Mexiko, den 2. – Z křiklavého Cancúnu do klidného Tulumu

Jedna z věcí, na kterou se vždycky cestou do neznáma těšíme, je první probuzení do nového světa. První den, první kontakt s místními, první zážitky. V Mexiku jsme poprvé probudili v půl deváté ráno v hostelu Mayapan v Cancúnu. Usmáli jsme se novému dni do oken a vyskočili z postele, abychom co nejrychleji vyrazili vstříc mexickému dobrodružství. To jsme ještě netušili, že první den si pro nás připravil spoustu nástrah…

Dnes jsme najeli celkem 200 kilometrů z Cancúnu do Tulumu.

Jak jsme se vydali do městečka Tulum

Říká se, že dobrý den začíná dobrou snídaní. V kuchyňce jsme bohužel našli jen toasty, hořčici a zčásti okousané krekry. Když jsem si tak mazal podivně zbarvenou hnědou hmotu na nedopečený toast a chroupal zbytek prošlého krekru, přemítal jsem, jak moc to snídaňové rčení bude pro dnešní den platit. Chytrý ten mudrc, který ho vymyslel. Jeho předpověď se začala plnit hned poté, co jsme s protestujícími žaludky vyrazili na autobus najít autopůjčovnu Europcar.

Cancún – Sbohem, naparáděné hotely…

Najít autopůjčovnu nás stalo snad hodinu a 4 jízdy autobusem, protože jsme nejdřív jeli opačným směrem a pak zabloudil i samotný řidič. Poněkud trapná příhoda, uvážíme-li, že celý pobřežní Cancún leží na jednom dlouhém bulváru. Další hodinu jsme strávili v autopůjčovně, protože na mé skvělé kreditce byl nízký limit. Navíc paní za pultem si neuměla anglicky ani prdnout. Půl hodiny jsme pak řešili nefungující GPS aplikace v chytrých mobilech a další půl hodinku nás stál výlet do obchodního centra Isla Village, kde jsme museli dokoupit chybějící příslušenství ke GoPro kamerce. Teprve když nám začalo opět kručet v břiše, mohli jsme vyrazit do vysněného Tulumu.

Jediného Mexičana v sombréru jsme potkali v nákupním středisku Isla Village v Cancúnu.

Celých 200 kilometrů z Cancúnu do Tulumu jsme naštěstí urazili během chvilky, protože proslulé yucatánské cesty jsou neuvěřitelně vytrvale rovné a přímé jako charakter Mirka Dušína. Jedinou zastávku a odbočku jsme udělali ve vesničce Akumal, kde jsme poobědvali Tacos a Quesadillu za 175 Pesos. To si v Mexiku dejte, jinak jste tu vlastně nebyli. Řízení na Yucatánu je naprosto pohodové. Kromě toho, že člověk skoro nepotřebuje volant, jsou všechny cesty v dobrém stavu, téměř liduprázdné a každých pár metrů vás k cíli navádí obří cedule s gigantickými nápisy. Mezi Cancúnem a Tulumem nás každá druhá cedule lákala k návštěvě různých jeskyní, přírodních parků, aquaparků a dalších atrakcí.

Pohodová cesta Chevroletem Aveo z Cancúnu do Tulumu ubíhala jako po másle.

Jak jsme si Tulum zamilovali

Městečko Tulum patří mezi ta nejkrásnější, která jsme v Mexiku objevili. Mayové jej kdysi pojmenovali jako Zama, což znamená město vycházejícího slunce. To od nich bylo velmi trefné, protože hlavní dominanta místních ruin je postavená čelem ke Karibiku, který každé ráno zaplaví hřejivé paprsky vycházejícího zlatého kotouče. Je to jedno z posledních měst, které Mayové vybudovali jako přístav pro jiné centrum své civilizace, nedaleké Cobá. Svůj rozkvět zažil Tulum mezi 13. a 15. stoletím. Přežil i 70 let španělské okupace. Upadl až s příchodem nemocí, které sem dobyvatelé přivezli spolu se smutnou zkázou na svých galérách.

Tulum, prastaré mayské město zdí a vycházejícího slunce.

Dnes je Tulum velmi oblíbený mezi mírumilovnými turisty, kteří tu hledají božský klid a karibskou pohodu po příletu do bláznivého Cancúnu. Neleží však přímo na pobřeží, protože jej od něj dělí přírodní rezervace. Pokud však toužíte po probuzení na pláži, nezoufejte. Přímo z hlavní silnice vede cesta k hotelům a ubytování, které lemují dlouhou pláž vedoucí až ke 12 metrů vysokým skalním útesům, na nichž se pyšně vyjímají stejnojmenné ruiny. Název Tulum znamená v mayském jazyce zeď, což je dobré přirovnání pro vysoké útesy, o něž se bortí karibské vlny.

Cabanas Zazil Kin, naše útočiště v Tulumu.

My si jako své útočiště na dvě noci zvolili Cabaňas Zazil-Kin. Není to hotel v pravém slova smyslu. Na písečném podlaží protkaném tenkými cestičkami tu ve stínu palem leží malé chýše se slaměnou střechou. Společné sprchy jsou kousek opodál a disponují jen studenou vodou. Vlasy si tu můžete fénovat od 6 ráno do 6 večer, jindy elektřina neexistuje. V areálu je také večerní bar, jídelna se snídaní a kus pláže s lehátky a dalším malým barem. Zabezpečení chýší je dost slabé, chatrné dveře by dokázal vyvrátit i unavený opilec hledající v nich oporu při návratu z nočního plážového tahu.

Naše luxusní chýše „Tulum“ v Cabanas Zazil Kin.

Jelikož už se nám den chýlil ke konci, vyrazili jsme ještě pochytat poslední paprsky na pláž. Zvědavě jsme vyhlíželi ruiny tyčící se na skalách. Z pláže je vidět jen část hlavní stavby nad útesy, ale i tahle malá ochutnávka v nás vyvolala nadšení ze zítřejšího výletu do areálu mayských ruin. Slunce si však svou cestu na druhý konec světa nerozmyslelo, a tak byl na řadě výlet do městečka Tulum. Okouknout krámky a bary a možná si nechat sežehnout jazyk nějakou tou místní pochoutkou.

Honosný interiér našeho VIP apartmánu v Tulumu.

Z výletu do města stojí za zmínku 3 věci. Jednak celá řada policejních kontrol, které tu však plní spíš preventivní úlohu spočívající ve zpomaleném přejezdu vyboulených pruhů. Za druhé Ivetčino smlouvání v obchůdku s klobouky. Jak by řekl klasik, smlouvala nesmlouvavě. Po nahození první ceny Ivetka odmítla původní částku zvyšovat, což ve tváři prodejců vyvolalo nesmělé rozpaky. Zřejmě moc Čechů ještě nepotkali. Nutno podotknout, že jejím mafiánským praktikám nakonec jeden krámkař podlehl a svůj klobouk jí téměř daroval. A třetí věc, která zas vyvedla z míry nás, byl neuvěřitelně obrovský měsíc na noční obloze. Byl tak velký, že kdyby byl ještě o trochu větší, museli bychom se sehnout, abychom pod ním prolezli. Propůjčil Tulumu krásně tajemný nádech. V naší chýši jsme se pak nechali uspat karibskou sonátou o nekonečných vlnách a občasným šustěním divé zvěře v naší střeše, kterou mírně prosakovaly paprsky mamutího měsíce.

Pláž byla liduprázdná, a tak se role plavčice musela ujmout senorita Ivetka.