Za žraloky obrovskými u Oslobu

Voda se vaří ve víru zmatených trhavých pohybů 20ti neplavců z Asie, jejichž křiklavě oranžové záchranné vesty se o sebe třou v nepřehledném chuchvalci vodní tříště, ječivých výkřiků a zběsilých kopanců. Modrá hladina moře bíle a neklidně pění. Jediným pohledem sjíždíme děsivou scénu a začínáme vzrušeně pátrat v temné hloubce pod sebou. Viditelnost se zhoršuje se zvyšující se intenzitou běsnícího davu. I se šnorchlem dýcháme zrychleně a přerývaně. Mohou být kdekoli. Z dusivě modré tmy se náhle noří jeden temný stín. Míří k nám. Postupně roste, má nejméně 6 metrů. Jeho tvar nenechává nejmenší prostor pro otázky. Je to žralok obrovský. Se zatajeným dechem sledujeme jeho sebejisté pohyby. Postupně se před námi ostře vykresluje každý jeho detail. Mohutná ploutev, široce otevřená tlama, světlé fleky na hřbetu. Vtom se odnikud vynořuje druhý žralok. Je ještě větší a míří přímo k hladině. Je od nás metr a půl. Otevírá hrozivě velké čelisti obehnané kolem dokola drobnými zuby. Stahuju ruce k sobě a bez dechu sleduju, co se bude dít dál. Metr široká tlama se náhle vynořuje u hladiny a začínají do ní nenasytně proudit stovky litrů vody s planktonem. Pozorujeme neuvěřitelnou scénu možná půl minuty a pak se tichý obr ladně a jakoby nic spouští zpět kamsi do hlubin.

Dech se nám vrací k normálu a tvář se nám zakulacuje nadšeným úsměvem. Právě jsme se setkali s tvorem, který navzdory své mírumilovnosti nemá díky své velikosti ve zvířecí řiši přirozeného nepřítele. Tedy kromě lidí. Právě to se tady, v Oslobu u ostrova Cebu, snaží změnit.

Ivetčiny praktické informace pro cestovatele

Doprava: 2 hodiny lodí z Alona Beach. Pokud se rozbije loď, tak výlet trvá i 3 hodiny.
Loď: Běžně 1000 PHP, ve skupině se dá usmlouvat třeba na 800 PHP/os.
Vstupné v Oslobu: 1000 PHP
Naše tipy: Odplavte si od skupiny turistů trochu dál a budete mezi žraloky sami.
Vezměte si s sebou nějaký ten peníz navíc. Hned vedle centra je restaurace, kde je dostatek času na oběd.

Z ostrova Panglao jsme se lodí za 1000 pesos přepravili k Oslobu, kde za dalších 1000 pesos čekají na zvědavé turisty žraloci obrovští

Odkud, jak a za kolik

Na Filipínách jsou dvě místa, kde je možné setkat se se žraloky obrovskými. Tím prvním je oblast Donsol na jihovýchodě Luzonu a druhou možnost máte poblíž Oslobu na ostrově Cebu. Oslob je mezi turisty více oblíbený, protože tady žraloky přitahuje umělé krmení. Tím pádem můžete během pár minut spatřit třeba 7 žraloků a nemusíte se bát, že se výlet promění v neúspěšnou honbu za zázrakem. Na druhou stranu je však krmení žraloků a jejich proměna v celodenní atrakci přinejmenším kontroverzní. Na druhou stranu, ani u Donsolu se nevyhnete množství turistů…

Takhle jsme se těšili na žraloky 🙂

My si vybrali Oslob jednoduše proto, že jsme zrovna pobývali necelé dvě hodiny plavby odtud na ostrově Panglao poblíž Boholu. Pokud se tam při své cestě také vydáte odtud, dejte si zase pozor na dezinformace od naháněčů. Prodají vám výlet jako balíček za 1000 pesos a jaksi se zapomenou zmínit o tom, že na místě budete zkasírováni o dalších 1000 pesos. To může být dost nepříjemné zpestření dne, zvláště, pokud si s sebou nevezmete dost peněz jako někteří z účastníků našeho zájezdu. Ti pak na místě těžko hledali slušná slova k ohodnocení obchodního umění filipínských podnikavců.

Vzhůru na palubu!

