Tasmánie, den 8. – Zvířecí a skalní ostrov Maria Island

Náš osmý den v Tasmánii byl hodně speciální. Když jsme původně cestu plánovali, zakreslili jsme si do mapy, že z NP Freycinet asi rovnou pojedeme až na jih do NP Tasman. Narazili jsme ale na tajemný malý ostrůvek Maria Island, kde se mají potulovat spousty klokanů, wombatů a dalších zvířat. Dali jsme si tam proto otazník a nechali rozhodnutí “až na tam”. Nakonec jsme se shodli, že se na Maria Island vydáme – a bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat…

Ranní cesta k přístavu

Vstáváme v 7 hodin ráno, jak už jsme si celkem zvykli. A stejně tak si grilujeme na BBQ rožni párky k snídani, což se také stalo naším oblíbeným rituálem. Umytí, převlečení do nového a voňavého, nadlábnutí a už docela probuzení sedáme do naší dodávky a vyrážíme směr městečko Triabunna. Tam se totiž ukrývá přístav, ze kterého jezdí jediná loď na ostrov Maria Island. Spojů přes den moc není, tak chceme chytnout hned ten první, abychom měli na ostrov celý den.

Máme krásné počasí a cesta ubíhá rychle. Silnička Tasman Hwy nás nejprve provází kolem pobřeží, aby pak trochu zakrojila do vnitrozemí, kde se začínají objevovat vinice. Jedna taková nás naláká k zastávce. Jmenuje se Devil’s Corner, asi podle tasmánského čerta. Toho tu sice nevidíme, ale zato se nám naskytne krásný pohled na krajinu posetou vinnými sady. V dálce se pomalu zdvihá poslední ranní opar, za kterým se ukrývají hory.

Vinice ještě nemá otevřeno, tak se jen procházíme kolem, nakukujeme do rozhledny a fotíme si pěkně uspořádané vinné řádky.

Pak pokračujeme dál přes vesničku Swansea, Rocky Hills a Little Swanport. Do Triabunny dorážíme kolem půl desáté – tak akorát, abychom v pohodě stihli loď v deset hodin. Není to trajekt, autem se na ostrůvek Maria Island jet nedá – nebude to ale třeba, dá se krásně projít pěšky všude tam, kde je to zajímavé. A taky tam půjčují kola, kdyby někdo chtěl prozkoumat vzdálenější kouty ostrova.

Zpáteční lístek nás vyjde na 50 AUD na osobu a kupujeme ho přímo v přístavu. Dá se koupit i online předem, ale momentálně není takový provoz, tak nám stačilo dorazit půl hodinky před odjezdem lodi. Ta za chvilku přiráží k molu a vítá první návštěvníky. Plavba má trvat jen půl hodinky. Auto tedy necháváme na parkovišti u přístavu, kde se nemusí nic platit. Bereme jen báglíky, nějakou sváču a vyrážíme na palubu.

• 

• 

Plavba je pohodová – nejsou vlny, obloha je modrá, utíká to rychle. Koukáme z paluby jak se blížíme k ostrůvku a když kapitán ohlásí, že se někde kolem lodi potuluje tučňák, snažíme se ho hned lokalizovat – bohužel marně. Možná jsme ale jen špatně rozuměli, protože potkat cestou lodí zatoulaného tučňáka by asi byla rarita. V 11 hodin loď kotví v přístavu na Maria Island a naše miniostrovní dobrodružství může začít!

Vítejte na Maria Island!

Naše první kroky vedou z přístavu k protější kamenné budově informačního centra. Tady si bereme letáky s informacemi o tom, co všechno se dá na ostrově podniknout, čteme si zajímavé příběhy z trestanecké historie ostrova a koukáme chvilku na video o tom, jak tady před časem vypustili do volné přírody skupinku načepýřených tasmánských čertů.

Pán v „íčku“ nám dává radu, kam se vydat jako první. Právě teď je odliv, takže nám doporučuje vydat se po stezce k tzv. Painted Cliffs. Mají to být skály hrající všemi barvami od bílé přes žlutou až po divoce oranžovou. Při přílivu nejsou dostupné, takže je nejvyšší čas vyrazit. Ivetka se na to zpočátku moc netváří, prý to bude “nějaká blbost”. Ale když je to tedy časově omezená nabídka, nakonec se vydáváme právě tím směrem.

• 

• 

• 

Procházka nás vede nejprve přes drobné osídlení Darlington, které je vlastně bývalou věznicí. Sem kdysi byli deportováni obzvláště troufalí zločinci, protože odvézt je do Austrálie a pak ještě do Tasmánie zjevně nestačilo. Odtud trajdáme po pěšině na jih přes louku. A tady vidíme první chlupaté obyvatele Maria Island – wombaty! Ivetka je ve svém živlu. Běháme za chlupáči, prohlížíme si je ze všech stran a pobaveně sledujeme, jak se nenechají rušit a baští spokojeně svou poněkud seschlou trávu. Občas na nás vyloženě hážou bobek.

