Přijíždíme na opuštěné malé parkoviště na konci silnice v NP Kakadu. Vystupujeme a ze země se zdvihá rudý prach. Směsice kamenů a šterku nám zakřupe pod botami a z korun stromů vzlétnou vyrušení ptáci, ale přesto jsme ponořeni do hrobového ticha. Rozhlížíme se. Ze všech stran nás obklopuje nepropustný, tmavě zelený prales. Houština naproti zašumí a přitáhne naši pozornost. Úzký, sotva znatelný pruh pěšiny naznačuje směr cesty. Odpoutáme se od bezpečí svého auta a vydáme se ke stezce. Pak se Ivetka náhle zastaví a rukou mě zastaví. “Ta značka. Jsou i tady. Musíme jet jinam.”
Billabong Mamukala a jeho okolí je teď plný krokodýlů. Nezbývá nám, než se vrátit na hlavní silnici a pokračovat dál napříč srdcem národního parku Kakadu na severu Austrálie.
Ráno jsme z kempu Aurora vyrazili k billabongu Mamukala, který byl však prohlášen za nebezpečný kvůli výskytu krokodýlů. Jeli jsme tedy k Ubirru, kde jsme si užili výhled na NP Kakadu a hlavně nástěnné malby aboridžinců. Pak jsme natankovali ve městečku Jabiru a pokračovali k Nourlangie, dalšímu slavnému nalezišti skalních maleb. O kus dál jsme ještě vyšlápli skálu Mirrai na vyhlídku a pak už jsme se rozjeli k Yellow Water river, kde nás čekala večerní projížďka lodí mezi mokřady. Nakonec jsme přespali v kempu Cooinda, který je hned vedle přístavu. Celkem jsme tedy ujeli asi 200 kilometrů.
Ubirr – Obrazy dob dávno minulých
Billabong je zapomenutý pruh vodní hladiny opuštěné původním korytem řeky. Jak vodní tok změnil svou trasu, zanechal za sebou menší ramena slepá z obou stran. Ta obrostla pralesem a změnila se v zelené mokřady. A není překvapením, že během období dešťů jsou právě tato místa oblíbeným rájem pro krokodýly. Dostat se až ke břehu je sice možné, ale cedule vystavené rangery od takového výletu dost odradí – setkání se zubatou divočinou je totiž více než pravděpodobné.
To ale neznamená, že v národním parku Kakadu není počátkem listopadu co dělat. Hned další zastávka nám to dokonale potvrdila.
Ráno v NP Kakadu – Kam pádíte, turisti?
Ráno v NP Kakadu – Zavřená stezka k billabongu Mamukala. Krokodýli už převzali vládu nad tímhle kouskem Austrálie…
Ráno v NP Kakadu – Jedeme dál, čeká na nás tajemný Ubirr!
Ráno v NP Kakadu – Rozlehlé mokřady, bažiny, lesy a ukrytá divočina z ptačí perspektivy.
Ubirr je posvátné místo aboridžinců. Není to město, jen kousek krajiny posetý skalami. Na první pohled celkem nenápadné místo. Když se však podíváte zblízka, zjistíte, že se tu odehrávají souboje s divočinou, dochází tu k setkání s obávanými vetřelci a dvě dívky se tu mění v krokodýly, aby napadaly nic netušící obyvatele řeky. To vše není jen nějaké divadlo, nečekejte herce převlečené v dobových kostýmech. Vše se děje před vaším zrakem, jak procházíte kolem příběhů zaznamenaných v barvách do skalních stěn v dobách dávno minulých.
Před tisíci lety tu své každodenní úryvky ze života namalovali původní obyvatelé, právoplatní vlastníci zdejší půdy. Druhy ryb, které chytili, příběhy s ponaučením pro mladé lovce, podobenství z tradičních pověstí předávaných po stovky generací. Za každým rohem objevujeme další a další obrazy. Vidíme i zaznamenané první setkání s evropskými objeviteli. Ruce v kapsách, na nohou velké boty a v puse fajfka – tak vypadal první běloch – zjevně frajer – jehož příchod byl v životě aboridžinců zásadním zlomem. Vše se pak změnilo. Dnes už tady aboridžince neuvidíte, snad jen jejich potomky v řadách rangerů. Rodiny, které ustály srážku s civilizací, si žijí v míru a klidu daleko od turistického ruchu.
Výhled z Ubirru do nekonečně zelené krajiny národního parku Kakadu je osvěžující. Většinu času jsme sevřeni mezi nepropustně zelenou houšť pralesa lemující silničku Arnhem Hwy, ale tady se můžeme nadýchnout a pohlédnout Austrálii zpříma do očí. Teda, s tím nadechováním se to nesmí přehánět, jinak člověk spolkne zhruba 30 much najednou, ale se síťkou přes obličej se to dá.
Na vrcholu skály Ubirr.
Na vrcholu skály Ubirr.
Nástěnné malby v Ubirru – Poklad národního parku Kakadu z dob, kdy Aboridžinci vládli Austrálii.
Nástěnné malby v Ubirru – Poklad národního parku Kakadu z dob, kdy Aboridžinci vládli Austrálii.
