Borneo, den 1. – Za neuvěřitelným kahauem nosatým

Vydat se na průzkumné lodi do hlubin pralesa a spatřit slona, jak překonává nebezpečnou řeku obývanou zákeřnými krokodýly. Sledovat orangutana, jak v koruně stromu okusuje listí a pozoruje svět pod sebou. Stát tváří v tvář na dosah ruky u kahaua nosatého, podivného primáta, který nežije nikde jinde na světě než právě tady. Spát v táboře na okraji pralesa dosažitelném jedině lodí a vyslechnout si v noci u piva děsivé historky od potomka příslušníků lovců lebek. Vydat se mimo turistické stezky do absolutní tmy netopýří jeskyně a seznámit se s místními sběrači ptačích hnízd.

To je jen pár zážitků, které i vy můžete načerpat během pouhých 4 dní při cestování po vlastní ose oblastí Sabah na severu ostrova Borneo. A teď vám postupně v následujících článcích povíme jak na to.

První den na Borneu jsme z letiště Sandakan vyrazili půjčeným autem do Labuk Bay Proboscis Sanctuary za kahau nosatým a k večeru jsme se ubytovali v Sepilok Nature Resort.

Hurá na Borneo

Při naší první výpravě do Malajsie jsme zavítali do Kuala Lumpur a čajových plantáží v oblasti Cameron Highlands. Jen o tři týdny později jsme opět sbalili krosny a vyrazili na letiště v Manile, abychom na křídlech Air Asia o necelé 2 hodiny později přistáli v Kota Kinabalu, základním táboře všech dobrodruhů, kteří se rozhodli navštívit Borneo – dokud si ještě zachovává alespoň část své nezkrocené podoby. O jedno zábavné posezení v letištních masírovacích křeslech a jeden půlhodinový let později jsme konečně dorazili do našeho cíle – nebo spíše startovacího bodu – městečka Sandakan.

Protože jsme na návštěvu Bornea měli jen 4 dny, na nic jsme nečekali a rovnou zamířili ke stánku autopůjčovny Hertz, kde jsme si přes portál RentalCars zarezervovali auto. Na Borneu se dá cestovat i jinak a levněji, ale my chtěli kvůli omezenému času více flexibility, a tak nám nezbylo, než usednout za volant a pustit se do boje se zažitým pravidlem, že jezdit se má přece vpravo. Malajsie si totiž zachovala z dob kolonialismu kromě nezaměnitelného britského přízvuku i dopravní pravidla naruby.

Auto nás na 4 dny vyšlo na cca 5 500 Kč včetně všech extra pojištění. Když si auto jako my zarezervujete přes RentalCars prostřednictvím portálu PlnáPeněženka, tak ještě dostanete 3 % z ceny zpátky. Funguje to, vyzkoušeli jsme za vás 🙂

Volant vpravo je nezvyk a zábavné je mimo jiné i ověřování, co všechno je ještě naopak. Je dobré si to vyzkoušet před jízdou – rovnou vám prozradím, že brzda a plyn jsou tam, kde mají a že i při odbočování není třeba měnit zvyky, jinak stejně jako my místo blinkrem naznačíte svůj úmysl vášnivým máváním stěrači. Prvních padesát metrů jsem jel krásně, až jsem si říkal, že na tom nic není. Pak mi Ivetka připomněla, že se tu ale jezdí vlevo. No, bylo nám jasné, že se zážitkům doslova řítíme do náruče.

O přibližně 20 kruhových objezdů a 6 záchvatů paniky (doprovázených náhlým spouštěním ostřikovačů a sjížděním z krajnice) později jsme s hlubokým oddechem odbočili z hlavní silnice a zamířili po liduprázdné silničce mezi nekonečné řady palem jedné ze stovek a tisíců plantáží na palmový olej. Ačkoli patříme mezi odpůrce téhle stupidní komodity, nepřijeli jsme se sem přivazovat na kmeny palem, ale setkat se s jedním z unikátů Bornea – kahauem nosatým neboli Proboscis Monkey, jak je tu po anglicku označují.

