Austrálie, den 3. – Barossa Valley, údolí slavných vín

Kolem deváté ráno se budíme ve stanu na střeše auta zabalení do spacáku, bundy, dvou mikin, tří triček a několikero ponožek. Kdyby nám do stanu nakoukl klokan, podrbu ho za uchem, čapnu za krk, svleču z kůže a zabalím se do ní. Noční mrazák nás ale nezlomil. Včera jsme si během večerní projížďky vinice Barossa Valley zamilovali a dnes v tom hodláme pokračovat. Jakmile jsme se vyplazili ven na slunko, pookřáli jsme, hodili do sebe mlíko s křupkami a vyrazili.

Dnes se z kempu vydáme do vesničky Nuriootpa, kde si půjčíme kolo a pojedeme nejprve na ochutnávku do Penfolds, pak mezi vinicemi do Angastonu. Nakonec se autem vydáme na scénickou projížďku.

Za řezníky, vinaři a pekaři

Pár kilometrů na sever od kempu je vesnička se zvláštním jménem Nuriootpa. Je to taková malá, nenápadná a tichá víska uprostřed obrovských vinic, které se táhnou kam až oko dohlédne. Bydlí tady jeden prima chlapík, který návštěvníkům půjčuje kola. A nejen to – ke kolům jsme dostali ještě šikovnou tašku, prkénko, nůž, dvě sklenky, mapu a knížku s kupóny. Za některé kupóny jsme si mohli na různých místech v celém údolí vyzvednout víno, pečivo, sýr a salám, za jiné jsme měli slevu v dalších krámcích. Celé to má název Butcher, Baker & Winemaker trail a stojí to 190 AUD pro dva.

Dobré ráno, Austrálie! 🙂

Vzali jsme si kola, poděkovali za všechny ty dary a vyšli ven na prázdnou ulici. Normální lidé by sedli na kolo a jeli. Dokonce jsme pár takových i viděli – přišli, vzali si kola a jeli. Ne tak my. Ivetka, když dostane do ruky mapu a seznam míst, musí nejprve zanalyzovat veškeré možnosti, posléze do mapy zaznačit optimální trasu a teprve poté je možné vyrazit. A tak jsme si sedli na chodník a dali se do plánování.

Zhruba po hodině, když už mi kručelo v břiše a kolem nás procházela třetí dvojice turistů s vypůjčenými koly, Ivetka prohlásila plán za oficiálně schválený. Utrousil jsem něco o oslavě a ohňostrojích, schytal Ivetky vyčítavý pohled a vyrazili jsme.

Kolo máme, sklenky máme, kupóny máme, mapu máme – můžeme vyrazit! Takže kde je nejbližší víno?

Ochutnávka v Penfolds

– Moc daleko jsme však nedojeli. První zastávka je už po sto metrech – sídlo vinice Penfolds, která patří v Austrálii mezi ty vůbec nejstarší. A jak je v této oblasti dobrým zvykem, mají i tady dnes otevřeno pro všechny návštěvníky, kteří chtějí ochutnat jejich vína. A že jsme klikaři, tak zrovna na dnešek připadl ten nejlepší den v roce – den, kdy u příležitosti vydání nového ročníku dávají ochutnat i své absolutně nejlepší kousky. KTerýkoli jiný den by při pohledu na jejich hodnotu naše peněženky dostaly panický záchvat hrůzy.

Vcházíme dovnitř a milá slečna nás vesele vítá, ať si odložíme a jdeme ochutnat. Tož neváháme a už sa hrnem. Je nám ale trochu stydno. Jsme tu v cyklohadrech a o vínech nemáme ani páru. Rozeznáme červené od bílého a víme, že to ve skle je lepší než to v krabici. Naštěstí jsou tu na to zřejmě zvyklí a i přes naše do očí bijící ignorantství nás obsluhují jako mylady a lorda při letní vyjížďce kočárem.

Seznam ochutnávek čítá 18 položek. Že prý si máme dle svých vážených preferencí pečlivě vybrat, co chceme ochutnat a v jakém pořadí. Abychom nebyli za úplné zpitky, vynechali jsme první víno na seznamu. Zbytek jsme sjeli v pořadí, jak bylo na lístku.

Ochutnávka vín v Penfolds. Škoda, že ta nejlepší vína přišla na řadu až v momentě, kdy už naše kognitivní schopnosti dosahovaly svého historického minima.

Ivetky gurmánský talent se projevoval u každé sklenky tím, že ji s přivřeným okem zhodnotila jako chutnější než byla ta předešlá. Všiml jsem si, že pán v obleku vedle nás občas něco vrací do plivátka a udělá si na seznamu významný křížek. My neměli propisku, tak jsem občas aspoň trochu ucintnul do plivátka, aby to jako taky mělo nějakou úroveň. U posledních lahví už jsem sice cintal i na bar, nicméně celkem úspěšně se mi dál dařilo držet výraz prudce inteligentního člověka, co vůbec není mimo mísu nebo nějaké plivátko.

Když jsme ochutnali i poslední víno na seznamu (které Ivetka s překvapivým výrazem ve tváři opět zhodnotila jako to vůbec nejlepší), začali jsme se smát plivátku a bylo jasné, že je na čase změnit lokál. Paní sommeliérka uznale ohodnotila náš výkon, připomněla nám, kde jsme nechali povalovat naše helmy a nakonec nás nasměrovala do správných dveří. Na cestu nám ještě nabalila shiraz říznutý cabernetem (díky našim kupónům stál jen 25 AUD) – tedy víno, které v jeden slavný okamžik drželo pomíjivý titul “Aktuálně nejlepší dle Ivetky”.

