V minulém článku jsme navštívili Coober Pedy. Náš den ale ještě zdaleka nekončí. Vlastně je tak nabitý, že jsme ho rozdělili do dvou článků. Teď nás čeká cesta k Breakaways. To je oblast vzdálená asi 21 kilometrů severně od Coober Pedy. Nevede sem zpevněná cesta, ale pokud jste nepřijeli na trakaři, určitě ji překonáte. Rozhodně to stojí za to, dokonce i kdybyste na tom trakaři fakt přijeli… 🙂
Z Coober Pedy, kde jsme strávili příjemné dopoledne, jsme jeli k Moon Plain a pak k Breakaways, potom zpět do Coober Pedy na prohlídku klokanů u Josephine a nakonec zase k breakaways na západ slunce. Spali jsme opět v caravan parku v Coober Pedy.
Psí plot a měsíční krajina
Z fotek na internetu jsme měli jakž takž představu, co nás čeká. Věděli jsme ale, že realita bude ještě lepší. Abychom si výpravu do outbacku vychutnali, zajeli jsme nejprve malou odbočkou k tzv. dog fence – plotu, který chrání Austrálii před přesunem psů dingo. Ti jsou poněkud vzteklí a k nelibosti obyvatel decimují dobytek. Lidé proto vystavěli 5000 kilometrů dlouhý plot, který by je měl udržet mimo obydlené části pouště. Samotný plot sám o sobě není bůhvíjak zajímavý na pohled. Jeho délka je však ohromující. Kdyby tady žila Ivetka, pravdepodobně by do plotu vystříhala díry. Podle ní jsou totiž “dingoušci”, jak je nazvala, milí a nepochopení. Když jsme míjeli jednoho malého chlupatého vetřelce, nechybělo málo a mohli jsme mít to maniakální vraždící štěně na klíně až do Darwinu.
Poslední místo před Breakaways, které je cestou k nim možné návštívit, jsou Moon Plains – tzv. měsíční krajina. Natáčely se tady filmy jako Rudá planeta nebo Šílený Max. Důvod, proč si režiséři vybírají právě tuto lokalitu, je jednoduchý – je jen málo míst na Zemi, kde byste našli tak obrovské mrtvé planiny plné ničeho. Nás tohle místo ale zas tak moc nebavilo – rudá žíznivá půda je všude kolem a my věděli, že jen 6 kilometrů odtud leží nádherné Breakaways.
Silnice za Coober Pedy není zrovna 1. třídy, ale naše vozítko si s ní snadno poradilo. Pár uvolněných šroubků ještě nikoho nezabilo, no ne?
Dog fence – 5000 kilometrů dlouhý plot, který drží psy Dingo dál od lidí.
Měsíční krajina v okolí Breakaways.
Představte si, že projíždíte krajinou nikoho. Cesta je rudá a místy pokrytá roletkou. Svět kolem je horký, červený, popraskaný suchem. Dlouho nevidíte nic jiného než plochý horizont. A pak najednou, bez jakéhkoli varování, se před vámi začnou objevovat obrysy podivných útvarů. Jsou to skály, ale nejsou podobné žádným jiným. Jsou sytě rudé, ornažové i čistě bílé. Jak se blížíte, jejich tvary začnou napovídat svou velikost.
Odtržené, tak by se dal přeložit jejich název. Místní je tak nazvali, protože v široko daleko placaté poušti se tyto skupinky skal jeví skutečně jako uprchlíci uzamčení v čase. Původní obyvatelé jim přikládají velkou důležitost – každá skála vypráví svůj příběh. Například o muži a jeho věrném psovi. Celé znění příběhů se bílí přistěhovalci ale nikdy nedozví, protože je určené jen generacím Aboridžinců. Víme však, že symbolika a ponaučení v nich mají předávat znalosti potomkům a pomáhat při výchově díky názorným ukázkám z jejich bohaté a kouzelné historie.
Stáli jsme tady a mlčky pozorovali ty neuvěřitelně zbarvené obrazy před námi. Chceme tu být až do momentu, kdy se vrcholky setkají se sluncem a ponoří se do sytých odstínů pozdního odpoledne. Jenže nás dnes ještě čeká jedna zastávka, než si sem přijedeme užít západ slunce – chceme navštívit Josephine a její klokany.
Breakaways – To jsou barvičky!
Jsme na Marsu, na Měsíci, nebo v Austrálii?
Tradiční Večerníčkovský pozdrav outbacku. Jednou si ho musíme zopakovat.
Expedice Breakaways se v polovině dne těšila skvělé náladě 🙂
Mrtvo, sucho, horko, ale přesto je tu krásně. Takzvaný paradox outbacku.
Síťka přes hlavu a dron připravený ke startu.
A když dron vyletí… Breakaways z ptačí perspektivy.