Dorazili jsme k Proboscis Monkey Sanctuary (rezervace kahau nosatého) v oblasti Sabah, Borneo.

Kahau nosatý aneb Proboscis Monkey kam se podíváš

Celá rezervace Proboscis Monkey Sanctuary je na první pohled trochu kontroverzní. Fakt, že se nachází uprostřed palmových plantáží, jejichž majitel si za vstup účtuje poněkud troufalých 60 Ringgitů za osobu + 10 Ringgitů za foťák, trochu v návštěvníkovi vzbuzuje podezření, že opice svými plantážnickými zábory půdy izoloval od zbytku jejich původního domova a nyní na nich vydělává pod záminkou, že jejich přirozené prostředí přece naopak chrání a zachovává. No, kousek pralesa tu opravdu je. Škoda toho zbytku, co je nenávratně pryč.

Palmový olej – důvod, proč Borneo ztratilo většinu ze svých pralesních plic.

Těžko říct. Autoři Lonely Planet o rezervaci mluví spíš pozitivně, plantáž je prý ekologická a pravdou je, že pokud chcete kahauy vidět opravdu zblízka a sledovat jejich hrátky, ležérní vysedávání na zábradlí či hromové řádění na plechové střeše pozorovatelny, nezbude vám než zajet právě sem a účastnit se pravidelného krmení, které probíhá dvakrát denně na dvou různých místech rezervace. Pokud se chcete vyhnout davům, je ideální vybrat si ten odpolední ve 4pm – my tu byli nejprve sami a postupně se k nám přidala jen malá skupinka asi 6ti dalších zvědavců.

Malajské ministerstvo sportu plánuje využít hbitost nosáčů za účelem kvalifikace jejich jinak neúspěšného basketbalového národního týmu na olympisjké hry v roce 2020. Nebo prostě jen tak blbnou… 🙂

Před prohlídkou jsme si dali ucházející oběd v malé restauraci přímo u rezervace, která funguje jen v době krmení opic. Pak jsme nedočkavě vyrazili po dřevěné stezce na vyvýšenou platformu, odkud jsme si mysleli, že budeme sledovat vzdálené opičáky, jak se vrhají na jídlo. Jenže opičáci už tu byli a nevzrušené vysedávali přímo na zábradlí jen kousíček od nás. Příjemné je, že si tu nepřipadáte jako v Zoo – opičáci se sem sbíhají ze všech stran z lesa a spíš si nejistě prohlíželi nás jako někoho, kdo přišel k nim domů.

Krmič láká tlupů kahau nosatých na různé dobroty…

A už jsou tady! Kahau nosatý aneb jeden z mnoha endemitů – tedy zvířat, kterými se nemůže pochlubit jiná oblast na světě než Borneo.

Do zamyšlených očí kahau nosatého se tu můžete podívat opravdu zblízka…

Nejen hlad, i žízeň žene v horkých měsících opičáky ke krmení

Kromě kahau nosatého se na pravidelné obžérské seance dostaví obvykle i pár dalších obyvatel pralesa. Ostatní jsou na ně zvyklí a nemají se problém podělit. To kdyby viděli makaci…

Kahaů je v rezervaci asi okolo 300, rozdělených na dvě rodiny, které nikdy nepřijdou na společné krmení. Asi komplikované vztahy… Na samotnou hostinu v podobě různého ovoce, lusků a údajně také sugar-free palačinek přijde obvykle až 70 hladovců. My jich viděli zhruba tolik.

Kahau nosatý je neuvěřitelný zástupce primátů a často bývá zařazen na seznam nejpodivnějších zvířat na planetě. Může za to hlavně jejich nos, který je velký, plandavý a který si groteskně utírají chlupatou rukou – gesto, které je až prapodivně lidské. Lidem se však podobají ještě více, když se spokojeně usadí – dají si nohu přes nohu, ruku položí na klín a nonšalantně pozorují okolí očima, které si s těmi lidskými v ničem nazadají. Mají také pěkně tvarované bříško, za které by se nestyděl leckterý profesionální pivař. Docela odlišné jsou samičky, které mají malý nos zahnutý nahoru a jsou o něco menší.

