Apo Island aneb nejlepší šnorchlování se želvami

Ostrůvek Apo Island je proslavený jako jedna z nejlepších potapěčských a šnorchlovacích lokalit na Filipínách (hlavně kvůli želvám). Chtěli jsme ho navštívit už dříve, ale jelikož leží tak trochu stranou mimo vše dění, podívali jsme se tam až na začátku května – tak akorát včas, abychom si užili hezké počasí před letním období dešťů. Volba to byla výborná – šnorchlování nad nádhernými korály a mezi desítkami mořských želv bylo pravděpodobně to nejlepší, jaké jsme na Filipínách za ten rok zažili. A máme pro vás kapsy plné tipů, jak si tenhle výlet užít na maximum.

Zkoukněte naše video z výletu na Apo Island s tím nejlepším, co na tomto ostrově můžete vidět a zažít!

Nejlepší ubytování je v Kookoo’s Nest

Ostrůvek Apo Island leží v oblasti Visayas, tedy ve skupině turisty oblíbených ostrovů jako je Cebu, Bohol či Siquijor. Nejblíž je k ostrovu Negros, kam jsme z Manily vyrazili s aerolinkami Cebu Pacific. Přistáli jsme na letišti v Dumaguete, hlavním městě ostrova. Také se mu přezdívá „město laskavých lidí“, což se – oproti jiným marketingovým sloganům – ukázalo jako mile překvapivá pravda (např. městská část Manily Pasig si říká „zelené město“, ale zelenou tam moc často neuvidíte ani na semaforech). Každý nám tu rád, ochotně a s úsměvem poradil – to je celkem běžné i jinde na Filipínách, ale tady nám navíc poradili dobře, takže jsme nemuseli zbytečně a dlouho bloudit, abychom našli autobusové nádraží u obchodního domu Robinsons, odkud jsme se vypravili směrem na jih.

Z Manily jsme přeletěli do Dumaguete (cca 3000 Kč zpáteční na osobu, v akci se dají sehnat i za 900 Kč). Odtud jsme se autobusem za méně než 50 pesos přesunuli do vesničky Zamboanguita a pak motorkou (300 pesos) do resortu Kookoo’s Nest (1250 pesos na noc). Na Apo Island jsme se museli nejprve na motorce dostat do přístavu Malatapay (500 pesos tam i zpátky) a z přístavu bangkou za 2000 pesos na Apo Island a zpátky.

A kam že jsme to měli namířeno? Z autobusu jsme po necelé hodince cesty vystoupili ve vesničce Zamboanguita. To však nebyl skutečný cíl naší výpravy. My měli namířeno do resortu Kookoo’s nest, který leží ještě o 13 kilometrů níže na jih. Nejezdí tam však žádné autobusy či tricykly, protože zpočátku zpevněná silnička se nakonec promění v pěkný offroad, na což nás naštěstí připravily informace na webu resortu. Věděli jsme proto, že si máme najmout řidiče motorky. Ti už tu stáli připravení a jeden z nich dokonce majitele resortu dobře znal, takže ani moc nepotřeboval vysvětlovat, co máme v plánu. Nasedli jsme na jeho motorku vylepšenou o prodloužené sezení (nainstaloval si na sedadlo jakési prkno přimontované k zadnímu kolu) a vyrazili jsme.

3 lidé a 2 velké krosny na jedné motorce? Žádný problém!

Na webu Kookoo’s Nest píšou, že cesta je půl dobrodružství. To je celkem trefné – poslední kilometry jsme drncali po rozbité, chvíli prašné, chvíli kamenité cestě, až motorka v prudkém stoupání umřela úplně. Sesedli jsme a koukáme, že zadní kolo je prázdné. Zbytek cesty tedy dojdeme, naštěstí je to k bráně jen pár desítek metrů. Vstup do resortu je stejně jako celá lokalita skromný a nenápadný. Nikde nikdo, ani stříška odtud není vidět. Jen úzká betonová stezka vede kamsi dolů, a tak se po ní vydáme, abychom na jejím konci našli skrytý ráj na zemi.

…akorát si to budete muset dojít pěšky, když na závěr píchnete… 🙂

Ubytování v Kookoo’s Nest na jihu ostrova Negros – Najdete bambusové chatičky?

Kookoo’s Nest se dá těžko popsat jako resort či hotel. Jsou to bambusové domečky na pláži, které tu před lety vybudovali dva starší Angličané Jamie a Nikki a kteří tu dodnes žijí společně se svou smečkou asi 4 zlatých retrívrů. Kapacita tohoto romantického útočiště je jen pro 10-15 lidí, což je na tom všem asi nejlepší – je tu božský klid, pláž a moře má člověk jen pro sebe a k tomu všemu tu navíc mají úžasnou kuchyni. Jejich řízky, grilovaná ryba, sendviče nebo ranní káva nemají na Filipínách konkurenci. Dělají si vlastní chleba a zeleninu si pěstují na malé zahrádce. Domácké prostředí tu kromě pohodových majitelů dokresluje i lednice, odkud si můžete kdykoli vzít vychlazené pivo, stačí pak jen připsat čárku ke svému jménu na malou tabuli nad ledničkou.

