Hong Kong, den 3. – Chrámy a noční scenérie

Hong Kong, 10 hodin ráno. Rušná šedivá ulice se po zezelenání semaforu plní čadícími auty. Na jedné straně stojí fádní obchodní centrum se zastávkou metra, na druhé straně vše ostatní zakrývá vysoká betonová zeď. Od jejích stěn se odráží do všech stran neklidné zvuky zaměstnaného velkoměsta. Nic tu není. Na první pohled nenajdete jediný důvod, proč na takovém místě být. Jenže pak si jich všimnete. Pod mostem křižujícím silnici se vám schovávají nenápadné schody, jejichž vrchol změní celou scénu k nepoznání – doslova během mrknutí oka.

Hong Kong – Mnich v klášteře Chi Lin

Hluk a šeď s posledním schodem najednou zmizí a před vámi se otevře tichý prostor, kterému okamžitě propadnete. Hladké dřevěné trámy a sloupoví tu hrají kaštanově hnědými odstíny bez jediného přerušení hřebíkem (po vzoru architektury dynastie Tang ze 7. století). Temné, prohnuté střechy a světlá dlážděná podlaha rozlehlého prostranství se snoubí se sytě fialovými a zelenými barvami bonsají a keřů, mezi nimiž se nerušeně procházejí usměvaví i zamyšlení mniši v oranžových pláštích. Za tím vším do výšky rostou zelené kopce i mrakorapy. A vy najednou nevíte, kde se vzala ta zvláštní harmonie mezi spěchem a klidem, přírodou a betonem, velkoměstem a klášterem. Ale je prostě tady a vybízí vás k návštěvě a vzájemnému poznání.

A tak ho stejně jako my přijmete a vydáte se dál do chodeb a zdobných místností kláštera Chi Lin, kde se čas zastavil a Hong Kong nabyl docela jiné podoby.

Třetí a poslední den jsme se od hotelu Pay-Less Guesthouse vydali nejprve ke klášteru Chi Lin a chrámu Wong Tai Sin, odpoledne jsme pak vyrazili na jih na ostrov Hong Kong, kde jsme se projeli po nejdelším eskalátoru na světě k výborným steakům v SoHo a tržnici na ulici Graham Street. Večer jsme zakončili naši výpravu výšlapem na rozhlednu Victoria Peak, odkud se nám nabídl pohled na noční Hong Kong.

Klášter Chi Lin a zahrady Nan Lian

Toto kouzelné místo leží jen pár desítek metrů od stanice metra Diamond Hill. Kláštěr byl postavený už ve třicátých letech, ale svou současnou podobu dostal až na konci let devadesátých, kdy byl kompletně přestavěn podle architektury dynastie Tang. Pokud si stejně jako my zrovna o volných chvílích nelistujete časopisy o čínských dynastiích, pak vězte, že takový styl se vyznačuje mimo jiné používáním dřeva, přičemž ke spojení jednotlivých částí se nevyužívá železných hřebíků, ale speciální techniky vyřezávaných spojů. A něco takového v celém Hong Kongu najdete pouze právě tady.

Hong Kong – Klášter Chi Lin

Interiér kláštera Chi Lin

Rudozlatá výzdoba kláštera Chi Lin v Hong Kongu

Bonsaje v klášteře Chi Lin

Rozloha areálu kláštera Chi Lin je úctyhodných 33 000 čtverečních metrů a patří k němu také nádherné zahrady Nian Lan, kde si můžete užít relaxační procházku zeleným parčíkem s vodopádem, muzeum kamenů, krámek se suvenýry či návštěvu vegetariánské restaurace. Vstupné tu neřeší. Asi jediné, co nám po chvíli začalo scházet, byly jakékoli lavičky či prostě místo, kde si můžete vsedě odpočinout. Pokud byste si snad chtěli sednout na schody či kamkoli jinam, za chvilku za vámi docupitá poněkud prudérní hlídačka a vyzve vás, abyste své ctěné půlky ráčili opět rozpohybovat. Tak nevím. Jestli není zahrada spíš koncipována jako přírodní fitness centrum a my to jen nepochopili…