Nástěnné malby v Ubirru – Poklad národního parku Kakadu z dob, kdy Aboridžinci vládli Austrálii.
Pohled do zeleného údolí NP Kakadu. Když máte o čem přemýšlet, tady se vám bude líbit…
Nourlangie a Mirrai – Na vrcholu opuštěných dějin
O sedmdesát kilometrů níže na jih pronikáme mezi další příběhy Aboridžinců. Skála Nourlangie se před námi zjevuje jako obří pomník dávných dob. Cestou sem míjíme další malby, včetně klokanů či postavy ducha Najbulwinjbulwinj. Čtete správně – aboridžinská jména mají tendenci vypadat, jako by se vám po klávesnici přehnala tlupa rozdováděných koček.
Najbulwinjbulwinj to neměl v životě jednoduché a to nejen kvůli zjevným obtížím při představování. Lidé se ho báli a dodnes si o něm vyprávějí samé nelichotivé věci, nejvíce jsou však proti němu zaujaté ženy. Snad to bylo pro jeho náladovost, nebo lidem vadilo, že rád požírá dívky všeho věku poté, co jim poněkud nevybíravě rozbije hlavu palicí.
Dalším krásným místem, kde stojí za to zastavit a vydechnout, je vyhlídka Mirrai. Nejsou tu malby nevychovaných duchů s nevyslovitelnými jmény, ale odměnou za vyšplhání se na vrchol vyvýšeniny je pohled přes rozlehlou krajinu národního parku Kakadu, ozdobeného osamoceně dominující skálou Nourlangie. Jen si nesmíte zapomenout vzít čepici se síťkou přes hlavu, protože množství much tu překračuje naprosto absurdní hranici.
Cestou k Nourlangie – Australané občas vybouraná auta nechávají ležet ladem, fungují mnohem lépe než jakákoli dopravní značka…
Nástěnné malby v Nourlangie – Příběhy aboridžinců, které vyprávějí mnohé.
Nástěnné malby v Nourlangie – Příběhy aboridžinců, které vyprávějí mnohé.
Nástěnné malby v Nourlangie – Příběhy aboridžinců, které vyprávějí mnohé.
Na vrcholku Mirrai s výhledem na skálu Nourlangie.
Jak si sundáte čepici se síťkou, much se nezbavíte 😀
Yellow River – království predátorů i papoušků Kakadu
Zlatý hřeb dne nás čekal na řece Yellow River. Jestliže včerejší projížďka byla dnem bedny s turistickými pastmi, pak přírodu milující sympatický chlapík za kormidlem téhle lodi je pravým opakem buranské zábavy. Pravda, projížďka je dražší (90 AUD za osobu), ale množství informací, klid na pozorování zvířat, dobrý pocit z nenarušování sousedských vztahů s divočinou a stejně tak i počet ptáků, plazů, vačnatců a dalších obyvatel je nesrovnatelný.
Yellow River v NP Kakadu – jste připraveni vydat se na návštěvu ke krokodýlům?
Loď připravena, pojedeme na tichý chod, už jen mít oči dokořán…
Jako první nás přiletěl pozdravit ledňáček…
To není krokodýl, co se chechtá dobrému vtipu o turistech. To si pan Krokouš chladí organismus studeným vánkem…
Čím víc zoubků, tím víc krokodýl!
Včera nás počasí ztrestalo za buranský výběr zábavy. Za ten dnešní nás odměnilo dvojitou duhou.
Těžká pohoda na pláži.
Mě si nevšímejte, já tudy jen procházím…
S tichým motorem se ploužíme krajinou. V dálce zuří bouřka, ale nad námi je obloha čistá. Svět okolo je zdánlivě klidný a bezpečný. Pak se náhle z větví do všech stran rozletí papoušci Kakadu a nad námi s dvoumetrovým rozpětím křídel proplachtí orel. Pod stromem se neklidně ožene ocasem obrovský bůvol, nervózně sledující vodu před sebou. Klidná hladina se na okamžik zablýskne a pak prozradí přítomnost tichého predátora řada ostrých rohů na hřbetu dlouhého, vlnícího se krokodýla. Jeho oko mrtvolně sleduje okolní břeh a pomalu se noří zpět pod vodu. Nad tím vším se ve vzduchu vznáší sytě vybarvená duha, jak odpolední slunce ozařuje vzdálený déšť.
Ledňáčci, volavky a podivní ptáci s hadím krkem vyrovnaně a bez mrknutí oka sledují spolu s námi zapadající slunce. Řeka má tisíce zákrutů a občas se zdá, že jsme ztraceni kdesi v mokřadech a slepých ramenech Yellow River. Po dvou hodinách se však vracíme k přístavišti.
Večer jsme strávili v kempu Cooinda Lodge, zaplavali si v bazénu, povečeřeli ze svých zásob a těšili se na náš zítřejší poslední den v divočině.
Jenom jednu nožičku dejte do vody, je tak příjemná a chladivá…
Tzv. hadí pták – krk má dlouhý jak týden před výplatou.
To není tučňák, ale docela dobře se za něj vydává.
Oblohu nad NP Kakadu střeží tento bojový stíhač.
Dobrou noc, Kakadu…
Dobrou noc, Kakadu…
No Comments