po, kde si můžete koupit některého ze stovek malých i velkých papoušků, zpěvných ptáků a jiných opeřenců. Postarší pánové sem chodí nakupovat zobání pro své miláčky, kteří se jim – jakoby se nechumelilo – houpou na rameni a zvědavě okukují čilý život v tržnici.
Nejlepší stánek jsme našli někde ke konci uličky, kde nám starý vysmátý prodavač dal velkou korelu na ruku a pak ji rozpovídal, resp. rozesmál. Korela jménem Tau Tau se řechtala, zdravila nás, pohupovala se a bavila okolí svými čínskými i anglickými hláškami.
Bird Garden & Market v Hong Kongu
Bird Garden & Market v Hong Kongu
Bird Garden & Market v Hong Kongu
Bird Garden & Market v Hong Kongu
Papoušek Tau Tau a jeho vysmátý majitel
Náš kamarád Dan a papoušek Tau Tau – těžko říct, kdo byl víc na větvi
Síly pomalu docházely, celodenní chození si vybíralo svou daň, ale přesto jsme to cestou zpátky k metru vzali ještě přes Goldfish market v ulici Tung Choi. Tady visí na každé straně ulice desítky, stovky a tisíce sáčků s vodou a malými zlatými rybkami. Kromě nich jsou tu i akvária s dalšími více či méně prapodivnými rybami.
Úplně poslední zastávkou bylo nábřeží u přístavu Victoria Harbour. Chtěli jsme se podívat na každodenní noční světelnou show, kterou spouští desítky mrakodrapů na druhé straně zálivu na ostrově Hong Kong. Bohužel hudba nebyla slyšet a těch pár světel, co kroužilo do tmy, nás moc neohromilo, takže jsme to pro dnešek konečně zabodli a šli spát do naší malé indické komůrky v Pay-less Guesthouse.
Čekal nás totiž ještě jeden den v Hong Kongu a my na něj chtěli být fit – byl před námi totiž další souboj s časem, abychom stihli navštívit ty nejkrásnější chrámy a zároveň znovu vyjeli na vrchol Victoria Peak, tentokrát ale v noci…
Zlaté rybky na Goldfish Market v Hong Kongu
No Comments