Macau – Ozvěny historie a věčný třpyt casin

Do Macau jsme zajeli na skok během víkendu v Hong Kongu, o kterém jsme psali v předchozím článku. Výlet rychlostní lodí do Macau z HK nás vyšel na 170 HKD na osobu (jedna cesta). Jelikož je Macau podobně jako Hong Kong jakžtakž nezávislé na Číně, museli jsme projít pasovou kontrolou a když už jsme se chystali i na výměnu peněz, zjistili jsme, že kurz je 1:1 a měnit není třeba, doláče z HK všude berou bez zbytečných řečí.

Do Macau jsme se dostali lodí z Hong Kongu. Vyrazili jsme do centra především za ruinami kostela svatého Pavla. Odtud jsme se prošli k budově casina Grand Lisboa a pak jsme přes autobusové nádraží u přístavu jeli do casina Venetian. V noci jsme zase odjeli zpátky do Hong Kongu, kde jsme spali v Apple hotel.

Macau historické

Cesta lodí trvala asi hodinu. Je to pohodlná loď, ale vemte si na ni péřovou bundu, čepici z mamuta a lyžáky. Klimatizaci tady totiž mají nastavenou na level “doba ledová”. S kašlem a omrzlinami třetího stupně jsme se vykodrcali ven, kde už slunce pomalu prohrávalo každodenní bitvu s nocí. A to je právě ten správný čas, kdy se vydat do uliček Macau.

Macau, nebo chete-li Zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky Macau, jak mu s láskou říkají sousední Číňané, je městský stát, který byl až do roku 1999 portugalskou kolonií.

Na Macau je zajímavé hned několik věcí. Tak například jde o nejhustěji osídlenou zemi, kde je ale zároveň nejnižší plodnost žen. To jim tu ale moc nevadí, protože se tu dožívají úctyhodných 85 let a beztak tu není k hnutí. Moc důchodců jsme tu ale neviděli, asi jsou dobře schovaní, nejspíš v casinech. Jo vidíte, když jsme u těch zajímavostí, tak Macau je proslulé právě svými casiny. Je to totiž jediné místo v Číně, kde je (oficiálně) legální prohrát gatě i manželku nad partičkou rulety či jiného hazardu.

Kromě casin nás na Macau bavila podivná směsice Asie a evropského Portugalska. Stačí jeden pohled na fotky z malebných náměstíček, klikatých uliček s kamenou dlažbou, kostelů a zdobných fasád a je jasné, že po roce a půl v betonové Manile jsme si tuhle výpravu do dob kolonialismu nesmírně užívali. Historické centrum s obchůdky a krámky všeho druhu láká mimo jiné na spoustu ochutnávek, především pak na velké pláty slazeného masa, které mají doslova na každém rohu.

Vrcholem prohlídky centra je pro každého návštěvníka vystoupání po 68 schodech k čelní fasádě kostela svatého Pavla ze 16. století, která tu stojí jako podivně osamocená vzpomínka na kdysi jednu z největších katolických budov v celé Asii. V roce 1835 chátrající kostel vyhořel jako následek řádění tajfunu. Dnes u něj posedávají desítky místních, turistů a samozřejmě i gamblerů, kteří si udělají při cestě do casina zdravou kulturní zastávku. Nicméně chuť ke hře se jim vrátí, jakmile vystoupají až k fasádě, protože dominantou výhledu je nepřehlédnutelná budova casina Grand Lisboa.

Se 47mi patry a 261 metry se jedná o nejvyšší budovu Macau. To na ní ale není to nejzajímavější. Lidé z ní nemohou spustit oči kvůli jejímu prapodivnému tvaru, který jako by připomínal rozkvetlý zlatý lotus. Uvnitř je luxusní hotel a casino s 800 herními stoly a 1000 automaty. Někomu se bizarní design budovy líbí, jiný by si při pohledu na blikající monstrum nejraději vyškrábal oči. Nás mrakodrap především bavil. Blikal jako o život, neuvěřitelně krásně nezapadal do koloritu architektury z dob portugalské nadvlády, ale přesto sem tak nějak patří, jako maják před vstupem do zátoky plné casin, která byla další zastávkou našeho večera v Macau.

Loď společnosti Turbojet, kromě ní jezdí také Cotai Water Jet.

Senado Square s fontánou a nádhernou původní dlažbou je skvělým výchozím místem. Staví tu autobus a pěšky si odtud pěkně projdete celé historické centrum až k ruinám St. Paul’s Church.

Senado Square v historickém centru Macau

Koloniální budovy okolo Senado Square v centru Macau

Koloniální budovy okolo Senado Square v centru Macau

Pláty sladkého sušeného masa v uličkách historického Macau. Kdo chce, dostane ochutnat! Ale pozor, musíte si to nechat podat, ne jako Ivetka, která si samozřejmě do masíčka hrábla, aby našla nejlepší kousek, což obchodník ocenil plácnutím přes prsty nůžkami.

Osamocená fasáda kostela St. Paul’s Church

Výhled od ruin kostela St. Paul’s odhalí budovu casina Grand Lisboa

Neotřelý design casina Grand Lisboa v Macau

V centru zábavy u casina Lisboa a Grand Lisboa

Vstup lákající k návštěvě hotelu a casina Grand Lisboa

Macau gamblerské

Noc byla ještě mladá, a tak jsme z historického centra zamířili zpátky na autobusové nádraží u přístavu, odkud jezdí přímé linky do casin zadarmo. Vybrali jsme si to největší casino na celém světě – Venetian.