Posilnění kvalitním vínem vyrážíme vstříc dalším silným zážitkům v Barossa Valley.

Kolem dokola na kole napříč Barossa Valley

Potácíme se ven z Penfolds a koukáme, že naše kola zaparkovaná před návštěvnickým centrem se vlivem větru svalila na zem. Zvedáme je a smějeme se řidítkům.

Další zastávka už tak blízko nebyla a šlapání do protivětru nás celkem rychle vystřízlivělo. Namířili jsme si to do vesničky Angason, kde nás čeká salámek, pečivo a sýr. Trasa vede nejprve mezi vinicemi a pak po bývalé železnici, po které tu zbyl typický koridor mezi kamennými svahy v borovicovém lese. Vesnička je stejně jako Nuriootpa malebná a tichá a každý se tu usmívá jako po ochutnávkách.

I takové tvory člověk potká cestou po Barossa Valley. Pokud je to zcela nově objevený druh, rádi bychom jej zaregistrovali jako Pendrek Nehybný.

Krásně je na světě, tady v Barossa Valley. Tak nekecej a šlapej!

Když máme konečně vše potřebné pro piknik, sedáme si k jedinému stolku široko daleko. Než si však ukousneme první sousto, rozezní se odněkud zblízka zvonek a kolem nás je najednou 30 dětí. Berou si do ruky švihadla, kopou kolem sebe a některé mlsně pokukují po našem pikniku. Zaparkovali jsme přímo na školním hřišti. Dávat si tady do nosu a klopit do sebe víno asi i podle výrazu paní učitelky není nejlepší nápad, a tak se sbíráme a jedeme dál.

Nakonec jsme vzdali hledání nejlepšího místa a prostě jsme zastavili u velkého stromu, sedli si pod něj a dali se do nasbíraných dobrot. A tak si tam sedíme, koukáme na louky, stráně a krávy, baštíme salám, sýr se nám rozplývá na jazyku, víno šimrá v krku a my si uvědomujeme, že to nejlepší místo je vlastně právě tady.

Poslední zastávkou měla být ovocná farma. Sjeli jsme k ní z pořádného kopce, až nám uletěla mapa. Jenže když jsme dorazili k vrátkům, zjistili jsme, že před hodinou zavřeli. Nikdo nikde, před námi smrtelný výšlap, tak jsme si aspoň pohladili kozy za ohrádkou. Cesta zptáky do kopce nás málem zabila. Dva roky nečinnosti a vysedávání v práci se na nás podepsaly. Dáváme si předsevzetí, že jakmile se vrátíme do Manily, začneme chodit běhat na pás. Právě teď, při psaní tohoto článku, se tomu upřímně smějeme.

Pečlivě nasbírané dobroty z Barossa Valley. Aranžérské dovednosti v tomto případě přemohl hlad, takže to nejlepší není zrovna nejlépe vidět…

Mezi nejslavnějšími značkami

Kolem půl páté vracíme kola. Zmínili jsme se usměvavému provozovateli, že jsme si výlet natáčeli a že jestli chce, video mu pošleme. Dal nám za to další víno. Tak snad mu za to ty záběry udýchané, zpocené a vyřízené dvojice s jazyky až na zem a nadávájící v češtině na nějaký krpál bude stát 🙂

Den jsme ještě ale nechtěli prohlásit za ukončený, vždyť na rodzíl od Filipín se tu stmívá mnohem později. A tak jsme ještě autem zajeli do vesničky Rowland’s Flats, odkud vede nezpevněná vyhlídková cestička mezi kopci, vinicemi slavného Jacob’s Creek a místy s nádherným výhledem. Všude kolem nás se potulovaly ovce, vítr se hnal po stráních a čechral sklizené vinné sady.

Ivetka hraje na ukulele. Ačkoliv si dav žádal hit o kyselém vínečku, dostalo se mu pouze reggae verze Pec nám spadla.

Takhle krásně to v Barossa Valley hraje barvami. Jen ta němčina sem nějak nepasuje. Je to tím, že hodně z osadníků sem kdysi dorazilo právě z Germánska. Když nějaké ale potkáte, vytasí se s typickým australským G’day!

Scénická projížďka po Barossa Valley. Ještě že už jsme tou dobou vystřízlivěli, jinak bychom neodolali a váleli sudy.

Scénická projížďka po Barossa Valley. Ještě že už jsme tou dobou vystřízlivěli, jinak bychom neodolali a váleli sudy.

A na zelené pódium už přicházejí všechny letošní účastnice Miss Ovce Australia! Proslýchá se, že favoritkou tohoto ročníku je Huněnka Měkkoučká. Nejeden porotce tvrdí, že z ní brzy po vyhlášení bude skvělá šála!

Jednou jste nahoře, jednou dole. Takový je život v Barossa Valley. Někdo víno?

Podobné projížďky se těžko popisují. Vlastně ani není co, jen jsme jezdili, stavěli a procházeli se. To, co je na tom krásné, je to ticho a volný prostor zaplněný zvlněnou krajinou. Je fialová, zelená, žlutá a modrá. Tu a tam se u vás zastaví ovce nebo se do barevného zátiší naaranžuje hnědobílé tele. A když začne zapadat slunce, máte pocit, že jste tu správně.

Zvlášť, když jste si vytvořili zásoby skvělého vína… 🙂

Večer opět grilujeme v kempu a střádáme plány na zítřejší přejezd do Flinders Ranges. To ještě nevíme, co si na nás chystá zdejší počasí… A o tom zase příště! 🙂

A ještě veselá kráva na rozloučenou. Bůů! 🙂