Asi hodinu a půl cesty (tedy pokud párkrát nezabloudíte jako my) směrem na jih od Manily se k nebi tyčí zelený vrcholek Mt. Manabu, jehož název je odvozený od popisu v místním nářečí „Mataas na bundok“, tedy hora, která je vysoká. Bílý kříž, který zdobí travnatý vrchol hory, shlíží na pobřeží Batangas z výšky 760 metrů nad mořem.
Mt. Manabu se nachází poblíž vesničky Lipa, zhruba hodinu a půl od Manily.
Vzhůru na Mt. Manabu
Trek začíná v malé vesničce na úpatí, kde se platí vstupné 25 pesos na osobu. Cesta na vrchol zpočátku vede travnatým porostem s palmami, ale postupně se zvedá do celkem strmého stoupání po kamenité stezce. Cesta je značená cedulkami a každých 200 až 700 metrů projdete odpočivadlem s chýší, v jejímž okolí se většinou potuluje někdo místní. Na konci si člověk skoro ani nepřipadá jako na vrcholku hory, ale uprostřed travnaté zahrady. Stačí se však rozhlédnout kolem dokola a zjistíte, že máte pod sebou celý jižní Luzon jako na dlani.
Ve vesničce na nás zkoušeli jedinečnou nabídku doprovodu místního průvodce za 500 pesos s tím, že stezka má mnoho rozcestí. To se nám zdálo trochu přitažené za vlasy, a tak jsme se na kopec vydali sami. No, na zpáteční cestě jsme jednou trochu zabloudili, ale jakmile nám došlo, že asi není normální vracet se směrem vzhůru, vrátili jsme se a našli správnou cestu. Průvodce tak opravdu není třeba.
I když trek sám o sobě není nijak náročný (necelých 5 km, není třeba žádné vybavení, akorát je třeba koukat pod nohy), během horkého dne vám může dát vlhkost vzduchu a strmé stoupání v poslední třetině výstupu pořádně zabrat. Zvlášť pokud jste tak trochu z formy jako my, můžete chvílemi postávat s vyplazeným jazykem a předstírat, že obdivujete zelenou krásu okolo. Výhled z vrcholku a posezení u velkého bílého kříže však za veškerou námahu stojí.
Po návratu si můžete za pár pesos ve vesničce dát sprchu (resp. polít se kyblíkem vody) a převléct se do suchého. Na trek si doporučujeme vzít hodně vody, pevné boty a hodit se může i repelent.
Trek na Mt. Manabu – Mapka stezky
Prvních pár stovek metrů se pěšina vine po rovince mezi palmami
Až tam nahoru vpravo…
Je to dobré, když zabloudíte, hlady nezemřete.
Cestou potkáte vážky, motýly, ale třeba i psy, kočky, králíky a dokonce jednu smutnou opici bez ruky.
Jednou nebo dvakrát cesta křižuje říčku, ale brodění se obávat nemusíte.
Komu by se sem nechtělo na chvíli utéct z betonové Manily 🙂
Jedno z odpočívadel po cestě. Cestou na vrchol jich potkáte 7, pak ještě pár při cestě zpátky.
Chyť svůj rytmus, kupředu, cíl už máme v dohledu!
Sice to tak nevypadá, ale už jsme skoro na vrcholku
Výhledy z vrcholku Mt. Manabu
Výhledy z vrcholku Mt. Manabu
Výhledy z vrcholku Mt. Manabu
Posledních pár metrů k vrcholu Mt. Manabu
Unavení, ale na hoře!
Výhledy z vrcholku Mt. Manabu
Výhledy z vrcholku Mt. Manabu
Cestou zpátky
Bílí, modří, žlutí… Jsou všude, kam se podíváš.
Cestou zpátky se počasí začalo kazit a jen co jsme odjeli, spustila se buřina. Načasování je klíčové 🙂
No Comments