Pohled do zahrad Nan Lian u kláštera Chi Lin

Zahrady Nan Lian v Hong Kongu

Zahrady Nan Lian v sobě ukrývají úplně jiný Hong Kong

Výstava kamenů v zahradách Nan Lian

Výstava kamenů v zahradách Nan Lian

Chrám Wong Tai Sin

Po pár minutách hry na schovávanou s hlídačkou v zahradě Nan Lian jsme vyrazili zpátky do metra a popojeli jen o pár zastávek dál do stanice Wong Tai Sin, která se nachází příhodně kousíček od stejnojmenného taoistického chrámu. Na rozdíl od kláštera Chi Lin se chrám Wong Tai Sin celkem pravidelně ocitá pod lavinou návštěvníků, z nichž valná většina nejsou turisté, ale místní, kteří sem přicházejí zapálit vonné tyčinky a vyslat k nebi kouřový signál se svým přáním.

Hong Kong – Vstup do areálu chrámu Wong Tai Sin

Větší zalidněnost tohoto místa si můžeme vysvětlit jednak menší rozlohou, kde se přecijen lidé mají tendenci více tulit, jednak skutečností, že chrám patří díky své zdobnosti v Hong Kongu mezi ty nejpopulárnější, ale především tím, že už od roku 1921, kdy byl chrám dokončen, je toto místo známé tím, že modlitba zde vyslovená se skutečně vyplní.

Nevěříte? Tak vězte, že od 1. do 15. ledna sem lidé chodí proto, aby poděkovali za vyslyšené modlitby. My tu byli 2. ledna a většinu doby jsme museli stát na jedné noze a to ani nebyla naše. Jednoznačný důkaz místo slibů.

Zaplněné nádvoří před chrámem Wong Tai Sin

Hlavní budova chrámu Wong Tai Sin

Chrám Wong Tai Sin v Hong Kongu

Jezírko dobrých přání v areálu chrámu Wong Tai Sin

Barevná výzdoba chrámu Wong Tai Sin v Hong Kongu

Pokud vám vrtá hlavou, co asi tak Wong Tai Sin znamená, ušetříme vás googlování a prozradíme vám, že název lze velmi volně přeložit jako “Svatyně víly borovice smolné” (z anglického The Red Pine Fairy Shrine. Slovo Fairy nám překladač nejprve přelouskal jako “homosexuál”, ale něco nám říká, že to bude spíš ta víla). Pokud vám název i po jeho přeložení vrtat hlavou nepřestal, přejeme veselé googlování. Pravděpodobně najdete příběh chlapce jménem Wong Chuping, který v patnácti letech začal praktikovat taosimus a o 40 let později dosáhl osvícení a stal se nesmrtelným. Dnes jeho sílu léčit zraněné, trestat zlé a zachraňovat smrtelně ohrožené využívají na mnoha místech jako je tento chrám v Hong Kongu.

Pokud se sem vydáte právě proto, abyste si nechali vyplnit niterné tužby, kupte si nejprve očíslované vonné tyčinky, ty pak zapalte a vložte do otevřené válcovité krabice, klekněte si před hlavní oltář, vyslovte ono nejtajnější přání, třeste s krabicí jako o život a jakmile vám vypadne první tyčinka, seberte ji a utíkejte za věštcem, u kterého ji vyměníte za papírek se stejným číslem. Obsah papírku vám věštec vyloží a odpoví tak na otázku, zda se vaše přání vyplní.

Pokud se vám kvůli tomu nechce trmácet až do Hong Kongu, můžete vyzkoušet více obvyklou a méně mystickou techniku spočívající v pevném uchopení a stisknutí protistojného prstu ostatními prsty téže ruky.

