Tasmánie, den 5. – Za dobrotami údolí Tamar Valley

Poslední dva dny v Tasmánii byly plné trekování, vysokých špičatých skal, horských jezer a zurčících potůčků měnících se tu a tam ve vodopád. Do Tasmánie se ale nejezdí jen proto, abyste prošlapali nové pohory a propotili svá prodyšná trička až na batoh. Je to také země vína, svérázných vesniček a ospalých údolí. Že bychom měli tuhle tvář australského ostrova poznat, nám Tasmánie třetího dne dala najevo hned časně ráno. Vyrazili jsme znovu do národního parku, ale husté bílé mraky vše zahalily jako opona oznamující konec divadelního představení. Místo potlesku se spustil déšť a my se tak i se svým bláznivým autem vydali dál na východ, do údolí zvaného Tamar Valley.

Z Cradle Mountain jsme se vydali do údolí Tamar Valley přes Sheffield, malinové opojení v Raspberry Farm, sýrovou továrnu Ashgrove a vinice Goaty Hill a Moore’s Hill.

Chčije a chčije, lidi.

Zase na cestě, zase veselo… 🙂

V Sheffieldu je vymalováno

S každým kilometrem dál od kempu Cradle Mountain ubývalo drsné krajiny charakterizované suchými nažloutlými travinami. Jakmile jsme sestoupili z hor a mraků, naplnil se obraz zelenějšími a sytějšími odstíny. Kolem silnice se začal objevovat život a jedna vesnička střídala druhou.

Zastavili jsme v Sheffieldu. To je dědina jako žádná jiná a dnes to platí dvojnásob – máme totiž obrovské štěstí, projíždíme Sheffieldem v den, kdy se tu koná slavné zdobení města nástěnnými malbami.

Sheffield je sám o sobě malebný – v pozadí se tyčí masiv Mount Roland, každý druhý domek je živou připomínkou viktoriánského období a svou pověst si obec získala dlouhou tradicí výroby kvalitního mléka a másla. V šedesátých letech se však začali lidé z širokého okolí Tamar Valley stěhovat do větších měst a kouzelný kraj opouštět. Ve snaze zachránit svůj domov se místní rozhodli zvrátit osud městečka, vzali do rukou štětce a barvu a vydali se proměnit Sheffield v nevšední galerii.

Vítejte v Sheffieldu!

Tasmánský tygr a čert, maskoti Tasmánie.

Mt. Roland, obraz jako vystřižený ze skutečného okolí Sheffieldu.

Viktoriánské domky a barevní malby na zdech, to je Sheffield.

Každý, kdo Sheffieldem projel, se musel zastavit a dílo vesničanů chvíli obdivovat. Po celém údolí Tamar Valley se o nevídaném uměleckém počinu rozkřiklo. Z nástěnných maleb se rázem stala tradice – umělci i prostý lid každý rok soutěží o nejlepší ztvárnění tématu daného vybranou básní. Jejich múzy přivábí ročně do Sheffieldu přes 200 tisíc návštěvníků.

A když už vás nohy po prohlídce výtvarných děl nenesou, zastavit se můžete třeba v jednom z krámků na hlavní ulici. My si vybrali ten, který hlásal, že má ty vůbec nejlepší fondány (fudge) v celém Tamar Valley. Ke kafi dobrý!

Díky nástěnným malbám nemusíte ani vejít do obchodu a už máte představu, co vás tam čeká….

Tady mají nejlepší fudge v celém Tamar Valley!

Kdo by tady nechtěl zastavit aspoň na chvíli a projít se po devatenáctém století? 🙂

Ivetky jednoruké klavírní sólo „Ovčáci v dé mol“

Malinové zamilování v Christmas Hill

Po uměleckém prožitku je odborníky doporučováno potěšit i další smysly. Na cestě mezi Sheffieldem a Tamar Valley je naštěstí místo, které v tomto ohledu kraluje všemu, co jsme kdy vyzkoušeli. Nenápadné stavení ukryté za odbočkou z hlavní silnice byste snadno minuli, kdybyste o něm netušili – takže pokud tudy budete mít cestu, dobře si zapište následující adresu:

Raspberry Farm, Christmas Hills, Tasmánie.

Jak název napovídá, je to farma, kde mají maliny. To samo o sobě už sice zní dobře, ale skutečný význam tohoto slovního spojení nedoceníte, dokud se sem nevypravíte a neobjednáte si naprosto famózní malinové palačinky přelité malinovou zmrzlinou s kousky malinových malin. Nebo malinové waffle s malinovou zmrzlinou a celými malinami. Nebo malinovou kávu s příchutí malin. Je těžké slovy vyjádřit božskost každého sousta, takže si budete muset vystačit s tím, že jsem i přes tlumené protesty Ivetky a pohoršené pohledy spořádaných rodin s dětmi vylízal oba talíře a měl z toho opravdu dobrý pocit.

