Japonsko 2019

Japonsko 2019, 4. díl – Ledový festival Sapporo

21 června, 2020

Written by Ondra & Ivetka

V minulém díle jsme sjížděli na prkně sopku Annupuri v lyžařském středisku Niseko. V tom dnešním se vydáme o 90 kilometrů dál na severovýchod, do hlavního města ostrova Hokkaido. V roce 1972 se tu konala zimní olympiáda, na které získal zlatou medaili krasobruslař Ondřej Nepela a bronz vybojovali naši hokejisté a běžkařka Helena Šikolová. Teď se město chystá zabojovat o další hostování zimní olympiády v roce 2030. Něco epického se tu však koná každý rok – centrum města se každou zimu promění v přehlídku obřích staveb ze sněhu a ledu. Je to tradice, kterou začala v roce 1950 skupinka středoškoláků a do které se od té doby zapojuje celé město. A o jaké město že vlastně jde? No přece Sapporo!

Z Niseka jsme se autobusem dopravili do Sappora. Ubytovaní jsme byli v Tokyu Rei hotel. Nejprve jsme vyrazili na trh s mořskými plody Nijokani, abychom si pak zbytek dne užili sněhový festival v uličce Susukino a v parku Odori. Jako bonus najdete ve článku také místa, která jsme navštívili při druhé výpravě do zimního Japonska v roce 2020.

Sněžní krabi a jiné potvory

Do Sappora jsme z Niseka dorazili autobusem kolem dvanácté. V hotelu Tokyu Rei na nás ještě nebyli ready. Nechali jsme jim tedy na recepci naše kufry a vyrazili na průzkum.

Jako první cíl jsme si určili Nijokani market – vyhlášený trh s mořskými plody a potvorami. Ulici s trhem jsme našli rychle. Stánky s vystavenými kraby, rybami, krevetami, kaviáry, úhoři a dalšími poklady jsou nepřehlédnutelné. Zapluli jsme do jedné z postranních uliček a nechali se unášet proudem lidí, kteří si sem přišli nakoupit své oblíbené ingredience.

Na výstavky se sušenými olihněmi jsme si už zvykli z návštěv Hong Kongu, ale co nás dostalo, byli obrovští sněžní krabi. Někteří vypadali, že kdyby neměli svázané nožky, hned by nám ukázali, zač je toho klepeto. Ještě silnější dojem pak vyvolávala jejich cena. Nebudeme vám říkat, o kolik si trhovci říkali, ale 2,000 korun za kraba je teda docela dost.

Ledové sochy v uličce Susukino

Druhou zastávkou byla ulice Susukino. Právě tady se nachází jedna z velkých atrakcí každoročního ledového festivalu, na který Sapporo přiláká více než 2 miliony návštěvníků.

Ulice Susukino je dlouhá pěší zóna a celá její prostřední linie je vyhrazena pro výstavu soutěžních děl o titul nejkrásnější ledové sochy. Za ty roky, co se festival koná, dotáhli mistři ledového sochařství své umění k dokonalosti. Sochy mají neuvěřitelné detaily a vypadají jako živé bytosti zamrzlé v čase – tu z vody vyskakuje obří mečoun, tu se na vás řítí drak.

Tu pravou atmosféru však Susukino získá až s příchodem noci. Proto jsme si uličku prošli v pohodovém tempu, abychom většinu odpoledne mohli strávit v hlavním centru festivalu i celého města Sapporo – v parku Odori.

Snow Festival v parku Odori

Park Odori je pro Sapporo a jeho obyvatele místem, kde se děje vše důležité. Odori v japonštině znamená „velká ulice“, což je přiléhavý název – park se táhne přes 12 bloků, zhruba jeden a půl kilometru od východu na západ a v podstatě rozděluje Sapporo na dvě části. Jeho dominantou je televizní věž, na jejímž vrcholu se nachází pěkná vyhlídka.

Během Snow festivalu se park Odori promění v celou přehlídku dominant – najdete tu stavby ze sněhu velké jako několikapatrové budovy, repliky známých architektonických děl, motivy z japonské kultury či speciality ostrova Hokkaido. Nechybí ani skokanský můstek pro akrobaty na lyžích a snowboardech, několik hudebních scén a nebo malý park plný menších staveb ze sněhu, z nichž mnohé vyobrazují populární postavičky z komiksů a animáků.