Vyrážíme!

Taky byste si měli držet palce co se týče kvality lodní dopravy. Naše loď pár kilometrů před cílem začala vydávat zvuky, které podle výrazu ve tváři posádky zdravá loď asi vydávat nemá. Podezření se potvrdilo ve chvíli, kdy jinak po celou dobu extrémně hlučný motor utichl a nechal nás tiše přemýšlet o tom, jestli by se těch 5 kilometrů dalo doplavat. Když člověk jede za žraloky, rychle se tyto úvahy rozplynou a promění v tázavé pohledy směrem k posádce. Vyzáblý kapitán nám nakonec sdělil, že se pomalu dokodrcáme kus od Oslobu a že si zbytek máme dojet na tricyclech. Oni mezitím opraví poruchu, abychom zpátky nedojeli až k ránu.

Loď dál nejede, vystupovat!

A jak řekli, tak se stalo. Z lodě jsme vyskákali kdesi u silnice, kde se během chvilky shromáždil dav zvědavců. Ti se celkem neskrývaně bavili pohledem na ztroskotané bílé tváře a vzrušeně debatovali a gestikulovali. Některá gesta nápadně připomínala pantomimické napodobování potápějící se lodě, ale to už řidič naší tříkolky nakopl stroj a my vyrazili směrem k Oslobu. Cestu tricyclem jsme si mimochodem museli zaplatit sami, protože filipínština zřejmě nemá ve slovníku ekvivalent pro zákaznický servis. Šlo o pár pesos, ale z principu to člověka trochu namíchne.

Zbytek cesty k Oslobu jsme dojeli tricyclem

Konečně jsme vyskákali u brány střediska, kde už pobíhaly desítky zájemců o setkání s mořskými obry. Koupili jsme si lístek za 1000 pesos, půjčili si ploutve a šli si vyslechnout povinnou přednášku o tom, jak se má člověk chovat v blízkosti žraloka obrovského. Nesmíme se mazat opalovacími krémy, protože ty pak na hladině tvoří mastný flek a to žralokům nedělá dobře. Musíme se držet od žraloka nejméně 4 metry daleko, hlavně od zadní ploutve, která by nás jedním máchnutím poslala na Taiwan. Nemáme mu strkat ruce do pusy, nemáme ho hladit ani s ním jinak harašit. Nemáme kopat jako blázni, protože bublinky žraloka přilákají. A když se přecejen přiblíží, nemáme dělat vůbec nic. Nemáme se bát, i když je velký jako Zepellin a do jeho huby se vejdeme jako nic. I když jsou zvědaví, tak turisty doslova i obrazně nežerou. Pokud některé z pravidel porušíme, budeme platit děsné pokuty a vůbec budeme mít zbytečný oplejtačky.

Tak jsme tady! Zatím vidíme jen hejno turistů…

Seznamte se, žraloci obrovští

Všechno jsme odkývali, i když tedy s hlavou celou dobu natočenou směrem k malým lodičkám, které jedna za druhou vyplouvají ke žralokům. Konečně je řada na nás. I když neradi, bereme si vesty s tím, že je pak ze sebe rebelantsky shodíme. Skáčeme do loďky. Kapitán znuděně pádluje k desítce dalších kánoí, u nichž už se ve vodě třpytí vyděšené oči Japonců. Japonci jsou trochu divní. Neumí plavat, nicméně přesto ve vestách vždy hrdině naskákají do vody, kde pak předvádějí jakýsi festival tance svatého Víta. To má za následek proměnu nejbližšího okolí v neprůhlednou vodní smršť, takže nikdo z nich vlastně nic nevidí. Navzájem se kopají, křičí si do obličejů a vůbec je to mezi nimi jako na castingu k pokračování Titanicu. Když se k nim nedejbože přiblíží jeden ze žraloků, situace se stane naprosto nezvladatelnou. Myslím, že by měl někdo žraloky informovat, aby se od Japonců drželi alespoň 4 metry daleko, nedotýkali se jich a nestrkali si jejich ruce do pusy.

