El Nido – Jeskyně a reggae Vánoce (Tour B)

Palawan vyhrál nedávno titul Nejlepší ostrov na světě. Už jsme viděli jeho severní část Coron i okolí Puerto Princesy, ale to nejlepší, totiž pobřežní vesničku El Nido ukrytou za hradbou vápencových skal, jsme si nechávali na speciální příležitost. A jelikož za námi přijeli Ivetky rodiče a nastal čas Vánoc, práskli jsme do žabek a vydali se zjistit, jestli Ježíšek zazvoní i na pláži pod palmami.

Z Manily jsme přeletěli do Puerto Princesa a odtud jsme vypůjčeným autem dojeli do El Nida. Dá se také jet klimatizovaným vanem asi za 600 pesos. Island hopping nás v rámci balíčku Tour B zavedla na nejrůznější místa jižně od El Nido.

Z Puerto Princesy až do El Nido

Vesnička sice leží přímo u moře, nicméně během cesty si připadáte jako byste snad zdolávali Adolfovo orlí hnízdo. Ostatně El Nido znamená ve španělštině právě hnízdo či úkryt. Kopcovitý terén, místy nedodělaná silnice a především noční zážitek v podobě neosvětlených protijedoucích motorkářů a tricyclářů se bude líbit především kardiakům a všem, co rádi zobají kinedril.

Na cestu jsme si půjčili sebevědomé terénní prdítko Suzuki Jimny (za 15.000 PHP na týden) a přibližně 260ti kilometrovou trasu jsme s ním zvládli za 5 hodin. Cestou jsme se ztratili jen jednou a nejsilnějším momentem asi bylo, když se před námi zjevil neosvětlený bůvol s povozem, který nás spolu s protijedoucím autem donutil zastavit, což se ovšem nechtělo motorkáři za námi. Zapeklitou situaci vyřešil objetím celého procesí zprava po kluzké trávě a než se stačil leknout, luxusně se vymáznul. Než jsme se stačili rozkoukat, už zase seděl na svém pekelném stroji a uháněl domů. Neosvětlený, jak jinak.

Večerní El Nido nás přivítalo životem nasáklou hlavní ulicí

V El Nido jsme měli zarezervovaný hotel Kalinga. Na rozdíl od Karlových Varů ho však nevlastní Rusové, jak jsme si podle názvu původně mysleli. Naopak ho vede velmi milá a ochotná paní, která nám pomohla zařídit vše, na co jsme si vzpomněli. Ostatní pracovníci hotelu jsou sice taky ochotní, ale bohužel nepatří zrovna mezi nejostřejší pastelky, takže nám spíš přidělávali samé starosti a zmatky 🙂 Hotel je trochu stranou od veškerého ruchu a dění bujarého El Nido, schovaný za skalním výběžkem společně s pár dalšími podobnými hotýlky. Je přímo u moře, nicméně pláž stejně jako v samotném El Nido nelze brát vážně (tedy pokud si nejvíc nerochňáte na ostrých korálech). Je tu ale krásný výhled na zátoku s protějším ostrovem Cadlao.

Za nádhernými plážemi a vůbec vší nádherou se z El Nido jezdí uřvanými loďkami s vahadly (bangkami) na okolní ostrůvky. Jeden takový ostrůvek je přímo naproti (zmiňované Cadlao) a společně s vápencovými masivy nad vesničkou dělají pohled během procházky po pobřeží naprosto epický a zamilováníhodný.

Takový výhled vás čeká v El Nidu 🙂

Island hopping V El Nido

Na výběr je v El Nido ze 4 základních island hoppingů. Áčko jsou laguny, béčko jeskyně, céčko pláže a déčko protější ostrov Cadlao. Na déčko jezdí ti, co si o túrách nic předem nepřečetli, protože ve srovnání s ostatními za moc nestojí a hlavně je větší sranda si k tomuto ostrůvku zajet na kajaku.

Výlet lodí na ostrůvky v okolí El Nido si můžete zařídit přes některou z mnoha agentur lemující hlavní ulici, případně vám to zařídí přímo v hotelu. Všechny túry stojí mezi 1000-1300 pesos na osobu včetne obědu, pokud se vydáte s agenturou a ve větší skupince lidí. Můžete si ale také zajistit loď jen pro sebe, což vyjde na přibližně 8000 pesos. My jsme to udělali tak, že jsme si v hotelu domluvili předem rovnou 3 výlety, takže jsme dostali cenu v průměru 5500 pesos za celodenní výlet. To při 4-5 lidech vychází na osobu stejně jako v případě výletu s desítkou dalších turistů.

