Naši cestu kolem španělské Andalusie započala Granada – historické hlavní město středověkého Granadského království. Navštívili jsme zde rozlehlé zahrady Alhambry a vydali se též na vyčerpávající cestu bez vody na vrchol Pico de Veleta v pohoří Sierra Nevada.
Ahoj Madride, sbohem Madride
Úplně první kontakt se Španělskem jsme s Ivetkou měli v Madridu, kde naše letadlo přistálo. Bohužel Madrid jsme viděli převážně z podzemí díky cestě metrem až na autobusové nádraží, odkud jsme se měli vypravit na šesti hodinovou jízdu do čtvrtmiliónového města Granada. Metro tu má jednu významnou vadu – nedá se v něm dýchat. V autobuse jsme si však příliš nepomohli, protože si vedle nás sedl postarší pár Američanů, který se celou cestu ládoval česnekem. Přesnější řečeno střídavě česnekem, čokoládou, jablky a pořád dokola. Bez ustání. Těžko říct, zda měl Američan strach z hladomoru nebo upírů. Po šesti hodinách jsme konečně dorazili na nádraží v Granadě, abychom zjistili, že se nemáme jak dostat do kempu Marie Eugenie, kde jsme plánovali strávit následující 3 noci. Nakonec nás tam odvezl taxík.
Výstup na Pico de Veleta
Večer jsme si stihli postavit stan v docela hezkém kempu Marie Eugenie, který je situován poblíž hlavní silnice na půli cesty do Santa Fe. Noc nás tady přišla na 10 EUR včetně poplatku za auto, které jsme si půjčili druhý den ráno. Hned po vyzvednutí auta (Citroen C3) jsme nabrali směr pohoří Sierra Nevada. Naším plánem bylo dobýt druhý nejvyšší vrchol Pico de Veleta, který se ční do výše 3.398 metrů nad mořem. Samotná cesta autem po klikatých silničkách, které se proplétají Sierrou až do základního tábora, byla dobrodružná a zábavná. Auto jsme ponechali svému osudu na parkovišti se stánky s občerstvením. Škoda, že nás nenapadlo si tu koupit zásobu pití.
Cesta na vrchol Pico Velety byla úmorná. Horké andaluzské slunce se do nás tvrdě opíralo a s každým dalším krokem se zdála být špička hory nedosažitelnější. Malé osvěžení přišlo na zasněžených pláccích asi dva kilometry pod vrcholem. Postavili jsme si Ivetkou mini sněhuláka a vydali se znovu k cíli. Ten jsme nakonec nedobyli. Zhruba 3 hodiny výstupu bez kapky vody se na nás (a hlavně na mě) krutě podepsalo, a tak jsme se museli vzdát asi kilometr pod vrcholkem Pico Veleta. Neúspěch nás sice mrzel, ale jak to tak bývá – i cesta může být cíl. Scenérie, které se před námi celou dobu otevíraly, i pohled na odpočívajícího kamzíka na kameni nad námi – to vše stálo za všechno marné úsilí. Na parkovišti jsme se vrhli ke stánku s balenou vodou a rovnou si objednali i něco k jídlu.
Cesta nazpátek byla poněkud poznamenaná totální přestavbou ulic, kterou nás Granada nemile překvapila. GPS nás neustále naháněla do neexistujících odboček a uzavírky nás honily od jednoho koutu Granady do druhého. Bloudění městem nám zabralo snad dvě hodiny a do stanu jsme se tak svalili naprosto vyřízení.
Granada, město králů
Druhý den po výletu v pohoří Sierra Nevada nás čekalo objevování Granady. První zastávkou měl být středověký komplex paláců Alhambra – v překladu doslova Rudý hrad. Bohužel lístky na prohlídku této respekt vzbuzující stavby jsou obvykle rozprodané týdny i měsíce dopředu, zejména díky skupinovým návštěvám cestovních kanceláří. Pokud si tedy budete chtít zajistit návštěvu, objednejte si lístky online dlouho dopředu. Jinak vám nezbude, stejně jako nám, spokojit se s Generalife – zahradami Alhambry.
I přes nemožnost prohlídky Alhambry jsme s Ivetkou nesmutnili. Zahrady pod palácem jsou obrovské a jejich návštěva nás po chvíli pohltila. Poprvé jsme zde narazili na záhadné stromy, které nesou pomeranče i citrony, dováděli v labyrintu vysokých keřů a zdokonalovali se v pořizování macro snímků všemožných exotických rostlin, kterých zde najdete habaděj.
Po zahradách Alhambry se nám přece jen zachtělo vidět celý palác alespoň z dálky, a tak nás napadlo využít plánku okružní cesty městem podle průvodce Lonely Planet. Cestou jsme se zastavili ve zdejší čajovně, která odráží pozůstatky vlivu turecké říše z dob dávno minulých. Zajímavá zastávka byla též v Catedral de Granada, což je katedrála s úžasně sladěnou bílou vnitřní omítkou se zlatými ozdobnými prvky. Méně úžasná už byla vyhlídka z nábřeží kousek opodál, kde se válely desítky koček. Bohužel to nebyly zrovna roztomilé kočky – zjevem připomínaly bezdomovce. Chuť jsme si spravili na náměstí s výhledem na monumentální komplex paláců Alhambra. Střechy domů pod námi se už začínaly barvit do ruda, a tak jsme se s Ivetkou vydali zpátky do centra, abychom poznali, jak vypadá Granada, když padne noc.
A noc Granadě opravdu sluší. Půvabně osvětlené historické domy obklopující hlavní třídu Avenida de Constitución tvoří důstojnou kulisu sochám králů a královen z dob jejich slávy a vlády, které ulici zdobí a dohlížejí na ní. I přes elektrizující náboj kterým Granada oplývá, se k nám po třech vyčerpávajících dnech dostala únava, a tak jsme se rozloučili s historickým jádrem starobylého města a vyrazili zpět do kempu.
Naše tipy na výlet do Granady
Tip #1 Výlet na pohoří Sierra Nevada
Pokud se při výletě po španělské Andalusii chystáte do Granady či jejího okolí, doporučujeme udělat si jeden den čas na pěší výlet po vrcholcích Sierra Nevady. Rudé odstíny hor tu dělají každý den dojem na desítky výletníků, kteří se kochají nádhernými scenériemi. Když si nezapomenete pití jako my, možná zdoláte i vrchol Pico de Velety…
Tip #2 Rezervace lístků do Alhambry
Zahrady Generalife jsou sice překrásné, ale návštěva paláce Alhambra je podle všeho jeden z nejlepších zážitků, které si z historického výletu do Andalusie můžete přivézt. Zajistěte si však lístky s dostatečným předstihem, protože se po nich slehne zem velice rychle.
Tip #3 Procházka Granadou a lá Lonely Planet
Průvodce Lonely Planet má vždy u větších městech řadu nápadů na prohlídkové pěší trasy. V Granadě jsme jednu z nich vyzkoušeli a rozhodně nebylo čeho litovat. Cesta nás dovedla až na náměstí s vyhlídkou na palác Alhambra. Bohužel přesnou trasu už si nepamatujeme, ale pokud si před cestou zakoupíte průvodce Andalusií od Lonely Planet, určitě tam narazíte spoustu skvělých nápadů a tipů.
No Comments