Nepřibližujte se k Japoncům, jinak uvidíte jen tohle…

Při pohledu na vřavu v okolí lodiček jsme se rozhodli odplavat o kus dál. Tam byl relativní klid. Během chvilky se kolem nás začali prohánět všichni žraloci obrovští přilákaní krmením smíchaného s mastnými fleky z opalováků. Dodržet stanovená pravidla je tu stejně tatřka nemožné. Někdy jsme si žraloka všimli až ve chvíli, kdy jsme na zádech pocítili masivní úbytek vody způsobený nekonečnou žízní těchto nádherných stvoření. Já si dokonce při jednom z ponorů nevšiml, že se jeden z šestimetrových žraloků prohnal přímo nade mnou, což Ivetka ohodnotila konstatováním, že jsem naprosto nemožnej a že nečumím. S holkama je to někdy fakt těžký, přitom člověk by kvůli nim třeba podplaval žraloka…

Už jsou tady, obrovští žraloci obrovští!

Už jsou tady, obrovští žraloci obrovští!

Během půl hodiny, kterou má každá várka turistů na seznámení s gigantickými obyvateli moře, jsme spatřili nejméně 6 žraloků. Bylo mezi nimi i menší mládě, které se vesele prohánělo bo boku své megamamky. Mojí mamku, která tu s námi byla, dokonce zahnali 3 vejlupci do kouta mezi divoce pogující Japonce. Těžko říct, co z toho bylo nebezpečnější. Jinak jsou tato stvoření ale naprosto mírumilovná. Myslím žraloky. Spokojeně si celý den nasávají, což je pro ně díky tlamě o velikosti hangáru v podstatě nevyhnutelná činnost. Nedělají rychlé a děsivé pohyby, nemají tu ikonickou hřbetní ploutev, kterou by provokativně vystrkovali nad hladinu…

Už jsou tady, obrovští žraloci obrovští!

Už jsou tady, obrovští žraloci obrovští!

Jediným nepřítelem jsou pro ně lidé. Dříve je kdekdo honil a lovil pro zisk z poptávaného masa a ploutví. Jejich úbytek však vyvolal hlasité volání po ochraně tohoto druhu a samotní rybáři nakonec zjistili, že větší a dlouhodobější příjmy mohou ze žraloků mít, pokud je udrží naživu pro hladové oči turistů. Proto se celá řada původních lovců proměnila v ochránce žraloků a průvodce na malých loďkách s krmením. Samotné krmení, davy lidí, hluk, doteky, opalovací krémy a stres není samozřejmě pro žraloky taky zrovna to nejlepší, ale aspoň už ty dobromyslné obry nikdo nenapichuje na harpuny. Třeba Filipínci časem zlepší i současné způsoby. Pokud vám je tahle davová žraločí lázeň proti mysli, zkuste to u Donsolu, kde se krmení nekoná, a tak se lidé musí spolehnout jen na náhodu a štěstí.

Když uběhl náš vyměřený čas, smutně a neochotně jsme se vydrápali zpět do loďky, naposledy zamávali našim obrovským přátelům, trochu se pohoršili nad japonskou polívkou, která vznikla v okolí žraločího hemžení a vyrazili zpátky na břeh. Tam jsme poobědvali v malé restauraci pár metrů od střediska a nakonec naskákali opět do tricyclů, abychom se přesunuli k naší porouchané lodi.

Už jsou tady, obrovští žraloci obrovští!

Už jsou tady, obrovští žraloci obrovští!

Trocha krve na závěr

Mimochodem, na cestě zpátky k Panglau nám kapitán hrdě ohlásil, že porucha je opravená. Po 2 kilometrech vyšla z motoru rána a odkudsi z prostoru pod kormidlem se vyvalil černý dým, po němž následovalo poněkud trapné ticho. Ukázalo se, že ta izolepa, kterou naši profíci použili při opravě, drží dobře jen dokud se motor neuvede zpět do provozu. Nakonec si s poruchou nějak poradili a my se odploužili k Alona Beach. Tam nás ještě na rozloučenou naposledy pořádně naštvali, když loď ukotvili desítky metrů od břehu, nad korály posetými ježky. Na břeh jsme téměř doplavali, abychom si dalších pár minut odpočinuli při vyndavání bodlin ze zakrvácených prstů. Jinak ale moc príma výlet!

Hurá, pojďme si zabodat ježky do nohou a klouzat po ostrých korálech!

Trocha krve na závěr…