Tak je to opice nebo prostě jen trochu nemytý a zarostlý plantážník? 😀

Kluci mají bambule…

…a holky rypáčky…

…a všichni si to společně dávají celkem spokojeně do nosu – ať už velkého či malého.

Dospělí samci obvykle ve volné přírodě nejsou zvyklí být v partě s dalšími kořeny, takže se tu spolu nijak zvlášť nebratříčkují.

Podivné jsou i zvuky, které kahauové vydávají – na aktivitu kolem sebe upozorňují své soukmenovce táhlým “eeeh”. Po pár minutách hloubavého pozorování jsme však také učinili jeden vlastní – byť amatérský – závěr hodný zápisu do biologických poznatků světové vědecké komunity – totiž že samičky kahaua nosatého jsou v adolescentním věku svou stavbou těla, mimikou a rysy ve tváři (až na tvar a velikost ušních boltců) anatomicky velmi podobné skřítkovi jménem Dobby z filmové série Harryho Pottera. Věříme, že odborníci náš příspěvek do fondu znalostí bornejské fauny ocení a brzy doplní do svých učebnic a studií. Za uvedení citace budeme samozřejmě rádi.

Zástupce kahau nosatého, na kterém jsme provedli bedlivé pozorování a dospěli k závěru, že právě zde se J. K. Rowlingová inspirovala při popisu postavy kouzelného skřítka Dobbyho.

Večerní posezení v Proboscis Monkey Sanctuary – to vám nabídne jedině Borneo! 🙂

Hrozný modelíny, tyhle kahau nosatí! 🙂

Kahau nosatí by rozhodně nesouhlasili s tvrzením, že na velikosti nezáleží – je třeba mít velký pupek a velký nos, jinak nejsi žádný alfa samec…

Copak se jim asi tak honí hlavou… Možná to, proč už dneska nemohou po stromech přeskákat z jedné strany Bornea na druhou?

O běžném životě kahaua nosatého si ale člověk v rezervaci obrázek moc neudělá. Zatímco tady se kolem vás prohání desítky samců i samiček a mláďat, ve volné přírodě se pohybují v tradičních tlupách, kde je pouze jeden samec doprovázený skupinou samiček a mláďat, nebo v tzv. bachelors groups, což jsou tlupy mladých single samců, kteří si užívají nezávazného poflakování pralesem. Pokud chcete vidět kahaa nosatého v pravé džungli, kde si potravu hledá sám a o lidi se moc nezajímá, zamiřte např. k řece Kinabatangan, kde si jich na lodi při projížďce užijete až až, byť z větší vzdálenosti. O tom ale až v dalším článku…

Jídlo je rozebrané, tak teď je čas na hraní. Hurá na stromy, houpat se za ocas mamči nebo ukazovat dlouhý nos na turisty!

Sepilok Nature Resort

Po zastávce u kahaů už se připozdilo a my nasedli zpátky do auta, abychom popojeli pár kilometrů do oblasti zvané Sepilok. Tady leží další body zájmu většiny návštěvníků – rezervace s orangutany, bornejskými medvídky “sun bear” či pralesní stezka korunami stromů. A taky se tu nalézá úžasné ubytování Sepilok Nature Resort, vybudované kolem jezírka obsypaného chatkami obrostlými džunglí, kde je noc protkaná všemožným hemžením, bzučením a kde si po náročném dni opravdu vychutnáte poležení v houpací síti. Jedna noc tu sice vyjde na 250 Ringgitů, ale pobyt v přírodě, skvělá snídaně a kuchyně vůbec za to stojí.

Sepilok Nature Resort – ubytování v přírodě. Prostě Borneo… 🙂

Sepilok Nature Resort – ubytování v přírodě. Prostě Borneo… 🙂

Sepilok Nature Resort – ubytování v přírodě. Prostě Borneo… 🙂

A to je vše k našemu prvnímu dni na Borneu. Ten druhý bude ještě větší jízda. Potkali jsme totiž skupinku slonů, kteří… Ale o tom až příště 🙂