Pokud vám to ale nestačí, přijeďte se přesvědčit na vlastní jazyk. Stojí to za to.

Poté, co jsme si bříška vymalovali malinovou, jsme se prošli po farmě. Bohužel se nemůžete jen tak rozběhnout, skočit mezi keře a oklovat je do poslední maliny. Můžete se ale projít kolem rybníku, nakouknout do ohrady s alpacou a přes plot závistivě sledovat farmáře, jak se prochází kolem svých dokonalých malinových sadů.

Božemůjtojetakdobrý!

Malinová farma Christmas Hills

Továrna na sýr

Jen pár kilometrů dál po cestě stavíme znovu. Tentokrát v Ashgrove Cheese Factory – továrně na sýr. Továrna zní trochu industriálně. Ve skutečnosti je to opět zastávka kdesi v polích, kde vejdete do dveří a přivítá vás království, tentokrát sýrů.

Na poličkách kolem dokola jsou vyskládané sýry všech druhů a podob. Tvrdé a nekolik let staré goudy a cheddary střídají bochánky plísňových hermelínů a cihly sýrů všech rozměrů a příchutí – od pepře až po japonské wasabi.

Na stolku uprostřed místnosti je vyskládané to nejlepší z nabídky k ochutnání zdarma. Česká výchova a zdrženlivost velí střídmě ochutit po jednom kousku od nejzajímavějších kreací. Po prvních dvou soustech se však ukazuje, že chuť je silnější faktor a dřevěné napichovátko se mění ve vysoce výkonné mechanické dlabadlo. Ve snaze zakrýt naši neurvalost přesto po každém ochutnání uznale pokýváme hlavou a zhodnotíme kvalitu produkce uznalým hmmmmm. Když už točíme šesté kolečko, košíky začínají potřebovat doplnit a uznalé hmmm se ztrácí v nenasytném mlaskání. S pusou plnou cheddaru a zažloutlým nalomeným dřívkem v ruce mi Ivetka oznamuje, že jsem hrozně nenažranej a že už musíme jet dál.

Sýrové nebe Ashgrove

3, 2, 1 žranec!

Co se hodí k sýru?

Bylo by vyloženě barbarské strávit většinu dne obdivováním umění, ochutnáváním delikatesních sýrů a dalších darů nížinného kraje Tasmánie a nezakončit tuto výpravu sklenkou dobrého vína. Nebo dvěmi.

V Tamar Valley to dobře vědí a proto holistický gastronomický prožitek rádi kompletují na jedné ze sluncem políbených strání, kde se nacházejí jedny z nejlepších vinic na světě.

A co si dáme teď? 🙂

My zastavili na vinici Goaty Hill. Je to ideální místo, kde zastavit, pokud máte v plánu sednout si do křesla, opřít se se sklenkou Pinot Noir ve volně spočívající ruce a užívat si výhled, který v pozadí tvoří zelené kopce obsypané vinicemi a v popředí jej doplňuje obložený talíř plný hroznů, sýrů, jahod, džemů a keksů. Je to vlastně všechno, co se tu dá dělat. Jak jsme však zjistili, dokáže to člověka učinit šťastným na velmi dlouhou dobu.

Abychom měli porovnání, rozdělili jsme odpoledne mezi dvě vinice. Tou druhou byl vinný sklípek Moore’s Hill. Víno tu poprvé začal kultivovat v šedesátých letech 19. století propuštěný trestanec. O mnoho let později na něj navázala dvojice, která strávila život cestováním po světě a učením se řemesla vinařů. Splnili si sen, koupili drobný pozemek a dnes jejich vína patří k těm, která vyhrávají lesklá ocenění. Vyrábějí si i vlastní whiskey a rádi si povídají s kýmkoli, kde se u jejich otevřených vrat zastaví.

Jelikož jsem se jako zodpovědný řidič druhou degustaci rozhodl vynechat, musela Ivetka pít za dva. Do auta se tak víceméně už kutálela, ač s veškerou svou urozenou grácií.

Ukažte se, znalci, co je to za odrůdu? 🙂

Ježišikristetojetakovádobrota

Tamar Valley – Skoro jako u Lipna

Slunce už se chystalo zajít za horizont, když nás silnice linoucí se mezi vinicemi vynesla nad pobřeží zálivu řeky Tamar. Kdyby nebylo těch vinic a faktu, že v přírodě okolo se prohánějí klokani a čerti, člověk by si při pohledu na údolí pomyslel, že trochu připomíná jihočeské Lipno. Nakonec, i jeho voda se o pár kilometrů severněji dostane do moří a oceánů.

Náš první nehoralský den jsme zakončili v kempu Beauty Point Tourist Park přímo na břehu řeky Tamar. Prošli jsme se po kamenné pláži a poseděli s pohledem upřeným na plachetnice křižující široké ústí zálivu.

Náhle před nás zpoza stromu vyhopkal malý zajíc.

Veselé Velikonoce!

Je to slaný?

Západ slunce nad Tamar Valley