Island hopping je bezesporu tím největším lákadlem v El Nidu. My můžeme vřele doporučit kapitána Jeffreyho. Rezervovat výlet si můžete třeba smskou na číslo 09083573980

Tour B aneb jeskyně a zátoky

No a teď už konečně ta túra. Pro náš vánoční den jsme si vybrali béčko, tedy Caves and Coves, jeskyně a zátoky. Vyrazili jsme okolo deváté hodiny ranní, počasí nebylo nic moc a zlé jazyky tvrdily, že bude ještě hůř. I když se béčko jmenuje podle 2 jeskyní, které se během celodenního výletu navštíví, zastávek je celkem 5 a dojde i na pěkné pláže a šnorchlování.

Hned první zastávka bylo právě šnorchlování u jednoho ze skalních zubů, kterými se to v El Nido Bay jenom hemží. Pokud budete šnorchlovat poprvé v životě, bude se vám to trochu líbit, jinak je to na filipínské poměry spíš slabší odvar. No ale je to rozhodně lepší než třeba sedět na imigračním úřadě 🙂 U skalní stěny je pár pěkných minijeskyň, kam si náš kamarád Dan ze srandy vlezl a nechal se zmlátit divokými vlnami.

První zastávka na Tour B – skalní zub, u kterého jsme šnorchlovali

Šnorchlování na Tour B

Druhá zastávka byl Snake Island. Nebojte se, není to ostrov, kde byste se museli prodírat klubky syčících hadů. Svůj název místo dostalo podle úzkého písečného pásu, který propojuje dva protější ostrovy a který během dne mění svůj tvar podle mořských proudů. Na ostrově ale přecejenom najdete život – pobíhají tu opičáci, které neustále honí mlsná, a tak pokukují po turistech a jejich obědech.

Když už jsme u toho oběda – to je vždy jeden z vrcholů každé túry. Kapitán a jeho plavčík nám pokaždé připravili naprosto úžasnou hostinu v podobě ryb, vepřového, kuřecího, ananasů, rýže, mang, melounů a dalších dobrot. Vše čerstvější než z Alberta a naservírované buď přímo na lodi nebo na ostrově. Když jsme však viděli jeden z hladových útoků drzé opice na stůl sousedů, rozhodli jsme se raději najíst na lodi a sledovat boj zbytku ostrovního osazenstva zpovzdálí.

Na ostrově je také malá vyhlídka, ke které vede celkem schůdná stezka. Odtud můžete vidět celý písečný pás jako na dlani. Jen co jsme odtud zmapovali území, vydali jsme se zase dolů a prošli se po písečném hadovi až na druhou stranu, kde procházka končí na hranici mangrovového houští. To bychom měli a můžeme vyrazit zase o ostrov dál.

Výhled na Snake Island

Výhledy z vrcholku Snake Island

Při přílivu je písečný had částečně pod vodou

Líbí se tu úplně všem 🙂

Oběd na Štědrý den jak se patří! 🙂

Ale pozor na mlsné opice na Snake Island…

Třetí zastávka je první jeskyně, Cudugnon Cave. Abyste se mohli pokochat její krásou, musíte nejprve překonat malý otvor ve skále. Stačí se složit jako stolek z Ikey, trochu se odkutálet a už stojíte na písečném dně, nad hlavou se vám otevírá oněmělý prostor zakončený skalním stropem a tu a tam zasviští křídla zdejších ptačích obyvatelů.

Z prvního podzemního chrámu se však po překonání trochu kluzkých skalních překážek dostáváme do ještě větší jeskyně. Ta kdysi dávno sloužila jako místo posledního odpočinku místních Palawanců a přistěhovalců z Bornea, než jejich ostatky uložené ve skalních výdutích odnesli archeologové kamsi do muzea. Podle toho, co jsme vyčetli na blogu jednoho filipínského cestovatele, to místní pochopitelně považují za svatokrádež. Nicméně třeba v Sagadě na severu ostrova Luzon si lidé dodnes odnášejí domů ostatky z domů jako suvenýr, tak těžko říct, co se nebožtíkům asi nepozdává víc.

Poblíž jeskyně je také pláž a prodávají tu kokosy za 50 pesos. To si Ivetka, která si zřejmě umanula ochutnat kokos z každého ostrova na Filipínách, nemohla nechat ujít.

Přijíždíme k ostrůvku s jeskyní Cudugnon Cave

Nádherná skalní hala Cudugnon Cave – místo, kde se dříve pohřbívalo, aby dle tradice tělo a duše splynulo znovu s matkou přírodou

A taky tu mají lahodné kokosy!

Čtvrtá zastávka je Cathedral cave, tedy jeskyně připomínající ohromný vstup do vysoké katedrály. Vlastně celý skalní výčnělek Pinasil Island připomíná velký dóm, do kterého by se skutečná katedrála klidně vešla. Jeskyně je zatopená, a tak do ní turisté jen tak nakukují z lodě, dovnitř se nesmí – leda byste měli kajak nebo si tam zaplavali. Ale neplavte tam. Je tam tma jak v pytli a jeskyně je navíc domovem pro několik druhů extrémně agresivních, teritoriálních a jedovatých mořských hadů.

