Je to tady, poslední článek z Austrálie. Po 6100 kilometrech naplněných dobrodružstvím a zážitky na celý život jsme dorazili do městečka Darwin, naší nejsevernější zastávky a cíle celé výpravy. Auto musí být brzy zpět v půjčovně a my, zvyklí být neustále v pohybu, jsme se rozjeli na poslední malý výlet, abychom poznali i tenhle koutek Austrálie. Tak se do něj pojďte ještě jednou naposledy podívat spolu s námi.
V Darwinu jsme navštívili muzeum letecké historie, pak jsme vrátili auto do autopůjčovny a vyrazili na obhlídku města na kole. Spali jsme v hotelu Palms City Resort, byl moc fajn!
Muzeum letecké historie Darwin
Na okraji města Darwin se nachází velká hala ukrývající poklady australské letecké historie. Celí natěšení vbíháme dovnitř a pouštíme se do prohlídky areálu. Největší atrakcí je obrovitánský bombardér B-52, který zaplňuje snad polovinu celé haly. Kromě něj tu vidíme také létající stroje všech tvarů, velikostí a vzpomínek na válku, která ve čtyřicátých letech dosáhla i ke břehům Austrálie.
Venku si prohlížíme také letadlo zabavené kvůli pašování drog či stíhačku, která pamatuje hrůzy druhé světové války. Pak sledujeme promítání dokumentu o tomto temném období, abychom nakonec nasedli zpět do auta a ujeli s ním poslední zbývající kilometry zpět do půjčovny Wicked Campers. Vracíme se do hotelu a vymýšlíme program na zbytek dne – je to jasné, není proč zahálet – půjčíme si kola a hurá na výlet!
Darwin a jeho muzeum letecké historie Austrálie
Bombardér B-52, které se pro jeho absurdní velikosti přezdívá Buff.
Co jiného by si měl australský stíhač na svůj stroj namalovat, než žraloka… 🙂
Stylový dvouplošník
Jedno z mnoha letadel, do kterého by Ivetku nedostali ani heverem.
Poslední metry. Tachometr se zastavil na 6 151 kilometrech. Každý z nich stál za to 🙂
Muzeum umění a hurikánu Tracey
Poprvé za těch 19 krásných dní strávených v autě nám svěží vánek sviští kolem hlavy, když se projíždíme na půjčeném kole po zeleném parku v Darwinu. Usmíváme se na vše kolem a stavíme u vyhlídky nad pláží, kde se v dáli nad oblohu stahují mračna. Tušíme, že brzy přijde déšť, a tak hledáme úkryt. Po chvíli se před námi objevuje budova muzea aboridžinského umění a hurikánu Tracey.
Muzem je krásné – prohlížíme si hudební nástroje včetně deegeridoo, pestrobarevné obrazy, modely historických lodí v životní velikosti a také výstavu australské fauny, která má tu nemilou vlastnost, že je obvykle smrtelně nebezpečná nebo alespoň pořádně jedovatá.
Největší dojem na nás každopádně dělá část muzea věnovaná hurikánu Tracey. Ten dorazil do Darwinu se zničující silou 205 km/h na Štědrý den v roce 1974 a zanechal za sebou jen obrovskou spoušť, když město prakticky srovnal se zemí. Obyvatelé Darwinu tak již podruhé stejně jako po vybombardování města v roce 1942 museli svůj domov vybudovat od nuly. V muzeu jsou dobové fotografie, videa a dokonce i černá komnata, kde si můžete vyzkoušet, jaké to bylo být zavřen uprostřed noci v pokoji, kolem kterého hučí ohromující silou pustošivý hurikán.
Hurá, je na čase prozkoumat Darwin na kole!
Ticho před bouří.
Museum & Art Gallery of the Northern Territory Darwin
Aboridžinské obrazy v muzeu umění
Aboridžinské obrazy v muzeu umění
Část muzea věnovaná hurikánu Tracey, který v roce 1974 zničil celý Darwin
Část muzea věnovaná hurikánu Tracey, který v roce 1974 zničil celý Darwin
Rozlučka s Austrálií
Venku se mezitím vyčasilo a my tak ještě zamířili na pláž. Na koupání to tu touto dobou není, ve vodě mohou být smrtelně nebezpeční krokodýli a nechvalně proslulé box jellyfish. Nakonec ještě vysedáváme na další pláži, která se nachází v areálu místní mariny. Vyskládáme z kamínků nápis Austrálie, abychom pořídili poslední fotky před návratem na Filipíny, které jsou teď naším domovem.