Pláž je malá, ale kouzelně vtěsnaná mezi skaliska. Při odlivu se odkryjí korály, ale to vůbec nevadí, protože na okraji pláže je bambusové molo, po němž se dostanete dál od břehu do větší hloubky. Překvapivě příjemné tu bylo i šnorchlování – k vidění sice nejsou bůhvíjaké poklady, ale i tak jsme viděli spoustu pěkných rybek, hvězdic, podivných mořských červů (ti zase tak krásní nejsou, ale za prozkoumání stáli) a tu a tam jsme narazili i na pěkný barevný korál s rodinkou oranžovo bílých klaunů schovaných v sasance.

Naše chatka Toko s výhledem na západ slunce nad mořem

Naše chatka – moc tu toho není, ale ani tu nic nechybí…

To nejlepší na Kookoo’s Nest je samotné ubytování. My si vybrali chatičku “Toko” za 1250 pesos na noc, která je posazená o něco výše než ostatní, protože leží na skále na samotném okraji pláže. Abyste ubytování ocenili, musíte si nastavit svá očekávání – pokud vám nevadí být jako Robinsoni na odlehlém místě, v prostém bambusovém příbytku, kde teče jen studená voda a za oknem se vám plazí metrový varan, budete nakonec bohatě odměněni. Západ slunce, který pozorujete z terásky v houpací síti, je dost možná ten vůbec nejlepší na světě.

Pokud jste zamilovaní a chcete mít na chvíli celý svět jen pro sebe, tohle je to místo, kam se potřebujete vydat. A kdybyste se tu snad začali trochu nudit, stačí říct. Jen pár kilometrů odtud se kolem malého ostrůvku prohánějí desítky okouzlujících a elegatních želv nad dnem posetým korály, které hrají všemi barvami. Že nemáte ploutve nebo šnorchly? Nevadí, Nikki a Jamie vám všechno půjčí (asi za sto 100 pesos na den na osobu). A vůbec, sbalte si ručník a opalovák, jedeme tam na výlet hned teď.

Kookoo’s Nest – Molo, které je v noci pěkně osvětlené a ve dne se po něm dostanete do větší hloubky

Odpoledne přijde odliv a s ním obyvatelé okolních vesniček, kteří mezi odhalenými korály hledají snadnou kořist.

Za želvami u Apo Island

Ráno po snídani jsme nasedli na motorku, kterou nám přivolali Jamie a Nikki. Přes cestu necestu jsme se dostali zpátky na hlavní silnici a zamířili směrem na sever k Dumaguete, abychom zhruba ve třetině cesty odbočili vpravo k drobnému přístavu Malatapay. Odtud loďky vozí nedočkavé turisty k oblíbenému ostrůvku Apo Island. My přijeli zrovna ve chvíli, kdy žádná loď neměla dost pasažérů, aby mohla hned vyrazit. Čekat se nám nechtělo, a tak jsme si za cca 2000 pesos pronajali vlastní malou bangku, kterou jsme si i sami roztlačili do moře. Náš bodrý kapitán byl sice pěkný pořízek, ale ani zdivočelé vlny nás nepřevrátily, a tak jsme po zhruba 30ti minutách bláznivé plavby přirazili ke břehům Apo Island.

Přijíždíme do přístavu Malatapay, odkud vyrážejí loďky k Apo Island

Soukromá bangka na Apo Island pro 1-4 lidi vyjde na 2000 pesos.

Loďku i s kapitánem jsme nechali kotvit u skal a my jsme vyrazili k místním ostrovním šéfům, abychom se zaregistrovali a zaplatili enviromentální poplatek (asi 50 pesos na osobu). V registrační knize jsme jen o pár řádek výš nad našimi jmény zahlédli i nějakého Čecha, ale potkat se nám ho nepodařilo. Odtud už jsme po pláži zamířili ke stanovišti průvodců. Nejprve jsme se pokusili propašovat do moře sami, ale toho si jindy apatičtí Filipínci všimli, takže za chvilku už s námi do vody pochodoval mladý sympaťák v tričku průvodce. Nakonec jsme za něj byli rádi – jednak nás parádně vyfotil a hlavně nás vzal dál od ostatních plavců neplavců a ukázal nám neporušené korály, kde nikdo nešnorchluje (pro místní je to moc daleko a mohla by je tam asi sníst nějaká mořská příšera).

