Menu
Tasmánie 2017

Tasmánie, den 4. – Den plný trekování v Cradle Mountain

Na Austrálii je hezké, že každého něčím překvapí. Někoho překvapí, že jazyk, kterým tu na vás lidé mluví, je opravdu angličtina, někoho jiného zase může překvapit, že na předjetí kamionu potřebujete alespoň šest kilometrů rovný a volný úsek silnice. Taky vás může překvapit, že většina zvířat v Austrálii vám jde nenasytně po krku a že 2 litry vody na jeden den v poušti nestačí ani na 2 hodiny. Když jste v Tasmánii, o překvapení také není nouze. Tak třeba v dubnu, když se probudíte v kempu národního parku Cradle Mountain, vás překvapí, že venku mrzne. A to pořádně. A když spíte v dodávce, mrzne nejen venku, ale i vašem spacáku a taky pod všemi osmi vrstvami oblečení, kterými jste se předchozí večer znehybnili. He-pšík!

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain Mapa
Čtvrtého dne jsme vyrazili od Dove Lake (1) k jezírkům Lilla (2) a Wombat Poo (3), vyšlápli jsme si na Marion’s Lookout (4) a na Crater Peak (5), abychom se odpoledne od Ronny Creek (6) vydali autobusem zpět do kempu, koupili si pečivo, vrátili se k Dove Lake a tady si po jídle počkali na západ slunce na Glacier Rock (7) a u staré loděnice (8).

Ranní omrzliny v Cradle Mountain National Park

Je tedy mrazivé ráno a my projíždíme nevšední australskou krajinou posetou stříbrnou vrstvou ledových krystalků. Od pusy nám jde pára, přední sklo se zamlžuje, motor campervanu se klepe zimou a když dorazíme na parkoviště u jezírka Dove Lake, je jeho hladina u břehů ještě pokrytá tenkou vrstvou ledovky.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Tasmánie v 5 ráno. Už je ti teplo, děvče?

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Děti, Mrazík přijel!

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Mrazivě krásná krajina národního parku Cradle Mountain.

Ne že bychom snad byli nadšená ranní ptáčata. Hlavní důvod proč vyrazit mrazu navzdory byl ten, že brána národního parku Cradle Mountain se zavře, jakmile počet vpuštěných aut dosáhne určitého limitu. Z obavy, že bychom byli stejně jako včera odkázáni na autobusy, jsme se rozhodli raději si přivstat. Protože takové situace ale ve mně vyvolávají úzkostné stavy posilované představou několikakilometrové řady aut jedoucích tentýž směrem, přiměl jsem Ivetku i sebe vyrazit už kolem páté hodiny ranní.

To se k mému překvapení ukázalo jako poněkud přehnané. Když jsme totiž dorazili k jezeru, byli jsme tu jako úplně první, dokonce dříve než místní správci parku. Ivetka mé radostné překvapení příliš nesdílela a naopak si ostentativně klepala na čelo.

Na druhou stranu nás ale majestátní Cradle Mountain, tyčící se nad oparem zamlženou hladinou Dove Lake, za ranní sebezapření štědře odměnil.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Mrznou nám uši, ale stejně jsme veselí!

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Tenhle pohled za to ranní trápení stál.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Na koupačku to zrovna není…

Vzhůru na trek!

Kolem šesté už jsme zabalení v mikině, bundě a čepici vesele pochodovali rozmrzající krajinou. Vydali jsme se opačným směrem než včera – zastavili jsme se tak u jezírka Lilla a Wombat Poo (nebo Wombat Pool, nikdo neví, zda to písmenko L na konci někdo ze srandy umazal nebo je místo opravdu pojmenované po wombatích dárečcích).

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Wombat Poo nebo Wombat Pool? Nikdo neví…

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
1200 metrů nad věcí na vyhlídce Marion’s Lookout.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Svačinová zastávka s vyhlídkou na Cradle Mountain.

Když jsme dorazili k většímu z jezer pojmenovaném Crater Lake, rozmýšleli jsme, kudy dál. Sluníčko na modré obloze bez mráčků už vše kolem hezky prohřálo, a tak se nám trekovalo podstatně lépe. A tak když Ivetka vzhlédla od mapy k vrcholkům okolních hor a zjistila, že kdesi v dálce se rýsují siluety ještě bláznivějších horalů, ukázala odhodlaně kamsi nahoru. “Hele, támhle se dá taky jít, tam bude určitě krásný výhled!”

Podle mapy se to místo jmenovalo Crater Peak. Tyčí se do výšky 1270 metrů nad mořem a cestou k němu jsme museli zdolat srtmý výšlap na vyhlídku Marion’s Lookout. Odtud pak kamenná cesta vede mezi stovkami malých jezírek, na jejichž hladině se odráží zubatá skaliska Cradle Mountain. Často jsme proto stavěli, abychom si každý nový výhled užili, pořídili fotky ze všech úhlů a načerpali sílu na zbytek cesty.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Jedno ze stovek malých fotogenických jezírek na náhorní rovině Cradle Plateau.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Pohled na horu Barn Bluff, která trochu připomíná skály v Utahu.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Na 1 545 metrů nad mořem vysokou Cradle Mountain se dá také vylézt. My si to nechali na příště 🙂

Na vrcholku Crater Peak

Kolem poledne jsme konečně dorazili až na samý vrchol Crater Peak. Nabídl se nám odtud neuvěřitelný pohled dolů do údolí, kde se jako drobná louže povalovalo jezero Dove Lake. Ve snaze najít co nejlepší místo k meditaci nad tou krásnou krajinou jsem se ochomýtal kolem skalnatého srázu, což Ivetka těžce nesla a neustále mě držela za batoh a strhávala zpět do bezpečí. Pro nezaujatého pozorovatele jsme se museli jevit jako pomatená dvojice, v níž je jeden slepý a druhý se marně pokouší udržet klopýtání svého postiženého druha na vyznačené stezce.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Další zastávka na sváču těsně pod vrcholem.