Když se setmí, dupeme do šlapek, abychom stihli kola vrátit včas, než nám automat naúčtuje další poplatek. Den a s ním i náš výlet se nachýlil ke konci. Devatenáct dní, které jsme na Austrálii měli, jsme využili opravdu na maximum.
To není vlna tsunami, to se jen nad Darwin stahují podvečerní mráčky…
Opuštěná písečná pláž v Darwinu – do vody se nikomu nechce, číhá tam samé nebezpečí
Projeli jsme kontinent od jihu k severu, ochutnali slavná vína z Barossa Valley, snídali s papoušky, emu a klokany při východu slunce nad Flinders Ranges, navštívili podzemní domovy v opálovém Coober Pedy, zamilovali se na hřbetě velbloudů do rudého Uluru a Kata Tjuta, přežili smrtelné vedro při výpravě na vrchol Kings Canyon, kempovali osamocení u magické skály Rainbow Valley, koupali se v krokodýli zamořené Mataranka Hot Springs, objevili nástěnné malby aboridžinců v národním parku Kakadu a odpočívali v jezírku nad vodopády Gunlom.
Byla to cesta našeho života, která nás obohatila na dlouho dopředu. Děkujeme, pokud jste ji spolu s námi prožili na řádcích našeho cestopisu až k tomuto poslednímu článku. Snad vás výprava bavila tak jako nás. A pokud ano, vypněte počítač, sbalte si krosny a vydejte se sem zažít vlastní velká dobrodružství. Šťastnou cestu!
Vítejte na konci cestopisu Austrálie…
12 Comments
Miloš Němec
23 října, 2017 at 12:51 pmAhoj, díky za poutavé vyprávění i krásné fotky. Moc rád jsem se s vámi do Austrálie podíval. Hodně štěstí na dalších cestách!
Ondra & Ivetka
23 října, 2017 at 11:55 pmDěkujeme! 🙂
Adéla
30 října, 2017 at 8:47 pmAhoj 🙂 Jsem moc ráda, že jsem na vaše stránky narazila. Moc jsem se bavila při každém článku. Vtipné, poutavé a naučné zároveň. Lepší než kdejaká cestopisná kniha. Moc díky 🙂
Ondra & Ivetka
2 listopadu, 2017 at 6:12 amAhoj Adél, děkujeme moc, udělala jsi nám radost! 🙂 Co nevidět se pustíme do cestopisu z Tasmánie, tak snad tě budou bavit i další články 🙂
Adéla
2 listopadu, 2017 at 8:13 pmParáda, určitě sem ještě zavítám 🙂 a nebo to hoďte rovnou do knížky 😀 na papíře by to bylo ještě lepší. Mějte se krásně:)
Zdeněk
13 prosince, 2017 at 10:36 pmCo se chystáte nyní navštívit ? 🙂
Ondra & Ivetka
25 prosince, 2017 at 6:41 pmAhoj Zdeňku, teď jsme na Vánoce v Čechách, v březnu nás čeká Tasmánie a pak uvidíme. Co ty? 🙂
Zdeněk
30 prosince, 2017 at 2:31 pmOstrovy, ostrovy a zase ostrovy. To je naše oblíbené 😀
Vítek
3 března, 2018 at 7:12 pmAhoj Ivet a Ondro, s chutí jsem si přečetl váš cestopis – parádně napsané a parádní fotky. V létě se chystám právě v Severním teritoriu 2 týdny pobýt procestovat v podstatě místa od 14. dne 🙂 K Jim Jim Falls jste nejeli?
Ondra & Ivetka
5 března, 2018 at 2:08 amAhoj Vítku, no super, tak to závidíme 🙂 Na Jim Jim falls jsme se chtěli jet podívat, ale asi o 2 dny dříve tam zavřeli přístup kvůli období dešťů. Tak třeba jindy.. 🙂
Renata
10 března, 2018 at 8:49 pmAhoj, se zájmem jsem si všechno přečetla, protože v květnu vyrážíme do stejných míst a díky! Určitě jste nás inspirovali!
Ondra & Ivetka
11 března, 2018 at 2:16 amAhoj, to jsme rádi, děkujeme! 🙂