Probouzíme se v kempu Mataranka Hot Springs. Už za pár minut budeme dělat něco, před čím nás všichni před cestou do Austrálie varovali. Co se už mnohým stalo osudným. Jenže člověk někdy prostě volání dobrodružství neodolá. Na Floridě jsme vyrazili na kanoi mezi aligátory, v Indonésii jsem škádlil opici, až mě pokousala, v Kostarice jsme se pustili do zakázaného brodění řek, v Mexiku ujížděli domnělým banditům po nedoporučované vedlejší silničce ukryté ve vysoké trávě a na Borneu se nechali místními zavést do hluboké jeskyně plné netopýřího trusu, abychom následně řešili alergickou reakci na toto dobrodružství.
Teď jsme ale tomu všemu nasadili korunu.
Ráno jsme podnikli riskantní koupačku v pramenech Mataranka a pak jsme přejeli o 110 kilometrů dál na sever do kempu Katherine. Tady jsme se vydali na lodi do soutěsky v národním parku Nitmiluk a večer zachraňovali klokany walabi z bazénu… 🙂
Co ukrývají horké prameny Mataranka
Jen pár stovek metrů od kempu Mataranka je místo zvané Bitter Springs – říčka vyvěrající z nedalekých pramenů. Po většinu roku je to oblíbené koupaliště pro místní i turisty. Voda příjemně hřeje a proud unáší návštěvníky pomalu směrem k dalšímu molu se schůdky.
My k pramenům dorazili v době, kdy většina míst podél říčky, kde se dá do vody vlézt, byla nepřístupná. Místní rangeři je zavřeli kvůli výskytu krokodýlů. To se nestává tak často, na stránkách správy národních parků je dokonce koupání povoleno v těchto místech po celý rok. Někdy se ale stane, že se do zdejších vod zatoulají tzv. salties (slanovodní krokodýli). Rangeři tak vyvěsí zákaz až ve chvíli, kdy někdo pobyt tichých zabijáků ohlásí. Vstup do říčky je tudíž na vlastní nebezpečí a pokud dobrodružná duše setkání s divočinou přežije, úřady budou moc vděčné, když návrat krokodýlů nahlásí, aby mohli ostatní varovat.
A tak tu stojíme a koukáme na mapku pramenů. Hned 10 z 12 vstupních bodů je zavřených. Ten nejbližší je však označený zeleně – tady ještě obrovské plazy nikdo nespatřil, případně jejich výskyt ze zdravotních důvodů neohlásil.
Takže shazujeme svršky a opatrně našlapujeme do vody.
Kemp Mataranka – Trochu divočina, ale hlavně to vedro v noci!
BBQ s kuchyňkou v kempu Mataranka – snídaňové hody mohou započít.
Veselí papoušci Kakadu nesmějí chybět ani tady…
Osamělá tichá stezka vedoucí k pramenům Mataranka Bitter Springs.
A jsme tady. Říčka Bitter Springs, pod jejíž hladinou se podle zprávy rangerů jen pár stovek metrů opodál ukrývají krokodýli. Ideální místo na ranní koupel…
Nejbázlivější koupání v životě
Ticho temné krajiny ruší jen bzučení cvrčků, šumění stromů a naše zatajené dechy, které poskočí hrůzou vždy, když se o nás otře vodní řasa nebo se od břehu ozve podezřelé zašustění. Necháváme se unášet proudem a schůdky mizí z dohledu. Najednou, když jsme pryč od našich věcí a od možnosti vylézt z vody ven, padne na nás tíha okamžiku. Břehy lemují sytě zelené žabince a každý padlý strom vytváří pod sebou hrozivou skrýš. Snažíme se nevydat ani hlásku a minimalizovat pohyby – skoro jako krokodýli. Pokud tu ale někde jsou, ví o nás. Záleží jen na tom, jestli se jim bude chtít plýtvat na nás energií.
Po sto metrech vidíme další schůdky. Skutečnou úlevu ale pocítíme, až po nich vylezeme zpět na souš. Nakonec si ještě v říčce chvíli poplaveme, ale radši už se držíme v blízkosti mola. Když pak plavu pod vodou a omylem nakopnu potopenou větev, málem mě trefí šlak a div, že jsem si rovnou v řece nemusel vyprat trenky.
Balíme se do ručníku a jdeme zpět tou tajemnou stezkou kolem řeky ke kempu. Míjíme zrezivělé a napůl odpadlé cedule s varováním o krokodýlech. Každý rok dojde v Austrálii ke 2-3 útokům krokodýlů na lidi. Ve třetině případů je krokodýl to poslední, co chudák zúčastněný pozorovatel v životě uvidí. Pokud nejste zrovna Dundee, nedoporučuje se v Severních Teritoriích plavat tam, kde to není přímo povolené a vyznačené.
No, ale o čem by pak doma člověk vyprávěl, že jo.
Nahlížíme do hlubin pramenů Mataranka, vidíme ale jen svůj odraz. Snad to tak i zůstane.
Široký úsměv, srdce v gatích, jdeme se koupat, Mataranka čeká!
Nevypadá to lákavě, ale koupání bylo kromě stísněného pocitu moc příjemné. Voda je křišťálově čistá a osvěžující…
Ano, i tohle jsme proplavali.