Casino Venetian bylo dokončené celkem nedávno a už podle názvu připomíná Benátky. A skutečně, uvnitř casina najdete repliku benátských kanálů s gondolami a zpívajícími gondoliéry, malými obchůdky i náměstíčkem s falešnou denní oblohou. Jako je to pěkné, ale kdo byl někdy v Benátkách, ten jim na tu hru neskočí, protože moc dobře ví, že Benátky jsou pěkně zaprasené a že v kanálech není průzračná voda, přes kterou jde vidět na vykachličkované dno.

To větší dojem na nás udělal blýskavý interiér vstupní chodby a samotného casina. Popisovat by to bylo zbytečné, prostě jsme vešli do místnosti tak zlaté a třpytivé, že jsme si mezi vším tím luxusem připadali nepatřičně jako nějací houmlesové, co se vetřeli na narozeninovou oslavu Alžběty II. A abychom umocnili tu naši nepatřičnost 4 upocených čumilů, co neměli na vsazení ani floka, vytáhl jsem foťák a tu nádheru si fotil, načež se ke mně přihnal rozjívený Číňan v bílé uniformě a že ať jdeme radši hrát místo toho turistování.

No tak jsem foťák zastrčil, mrknul na Ivetku a zeptal se, kolik roztočíme. Pochopil jsem, že asi moc ne, takže jsme zamířili nejprve k automatům, kterým by teoreticky měl stačit i malý peníz. V podstatě jsme měli představu, že to bude probíhat asi nějak takhle:

Jenže všechno bylo jinak. Automaty, rulety, karty, všechno je jen na žetony, které si člověk musí vyměnit za peníze u okýnka. A tak jsme tedy došli k okýnku, opřeli se o přepážku a houkli na bábu, ať navalí žetony za pade. Ta se na nás chvilku dívala a pak nám oznámila, že minimální částka k výměně žetonů je 5000 dolarů. Čelo se mi opotilo, horký dech udělal na okýnku mlhu a v zadní kapse jsem cítil, jak se moje peněženka otřásá smíchy.

Chvíli jsme tedy nasupeně chodili po casinu a hledali jinou možnost, než nám nakonec nějaká hodná paní za okýnkem dala čtyři užmoulané žetonky po 50ti dolarech za kus.

Čapli jsme žetony a běželi k ruletě, protože ta je úplně nejvíc casinová. Postupně si každý vsadil na své šťastné číslo, abychom zjistili, že bychom měli zvážit, zda nám štěstí nepřinese nějaká jiná cifra. Specialistka na to se stala Ivetka, která si vsadila nejprve na osmičku a padla devítka, načež si vsadila na osmnáctku a padla samozřejmě devatenáctka.

To nám ale nevadilo, štěstí máme v lásce. Co nás však zarazilo byly nehorázné sumy, které za jedinou hru byli schopní prošustrovat ostatní hráči u stolu. Klidne naházeli na hrací plochu stovky tisíc korun, aby pak kulička spadla na jedinou nezabranou číslici a oni pak s ledovým klidem sledovali, jak jejich pohoří z žetonů mizí v rohu v díře. A aby to nebylo málo, nebyli to žádní gentlemani v obleku s doutníkem, ale volezlý plešounci ve větrovce z devadesátých let s botama od hnoje.

Nám peníze vyčleněné na hazard došly, a tak jsme se aspoň skočili najíst do Benátek a pozdě v noci úplně vyřízení nasedli na autobus, nabrali směr přístav a pak lodí zpátky do Hong Kongu, kde vlastně celý tenhle dlouhý a náročný den začal.

A jsme tady – největší casino na světě, Venetian Macau

Uvnitř casina Venetian jsou umělé Benátky

A jelikož casino nikdy nespí, mají tu i falešnou denní oblohu… 🙂

Vstupní hala vedoucí do víru dění v casinu Venetian. Už to slyšíme cinkat a řinčet!

Honem udělat jednu fotku interiéru casina, než přiběhne ochranka…

Casino Venetian – ideální dovolená, když nevíte co s penězi…

Příjemný den v Hong Kongu

Druhý den jsme ještě měli před večerním odletem půlku dne na Hong Kong. Jelikož už jsme ho měli celkem prošláplý z předchozího dne a hlavně ze Silvestra, tak jsme vsadili na jistotu. Posnídali jsme ve Victoria Harbour s výhledem na úžasnou skylinu Hong Kongu, zašli se podívat na slavnou sochu filmového bojovníka Bruce Lee, prošli si rozkvetlý Kowloon park, dali si skvělý oběd v osvědčené argentinské restauraci v SoHo, kam jsme dojeli extrémně dlouhým schodištěm Mid-Level Escalator a nakonec odjeli metrem na letiště, abychom se navrátili zpět domů, do Manily…

Zpět v Hong Kongu – snídaně ve Victoria Harbour

Taková malá lodička právě dorazila do přístavu v Hong Kongu… 🙂

Architektura Hong Kongu je oproti Manile, kde poslední rok a půl žijeme, celkem osvěžující…

Skyline Hong Kongu

Halooooo tady Hong Kong!

Najít Bruce byla fuška, protože ho dočasně spolu s dalšími sochami přesunuli z Avenue of Stars do Garden of Stars kousek opodál. Ale frajerská fotka za to stála 🙂

Poslední originální loďka, kterou se kdysi přístav Victoria Harbour jen hemžil…

Hong Kong – město s největší propastí mezi chudými a bohatými