Jak si splnit přání – 1. koupíme si vonné tyčinky

Jak si splnit přání – 2. S tyčinkami se přemístíme ke chrámu Wong Tai Sin

Jak si splnit přání – 3. Přejeme si něco pěkného a chrastíme tyčinkami, dokud jedna nevypadne

Jak si splnit přání – 4. Spolu s davem jdeme za věštcem a zeptáme se, jak to dopadne

Mid Level Escalators

Z všech těch vonných tyčinek a modliteb jednomu vyhládne. Proto jsme ze severního konce Kowloonu zamířili metrem jižně na ostrov Hong Kong. Z centra jsme se vymotali až k ulici, která je zajímavá tím, že je pořádně do kopce a nahoru vede velmi, velmi, ale opravdu velmi dlouhý eskalátor. Ten jezdí půl dne směrem vzhůru, půl dne dolů. Eskalátor je úplně nejvíc nejdelší na celém světě a vede hned několika částmi starého města. Nás zajímala jedna konkrétní – SoHo. Ta je totiž proslavená dobrými restauracemi.

Název SoHo je převzatý od slavnějšího jmenovce v Londýně, kde se však tato čtvrť neproslavila ani tak jídlem, jako spíše nočním životem a sexuálním průmyslem. V Hong Kongu je však prý název této oblasti odvozen od jeho umístění jižně od ulice Hollywood Road (tedy SOuth of HOlliwood Road). Nás však spíše než etymologie místa zajímaly jídelní lístky. Po chvilce hledání a napínavého hlasování vyhrál ten v argentinské steakárně, kde jsme těžce vydělané dolary vyměnili za hovězí nebe ve spokojených žaludcích.

Hong Kong zdola cestou necestou k Mid-Level Escalators

Hong Kong a jeho nejdelší eskalátor na světě

Z restaurace jsme se vykutáleli s blaženým úsměvem na tváři a zamířili o něco více na západ na trhy v ulici Graham Street. Lonely Planet nás lákal na neuvěřitelnou podívanou. Že prý na trhu uvidíme ryby, jejichž srdce ještě bije, když jim dobromyslný řezník kuchá vnitřnosti. Že tam budou podivní mořští tvorové a roztodivné druhy zeleniny. Tak jsme se – byť trochu nevhodně a riskantně po dobrém obědě – na tu parádu šli podívat a skončili trochu zklamaní. Trh tu sice je a vede podél celé ulice, nicméně zase takové panoptikum hrůzy to není. Koupili jsme si alespoň pálivou pastu podezřelé konzistence, prohlédli si sušené chobotnice a nakonec se následnými uličkami vmotali zpět do centra. Chvíli jsme zkoušeli chytit turistický “naskakovací” vyhlídkový autobus, ale když se pod námi začal tvořit důlek, čekání jsme vzdali a vydali se na poslední výlet v Hong Kongu.

Trh v ulici Graham Street nedaleko SoHo a Mid-Level Escalators

Trh v ulici Graham Street nedaleko SoHo a Mid-Level Escalators

Trh v ulici Graham Street nedaleko SoHo a Mid-Level Escalators

Trh v ulici Graham Street nedaleko SoHo a Mid-Level Escalators

Trh v ulici Graham Street nedaleko SoHo a Mid-Level Escalators

Noční Hong Kong z Victoria Peak

Jak vypadá Hong Kong z ptačí perspektivy jsme se na Victoria Peak jeli podívat už první den. Jenže to bylo za denního světla a my si chtěli ten úžasný výhled vychutnat také v noci, kdy se dramatické panorama promění ve světelný otisk mrakodrapů do nočního plátna.

Tentokrát jsme ušetřili a jeli nahoru místo taxíkem autobusem. Opět tu bylo hodně lidí, vlastně ještě více než přes den. To nám ale tolik nevadilo, své místečko u kraje jsme si časem vybojovali a výhled na noční Hong Kong si dlouhým pozorováním pořádně vtiskli do paměti. Hvězdy se sice tak jako každou noc ukryly za neprostupnou vrstvu hustého světelného oparu, ale tisíce budov a mrakodrapů s miliony podsvícených oken jakoby se s námi chtěly před odletem velkolepě rozloučit a snažily se hvězdami posetou oblohu svým obdivovatelům dosyta vynahradit.

Co se asi za všemi těmi okny právě teď děje…?

Noční Hong Kong z vrcholu rozhledny Victoria Peak