Na naše koupání z břehu se zatajeným dechem dohlížela fauna všech tvarů a barev.
Soutěska Katherine
V 10 dopoledne balíme stan a opuštíme kemp Mataranka. Tentokrát ne moc daleko – jen 110 kilometrů dál na sever do soutěsky Katherine, jinak známé také jako národní park Nitmiluk. Jakmile dorazíme, bookujeme za 87 dolarů na osobu, což je celkem dost, na dsruhou hodinu projížďku na lodi s aboridžinským průvodcem. Údajně to má být jeden z nejhezčích národních parků, tak jsme zvědaví a těšíme se.
Projížďka byla nakonec tak trochu zklamáním. Vyprávění průvodce se omezovalo spíše na geografická fakta, o životě a historii místních aboridžinců toho moc nevyprávěl – jak už je u původních vlastníků půdy ostatně zvykem. Vlastně můžeme být rádi, že návštěvu soutěsky rada starších povolila, protože místo je samozřejmě spojeno s řadou příběhů, má silný mytologický význam a pro děti této země je domovem, kde cizinci dlouho nebyli vítáni. No ale za 87 dolarů na osobu se zřejmě dá i aborindžinské oko přimhouřit…
Soutěska Katherine v národním parku Nitmiluk.
Soutěska Katherine v národním parku Nitmiluk.
Soutěska je moc hezká, ale asi by na nás udělala čistě vizuálně větší dojem, kdybychom naši cestu podnikli ze severu na jih – když máte za poslední 2 týdny v hlavě ještě čerstvé a živé vzpomínky na velikány Uluru, Kata Tjuta, obří Kings Canyon nebo kouzelné Rainbow Valley a nevšední Devils Marbles, je prostě řeka protékající mezi dvěma vysokými skalními stěnami obrázek, na který se rádi podíváte, ale na zem už si jen tak nesednete.
Možná bychom udělali lépe, kdybychom vyrazili místo na loď na trek, který nabídne pohled na soutěsku z výšky. Také je tu možnost půjčit si kajak a projet si soutěsku na vlastní pěst, ale jelikož už se i tady zabydlela partička krokoušů, správci parku tyhle projížďky dočasně zrušili. Co naplat, divoká zvířata by se lidmi krmit neměla a o krokodýlech to platí dvojnásob.
Soutěska Katherine v národním parku Nitmiluk.
Soutěska Katherine v národním parku Nitmiluk.
Záchrana walabíků
Kemp v Katherine je moc fajn. Jednak stojí 26 dolarů, což ujde, ale hlavně se tu potuluje spousta klokánků walabi. Z lidí si nicnedělají, což zas tak dobře není, ale pokud je nebudete krmit nebo drbat za uchem, můžete si jejich milou přítomnost bez výčitek užít.
To nejlepší na Katherine je ale bazén. Je docela velký, osvěžující a navíc v něm nejsou krokodýli. Na baru si člověk může dát do nosu a užít si tak zbytek svého dne na severu Austrálie.
A nebo si ho jako my ozvláštnit hned 2 způsoby.
Nejdřív jsme způsobili malé pozdvižení. Areál bazénu je oplocený, aby sem nechodila divá zvěř. Otevřenými vrátky se sem však dostala trojice klokanů walabi, načež tahle partička nešťastníků nemohla najít cestu ven. Když se začali přes plot očichávat se zbytkem rodinky, vyvolalo to u Ivetky vlnu soucitu o velikosti tsunami. Protože však role zachránce připadla na mě, byl jsem to já, kdo před podivenými a pobavenými zraky ostatních hostů naháněl malé klokany k vrátkům. Když se mi to konečně podařilo, Ivetka radostně zatleskala, což mé očividné hrdinství značně podtrhlo.
Ahooooooj!
Ukaž, pojď sem, co tam máš v tý ruce? Nic? To jsou lidi dneska…
Nebude nikomu vadit, když tam skočím s rozběhem?
Druhý způsob, jak si večer ozvláštnit, je menu zdejšího baru. Protože mě záchrana trojice drobných klokánků poměrně vyčerpala a já potřeboval doplnit zásobu proteinů, objednal jsem si zdejší specialitu. Nutno říct, že to dost pohoršilo Ivetku, která se mě marně snažila přesvědčit, abych si místo klokaního stehna dal cézar salát.
Klokani jsou výborní. Ať už hopkají kolem bazénu nebo se líně povalují na jazyku. Těžko jejich masíčko přirovnat k jinému – musíte ochutnat sami. Nakonec ochutnala i Ivetka. Sice se u toho mračila, vydávala nesouhlasné mručivé zvuky a nepřiznala, že jí to šmakuje, ale jestli dnes něco dokázala, tak to, že je pro každou špatnost… 🙂
Večerní pohoda u bazénu v kempu Katherine
Klokaní steak!
2 Comments
Vojta
28 října, 2017 at 8:39 amNo jo, krokodyli. Legrace, legrace, ale jednou vas beztak neco sezere 🙂 A bude to urcite v australii. V.
Ondra & Ivetka
2 listopadu, 2017 at 6:11 amNo, doufáme, že ne.. 🙂