Klokaní záchranka
Josephine je starší paní žijící v Coober Pedy, která svůj život zasvětila záchraně klokanů. Když někdo srazí klokana nebo u cesty potká poraněné zvíře, volá právě Josephine. Ona nebo její manžel pro nebohé stvoření dojede a vezme ho k sobě domů. Protože jí však zákon zakazuje pak zvířasta vracet do volné přírody, vytvořila u svého domku celou záchrannou stanici, kde má už slušnou partičku polehávajících nebo poskakujících klokanů. Kromě toho také Josephine provozuje galerii s aboridžinským uměním, kde vystavuje a prodává díla místních autorů. Většinou jsou to potomci původních obyvatel, kteří se snaží přivydělat si na slušnější život než jaký vedou jejich nešťastní sousedé.
Josephine nás pozdravila, jakmile jsme vešli do její galerie. Prohlídka klokanů byla naplánovaná až za půl hodinky, tak jsme neodolali a koupili si bumerang a krásný obraz hory Uluru, celkem za 50 AUD. Pomalu se sešlo dalších asi 8 zvědavců, většinou šedesátiletých Američanů a Australanů. Pak nás Josephine zavedla na zahradu – a zamkla všechny dveře.
Zamčené dveře nás maličko znérvóznily. Totiž – my měli ještě v plánu vrátit se k Breakaways na západ slunce, protože druhý den ráno už jsme vyráželi směrem k Uluru. Nezbylo nám tedy než doufat, že klokaní expozice nebude trvat déle než hodinu.
Och, jak jsme se mýlili.
Krmení klokanů, oblíbená zábava při návštěvě Josephine.
Takhle nějak klokan zachránil Josephine. Olizoval jí ruku až do zblbnutí. A Josephine pak přišla na to, že to není jen tak…
Josephine je prima ženská, trochu od rány a maličko podivínka. Přes den spí a v noci se stará o své klokany. Ty krmí, stará se o ně, prostě jim dělá mamču. Dřív prý klokany jedla, ale když pak jednoho zachránila, už nemohla jinak. Když pak jeden klokan naoplátku zachránil život jí, měla o smyslu svého bytí jasno. A jak že jí klokan zachránil život? No, prý jí olizoval ruku tak dlouho, až si Josephine uvědomila, že na ní má nějaké fleky, tak zajela do nemocnice a tam jí zjistili vážnou nemoc. Vyléčila se a média zaujal příběh zázračného klokana s diagnostickými schopnostmi Dr. House.
Dozvěděli jsme se spoustu věcí – některé zajímavé, jiné – no, trošku divné. Například, že klokani mají kapsu, ať už jsou kluci nebo holky. Rádi mlsají jablka a banány. Nesmí nosit plenky, protože by dostali infekci. Aboridžinci klokany loví pro maso, ale občas je zabijí omylem i lidé, kteří je krmí zeleninou. Jsou aktivní spíše v noci, přes den jen polehávají a kvůli ostrému slunci mají oči po většinu času přivřené. Pak jsme se seznámili s jednotlivými klokany a mohli je nakrmit oříšky.
Čím víc nám toho Josephine povídala o klokanech a jejím zajímavém životě, tím víc jsme byli nervózní. Na její zahradě jsme byli zamčení a my už před 10ti minutami měli vyrazit, abychom stihli západ slunce nad Breakaways. Nechtěli jsme však odejít, museli bychom v podstatě zastavit Josephine v jejím vyprávění a poprosit jí, aby nás pustila pryč. A tak jsme to vydrželi až do konce. Když se pak všichni loučili, my podlezli pomalu se zdvihající vrata a běželi jako o život k autu. Jestli nás někdo viděl, musel si myslet, že jsme buď něco ukradli nebo že se Josephine splašili klokani.
Tenhle klokánek prý jako malý spadl na hlavu a je proto poněkud pomalejší. Na to, že si má vyhrabat chladný ďolík, do kterého si lehne, přišel mnohem později než ostatní.
Josephine se o klokany stará jako o vlastní děti…
Tenhle malý neposeda má zlomenou tlapku, ale pomalu se zotavuje. Do divočiny se už bohužel ale podívá.
Západ slunce nad Breakaways
Západ sluníčka jsme ale stihli. A stál za to. Já sice nějakou dobu neúspěšně zápasil s dronem, abychom tu krásu mohli zachytit z ptačí perspektivy, ale nakonec jsem marný boj vzdal a na radu Ivetky se na techniku vybodl.
Tiše stát a pozorovat rudé slunce, jak se choulí za záplavu teple zbarvených skal, je jedna z nejkrásnějších vzpomínek, které si z Austrálie vezeme. Kdykoli budeme potřebovat, můžeme se stejně jako Breakaways odtrhnout od všední reality a utéct zpět sem, kde se zastavil čas a záleží jen na tom, že jste na světě rádi.
Skoro by se dalo říct, že takové místo se jen těžko překonává. No jo, jenže zítra nás čeká další úchvatný pohled. A o tom jste už určitě slyšeli. Podíváme se na posvátnou horu Uluru.
Čekání na západ slunce nad Breakaways.
Čekání na západ slunce nad Breakaways.
Čekání na západ slunce nad Breakaways.
No Comments