Z dálky nenápadná Cathedral Cave na Pinasil Island

Z větší blízkosti už Cathedral umí udělat dojem…

Poslední – pátá – zastávka je z Béčka asi nejlepší. Večerní podmanivé a hřejivé sluneční paprsky nás po vlnách dohoupaly až k ostrůvku Pinagbuyutan Island, který by klidně mohl vyhrát soutěž o nejvíc sexy skalní ostrůvek na světě. Vápencové formace čnějící nad bílou písečnou pláží ohromí opravdu každého. Přidejte sytě zelený trávníček, kde pár lidí neodolá a rozbije po vzoru Robinsona dočasný tábor, les palem a šumění moře a jste přesně tam, kde jste si vždycky přáli být. To místo tu klidně existuje, čeká na vás a vy si tu můžete najít svůj plácek, postavit stan a čekat na Pátka. Kousek od pláže je taky celkem pěkné šnorchlování, zajímavé hlavně plejádou barevných rybek.

Nad ostrovem Pinagbuyutan už se trhají mračna a vykukuje nebeská modř – hurá!

Ten váš vysněný dokonalý ostrůvek, kde by se dalo spokojeně vegetovat, opravdu existuje

Náš kamarád Dan se opravdu moc těší na Vánoce 🙂

Jeden z nejkrásnějších ostrůvků s pláží, trávníkem a vysokými skalami

Tam odtud musí být výhled!

Reggae Vánoce v El Nidu

Večer jsme dorazili zpátky do El Nido. Byl to Štědrý večer, i když Vánoce v tropech mají trochu jiné kouzlo. A obzvlášť na místě, jako je El Nido. Tak trochu jsme doufali v poklidné strávení svátku v nějaké pohodové restauraci, kde by vyhrávaly koledy a my si za tiché noci připili na šťastné a veselé. Ó, jak jsme byli naivní 🙂

Takže. Na naši štědrovečerní večeři jsme vyrazili do vyhlášené restaurace, kde prý mají úžasné řízky od německého kuchaře. Kapra na Filipínách nedělají, takže tohle se zdálo jako ideální alternativa. Restauraci jsme našli snadno, je na pláži na konci hlavní ulice. Jakýsi holohlavý Neměc tu za barem byl, ale řízky dnes bohužel nedělal – místo toho opékal megaprase a chystal obří raut. Taky tu hrála moc pěkná metalová muzika, nad barem se skvěla obrovská vlajka Číny, Severní Koreje a dalších vánočně naladěných států. Svoje osmé štedrovečení pivko popíjeli u baru od pohledu příjemní chlapíci, zřejmě členové kapely, jejichž láskyplné songy se zrovna nejspíš snažily přivolat Charlese Mansona.

Voňavé prasátko a dobrá cena nás nakonec k prožití metalových Vánoc nepřemluvily. Vyšli jsme dál po pláži a postupně procházeli kolem dalších podobných podniků. El Nido je prostě pulzující a životem nabité místo, kde se Vánoce počítají mezi ideální příležitosti pořádně zapařit. Až budeme mít krizi středního věku, určitě sem rádi na Vánoce zajedeme, ale teď s rodiči nějak nebyla vhodná doba. Tím spíš je ale zábavné, že jsme nakonec stejně skončili na místě, které mělo k duchu Vánoc asi přibližně stejně daleko. Vůně jídel a víc pohodová muzika nás přilákala do reggae baru. Za zvuku svátečního Boba Marleyho jsme si dali štědrovečerní steak a děsili se petard, jejichž exploze venku nabíraly apokalyptických rozměrů. Když jedna vlétla mezi hosty u stolů, zaplatili jsme účet a vyrazili skrz válečnou zónu směrem k našemu hotelu.

Podnik Pukka Bar – naše velmi netradiční vánoční útočiště

Štědrovečerní pohoda v El Nido – nakonec jsme ji našli 🙂

Na konci pláže za jedním ze skalních výběžků jsme ale přecejen našli restauraci, kde hrála klidná muzika, nelétaly kolem hlav rakety země-vzduch a kde jsme se dokonce slyšeli. Tedy slyšeli jsme se všichni navzájem kromě Ivetky, která díky změnám teplot a zhoršujícímu se nachlazení přišla o hlas a dokončila tak vtipný kolorit letošních Vánoc. Nakonec je to ale všechno úplně jedno. Nezáleží na tom, jestli vám v pozadí brouká koledy Kája Got nebo se mísí třaskot petard se zduněným Bobem Marleym a vy nemůžete ani hlesnout – protože když sedíte s těmi, co vám jsou nejbližší, budete na takovém místě stejně dobře doma jako v 10 tisíc kilometrů vzdáleném obýváku s tradičním stromkem a purpurou na plotně.

Tak šťastné a veselé 🙂