Kapitolou samo o sobě jsou pouliční stánky s jídlem. Ty lemují park Odori prakticky po celé jeho délce a lákají vás vůněmi všeho druhu. Trhovci své dobroty vystavují a předhánějí se v tom, kdo nabídne originálnější servírování. Ochutnali jsme všechno možné – kuřecí karaage s kaviárem, chobotnicové kuličky, krabí maso na špejli a pohrdnout jsme nemohli ani horkým saké.

Noční festivalová atmosféra

Čas v kouzelném světě sněhových staveb utekl rychle, takže než jsme stačili dojíst poslední neidentifikovatelnou mořskou obludu, na Sapporo padla tma. Stavby ze sněhu rázem dostaly jiný rozměr – Japonci si potrpí na detaily a jinak tomu není ani s jejich schopností vytvořit pomocí barevných světel dojem, že sochy a stavby ožívají před očima.

Obzvláště silný zážitek jsme měli z vystoupení dívčí kapely na hlavní stagi. Drobné holky byly v minus dvanácti stupních navlečené do velmi lehkých oblečků, které ze všeho nejvíc připomínaly kostýmy ze sex shopu. Japonci si na tento mírně perverzní styl potrpí, takže už během první písničky holky přiváděly jinak poklidné diváky do varu. Co na tom, že jim to občas neladilo – nadšení ve tvářích lehce pedofilních mužů každého věku to nemohlo zviklat.

Podobně bizarní pak bylo i vystoupení jakési korejské megahvězdy. Popularita hudebního stylu K-Pop v Asii hraničí s posedlostí, takže plácek před stagí byl beznadějně plný a místní strážci pořádku dokonce bedlivě dbali také na to, aby si nikdo korejského zpěváka nefotil. Podobná nařízení vždy zaručeně Ivetku vybičují k rekordnímu úsilí si daný objekt vyfotit, takže jsme předstírali klasickou scénu „fotím si svojí holku, akorát mi objektiv míří úplně jinam“.

Noční Sapporo a ulička Susukino

Když už nás nohy sotva nesly, zašli jsme do jedné z potemnělých uliček na večeři do sushi podniku. Jako zlatý hřeb večera jsme si nechali druhou návštěvu ulice Susukino – ledové sochy získaly díky nasvícení nové kouzlo. Pomalu jsme se procházeli směrem k našemu hotelu a užívali si zasněžené Sapporo. Celé město jakoby s příchodem noci ožilo, jak lidé vyrazili užít si světelných instalací a uměleckých děl.

Sapporo: Bonus z roku 2020

V únoru roku 2020 jsme se do zimního Japonska vydali podruhé. Znovu jsme si užili atmosféru sněhového festivalu a přidali pár míst a zážitků, které jsme při první návštěvě nestihli.

Ta zaprvé jsme konečně ochutnali toho obřího kraba. Masa v něm moc nebylo a člověk ho z něj doluje jak jezevce z nory. Na konci operace jsem byl celý od omáčky a zbytek večera jsem ještě u sebe různě nacházel kostní úlomky jeho ulity a klepet. Nicméně byl neskutečně lahodný, to zase jo!

Při procházce parkem Odori jsme tentokrát také zvládli navštívit vrcholek televizní věže a prohlédnout si Sapporo z ptačí perspektivy. Výhled na celý park se všemi stavbami ze sněhu je krásný a jako odměnu za vystání fronty člověk také dostane pohled na zasněžené hory v pozadí.

Mocný zážitek jsme si při druhé návštěvě také odvezli z prohlídky místního pivovaru. Muzeum je moc pěkné, ale ta pamětihodná část se tu odehrává v tzv. Beer garden. Za asi 800 korun si zde můžete donekonečna přiobjednávat další a další maso a zeleninu ke grilování, pivo a nejrůznější omáčky a drobné přílohy. Vůně z grilů je tak prudce pronikavá, že při příchodu dostanete tašku na své svršky, aby vám do konce života nevoněly po pivnici. Najedli jsme se tu tak zdatně, až je nám trapné o tom psát. Nabraná kila shazujeme dodnes.