Jen co se vynadíváme na wombaty, prohopkají kolem nás pestrobarevní papoušci a hned za nimi místní endemitské husy. Je nám jasné, že rozhodnutí stavit se na tomhle ostrůvku nebudeme litovat. Faunou to tu opravdu žije – před časem sem totiž ze strachu z různých nemocí přivezli různé více či méně ohrožené druhy zvířat a z ostrova se tak stala vlastně taková zoologická zahrada – ale bez plotů, skel, voliér a podobných blbostí.

• 

• 

• 

• 

Barevné skály Painted Cliffs

Po chvíli jsme na místě – stezka ústí na pláž a po ní jdeme až ke skalám, které už z dálky hrají všemi barvami. Vytvářejí převis, ale protože je stále odliv, můžeme se pod ním procházet a koukat z jedné strany na moře, z druhé na neuvěřitelné formace, které Painted Cliffs vytvářejí. Na některých místech je hornina pórovitá, ale z valné části je příroda vymalovala všelijakými pruhy bílé, žluté a oranžové barvy.

• 

• 

Nakonec i Ivetka uznává, že to “vůbec není nějaká blbost, ale že je to vlastně strašně pěkný a zajímavý”. Fotíme skály ze všech stran, prolézáme pod převisy a místy musíme předvádět skoro až artistické výkony, abychom se dostali dál.

Po necelé hodince se vracíme zpátky až na pláž. Všímáme si, že odtud vede ještě jiná cesta zpátky – stáčí se směrem do vnitrozemí a jako brána se nad ní tyčí vysoké stromy eukalyptového lesa. Vydáváme se tedy neprobádaným územím a jen co ujdeme pár kroků, narážíme na dalšího wombata. A pak další a ještě jeden. Tihle kluci jsou na rozdíl od těch lučních povalečů trošku plaší, takže při pokusu o přiblížení se bavíme jejich zmateným úprkem. Chlupatá zadnice kmitá pryč jen se po nich zapráší.

Kolem druhé hodiny jsme zpátky v Darlingtonu. Sedáme si na lavičky ve zdejším kempu a svačíme nad brožurou, ze které Ivetka luští další trasu naší pěší výpravy po ostrově. Nakonec ukazuje na místo nazvané Fossil Cliffs.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Fossil Cliffs a klokani kam se podíváš

V půl třetí už si to štrádujeme z Darlingtonu po pěšině směrem na východ. Stezka nás vede lesem až nás vyplivne na vrcholu obrovských útesů. Nabízí se nám krásný výhled na moře, které se dole tříští o skály pobřeží zálivu Fossil Bay. Tam někde dole se ukrývají fosílie.

Opatrně tedy slézáme po kamenité cestě až dolů, kde si čteme informační cedule o tom, jak jsou zdejší šutry staré a co ukrývají – hlavně otisky pradávných živočichů, mušlí a korálů z doby před 280 miliony lety. V devatenáctém století tu vězni těžili půdu pro zdejší cementárnu, ale fosílie naštěstí nechali ležet ladem pro potěšení dnešních návštěvníků.

• 

• 

• 

• 

Daleko více než fosílie nás ale rozparádila až podívaná cestou zpátky. Polní stezka vedoucí kolem pobřeží a improvizovaného letiště se ukázala být teritoriem pro velkou skupinu vůbec nejoblíbenější australské fauny – klokanů.

Jsou všude kolem nás. Polehávají, očmuchávají, pokukují a všeobecně lelkují úplně na každém kroku. Když se k nim přiblížíme, zpozorní a čekají co bude. Nechají nás dojít docela blízko, než se neochotně zvednou a odhopkají pár metrů opodál. Někteří mají malé klokánky v kapse a když z polní dráhy zaburádí vrtule drobného letadla, všichni se vydají na úprk. Nadšeně se mezi touhle obří tlupou procházíme a máme radost, že se obě procházky tak povedly. Nezbývá už totiž moc času – za hodinku nám odjíždí trajekt zpět do Triabunny.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Zpátky do Tasmánie!

Poslední půl hodinku trávíme v infocentru u přístavu. Čteme si o historii ostrova, o těžbě a dnešní snaze vrátit tasmánské čerty do volné přírody. Čertíky jsme bohužel neviděli, protože jsou aktivní až v noci. Své jméno dostali tak, že se zločinci v noci děsili zvuků, které tyhle drobní a neustále rozčílení tvorové vydávají.

Nakonec se s ostrovem Maria Island musíme rozloučit, jedeme trajektem zpět na pevninu Tasmánie a odtud přejíždíme do městečka Orford. Ve zdejším kempu (35 AUD na noc) se ubytováváme v našem campervanu, grilujeme oblíbené párky, zapisujeme si do notesu nejnovější zážitky a úplně vyčerpaní usínáme.