Apo Island – Náš průvodce a davy návštěvníků na pláži. Tady holt asi nikdy nebudete sami…

Šnorchlování u Apo Island je úžasný zážitek a nejlépe to asi popíše video na začátku článku. Nádherné velké želvy jsou tu na každém kroku, ladně si plachtí nad tichou mořskou krajinou a občas se zastaví, aby pojedly trochu vegetariánské stravy, kterou jim připravila matka příroda. Turistů si nevšímají, ale ani před nimi neutíkají. Průvodci dávají pozor, aby nikdo na želvy nešahal a zbytečně je neděsil. Rádi vás ale naaranžují a vyfotí, abyste se želvami měli krásnou fotku na památku.

Nejbližší okolí pláže je sice na želvy nejbohatší, ale dno je celkem fádně ploché, travnaté a šedivé. To jediné, co nás vytrhlo ze želvího snění, byl jedovatý černobíle pruhovaný had, který se proháněl po dně. Jen o pár desítek metrů dál se však nachází spousta barevných korálů. Želvy tu máte jen pro sebe, ukryté v krásném zátiší s různě tvarovanými korály, které se natahují do všech stran, hrají duhou a lákají k podmořskému tanci.

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Šnorchlování na Apo Island

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Šnorchlování na Apo Island

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Pokud jen šnorchlujete a nepotápíte se, budete téměř všude na světě sledovat jen to, co z korálů zbylo po staletém řádění vln, tajfunů či turistů. Korály okolo Apo Island jsou také jen 1% pozůstatkem toho, co tu zdobilo dno před pár desítkami let. Nicméně z těch, co jsou na Filipínách, si vedle korálové zahrady u ostrova Mindoro zachovaly nejvíce své původní krásy. To jediné, co místu možná chybí, jsou tisíce barevných rybek, které jakoby tu nahradily velké mořské želvy. To nám ale nevadilo. Želvy jsou stejně nejlepší!

Šnorchlovali jsme celé dopoledne a po krátkém oddychnutí jsme se do želvího království vydali ještě jednou. Sice jsme museli asi 15 minut shánět našeho průvodce, protože jsme si nezapamatovali jeho jméno (a jeho obličej jsme si jako správní západní ignoranti pletli s jinými průvodci, které jsme tím dokonale zmátli), ale i druhá výprava byla úchvatná a odplavali jsme pěkně daleko, až nám daly proudy na zpáteční cestě zabrat.

Kolem druhé hodiny už jsme vyrazili přes poněkud rozbouřené moře zpátky do přístavu. Dali jsme si skromný oběd v místní hrncárně, zatímco jsme čekali na našeho řidiče, aby nás na motorce odvezl zpět do Kookoo’s Nest (za 500 pesos, vezl nás sem i zpátky). Zbytek dne jsme si užívali klid a pohodu na pláži, na matračce na moři a u výborného jídla.

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Šnorchlování na Apo Island

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Šnorchlování se želvami na Apo Island

Apo Island je za námi, teď hurá zpátky do Kookoo’s Nest

Vzhůru na kajak!

Třetí den jsme pojali vyloženě odpočinkově. Byli jsme z práce už trochu použití, takže prodloužený víkend (díky svátku vyhlášenému ke dni prezidentských voleb) jsme radostně využili k nenáročným aktivitám, z nichž ta nejzábavnější byla asi kajakování do okolí Kookoo’s Nest.

Nejprve jsme se vydali směrem doprava, kde nás čekal urputný boj s větrem a vlnami, ale i zajímavý pohled do nitra přístavního zálivu bezejmenné vesničky, odkud se až k nám nesla hudba z dodávek s předvolebními slogany kandidátů na filipínského prezidenta. Nalevo od naší pláže jsme zase mávali skupince dětí, které byly z dvojice spálených bělochů na kajaku u vytržení. Nakoukli jsme až za okraj skalisek, kde jsme potkali rybáře na kánojích, mířících kamsi do neznáma na lov.

Pohoda na kajaku u resortu Kookoo’s Nest

Pohoda na kajaku u resortu Kookoo’s Nest

Večerní romantika v Kookoo’s Nest

Večerní romantika v Kookoo’s Nest

Večerní romantika v Kookoo’s Nest

V jednu hodinu nás vyzvedl řidič domluvený Jamiem a za 1000 pesos nás i s celou bagáží odvezl na letiště. Normálně bychom si asi vzali motorku, ale jelikož Jamie a Nikki měli obavu, že kvůli volbám budou na ulicích davy a zácpy, vyrazili jsme dřív a autem. Nakonec nikdo nikde nebyl, takže jsme ještě notnou chvíli čekali na náš zpáteční let do Manily.

Na Apo Island se ale znovu chystáme koncem září 2016. Je tam totiž ještě spousta želv a korálů, se kterými jsme se nevyfotili a klídek v Kookoo’s Nest budeme po pracovním létě určitě zase potřebovat! 🙂