Na výhledy z Crater Peak jsme se dlouho nemohli vynadívat, ale jelikož se naše zásoby svačin rychle zúžily na poslední cereální tyčinku, vyrazili jsme pomalu dál, směrem dolů zpět do údolí. Napojili jsme se nakonec opět na stezku, kterou jsme šli včera opačným směrem a kolem druhé dorazili na zastávku autobusu Rony Creek. Odtud byly dvě možnosti, kam dál pokračovat. Buď pěšky k jezeru Dove Lake, kde jsme zanechali naši dodávku, nebo autobusem do kempu, kde jsme mohli dokoupit jídlo. Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Nakoupíme v kempu pečivo, vrátíme se autobusem k Dove Lake a užijeme si zbytek dne u břehu jezera.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Ježiši tady je to tak pěkný!

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Večerníčci na vrcholku kráteru.

Naše malé drogové doupě

Po vyčerpávajícím treku, otočce v kempu pro pečivo a návratu k Dove Lake jsme si na parkovišti rozhodli uvařit jednu z našich polévek. Protože ale Ivetka nechtěla rozbít polní kuchyni venku, poprvé jsme vnitřek dodávky přestavěli do podoby jídelny. Rozebrali jsme naši postel, zkonstruovali z uložených dílů lavici a stůl a jali se uvnitř kuchtit na plynovém vařiči. Kastrol sice dosahoval až ke stropu, ale bublající polévka brzy provoněla celý interiér, a tak se bylo na co těšit.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Hmm, nudlová…

Až po chvíli nám došlo, že pro kolemjdoucí se naše vaření nemusí zdát tak nevinné jako nám. Když totiž jdete kolem dodávky pomalované pestře barevnými nápisy LSD a Acid, z okýnek se valí kouř a z nitra se ozývá veselý smích, neodvratně nabudete dojmu, že se někdo rozhodl uprostřed národního parku vybudovat improvizovanou továrnu na pervitin. Naštěstí toto podezření zůstalo jen u zvědavých pohledů a nebyli jsme z oběda vyrušeni akcí zásahové jednotky. Dojedli jsme tedy polévku, vrátili interiér do původního ložnicového uspořádání a vylezli zpět na vzduch.

Večerní rozloučení s Cradle Mountain

Už bylo pět večer, když jsme posilněni polévkou stanuli opět na břehu Dove Lake a pozorovali, jak Cradle Mountain a okolí mění své barvy do odstínů blížícího se západu slunce. Vyrazili jsme na krátkou procházku kolem jezera a došli až k obřímu balvanu, který se stal oblíbeným místem návštěvníků pro ukončení náročného dne plného trekování a slézání vrcholků tasmánských skalisek.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Západ slunce v Cradle Mountain poprvé…

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Západ slunce v Cradle Mountain podruhé…

A není se čemu divit – zapadající slunce dělá toto místo ještě krásnější. My jsme tu však nehodlali sedět až do úplňku – na seznamu jsme totiž měli ještě jedno místo, kam se stojí za to vypravit. Je jen asi čtvrt hodinky pěšky podél jezera a obzvláště ve večerní dobu tu najdete alespoň pár profesionálních fotografů. Místo se nalézá na drobné plážičce se starou dřevěnou loděnicí. Perfektní zátiší dotváří klidná hladina Dove Lake s Cradle Mountain v pozadí. Na dlouhou závěrku tak můžete pořídit kouzelné panorama, které se tak nějak stalo typickou pohlednicí Tasmánie.

Vedle profíků s obří aparaturou, tlustými tmavými filtry, masivními stativy a spouští na dálkové ovládání jsem si připadal tak trochu jako mravenečník, co se připletl pod nohy slonům. Korunu celé situaci jsem nasadil tím, že jsem objevil dost možná nejlepší místo k focení, což jsem usoudil ze závistivých pohledů ostatních fotografů. Nedočkavě pak čekali, až docvakám své amatérské pokusy o dlouhou závěrku. Jakmile jsem místo uvolnil, jelením skokem ho zabral první nedočkavec i se svou brašnou National Geographic a objektivem, který by mohl konkurovat protiletadlovému kanónu.

My jsme zamířili zpět k dodávce a přemýšleli, co ještě podniknout před tím, než národní park opustíme a vydáme se do kempu (Discovery Parks).

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Dove Lake Boat Shed – oblíbené místo fotografů.

Noční lov na wombaty

Co s načatým večerem Ivetka vymyslela okamžitě. “Zaparkujeme u Rony Creek, půjdeme po stezce a budeme hledat wombaty!”

A tak jsme také udělali. Tasili jsme baterky, vyrazili do tmy a potichu načuhovali do všech směrů v nadšeném očekávání, že se noční krajina bude hemžit desítkami roztomilých chlupatých wombatů.

Cestopis Tasmánie - 4. den - Cradle Mountain
Kuk na něj!

Desítky jich tedy nebyly. Vlastně dalo docela zabrat, než jsme našli prvního chlupáče a všeho všudy jsme objevili asi dva nebo tři. Stálo to však za to – wombati se potulovali kolem stezky, chroupali trávu, bez většího zájmu se nechali pozorovat a když je přestala bavit naše baterka, prostě zalezli do houští.

Naši výpravu jsme ukončili, když už se do vzduchu znovu začala zakusovat tasmánská zima. Zatopili jsme si v autě, pomalu jeli zpět ke kempu a dávali pozor, abychom na silnici nerozmázli zmatenou vačici oslněnou osamělými světly posledních návštěvníků.

No Comments

    Leave a Reply