Ještě než jsme se rozloučili se St. Petersburgem, podnikli jsme dva výlety do okolí. Nejprve na Mullet Key, kde hrdě stojí pevnost Fort de Soto a poté do státního parku Hillsborough River – posledním kousku divočiny na našem cestování kolem Floridy. Zatímco objevování prastarého pozůstatku bitvy o Floridu se neslo v plážovém stylu, státní park Hillsborough nás opět přesvědčil o přitažlivé nebezpečnosti floridské přírody.
Pevnost Fort de Soto a jednonohý pelikán
Dopoledne po sladkém probuzení v St. Petersburgu jsme naskočili do naší spolehlivé káry a vyrazili vstříc novému dobrodružství. Hladoví po nových zážitcích jsme vystoupili na ostrůvku Mullet Key, který se může pochlubit hned dvěma poklady – jednak nás překvapila pěkná pláž s molem. A hlavním tahákem tohoto ostrůvku je pevnost Fort de Soto, která je památkou na španělsko – americkou válku.
Děla v pevnosti Fort de Soto už dávno oněmněla a stala se skanzenem pro návštěvníky či bidýlkem pro ptactvo.
[label type=“success“]Náš tip[/label] Pokud se při své cestě ocitnete poblíž St. Petersburgu či Tampy, zavítejte na ostrůvek Mullet Key. V sezóně je pláž určitě čistá a pěší procházka po pevnosti je příjemná i přes mírně depresivní výjevy z válečného doby. Historie je zde hezky popsaná na malých cedulkách a milovníci zbraní si tu určitě také přijdou na své.
U mola jsme se dozvěděli o možnosti projížďky lodí k blízkému ostrovu Egmont Key, kde leží přírodní rezervace. Dokonce jsme zahlédli na pláži přistavenou loďku, která se zrovna chystala odplout. Střemhlavě jsme se proto rozběhli k lodi, rozšlápli jsme přitom nějakého chráněného hada a jen tak tak doběhli k turisty se plnící bárce. Bohužel cena za výlet (asi 20 USD) nás málem přiměla po zběsilém běhu zakousnout se do kotvy. Nakonec je dobře, že jsme na loď však nenaskočili – návrat by byl tak pozdě, že bychom nestihli podniknout žádnou ze skvělých věcí, které byly v plánu.
Ivetka je velmi empatická. Dokáže se vcítit do role zajatých vojáků a prožít jejich trápení za mřížemi.
[label type=“success“]Náš tip[/label] Do našeho plánu se výlet lodičkou z Mullet Key na Egmont Key nevešel. Informační cedule, která na výlet lákala, však byla docela přesvědčivá, a tak nezbývá než doporučit rozvrhnout čas tak, aby se výprava do přírodní rezervace dalším cestovatelům vešla. Cena za dopravu 20 USD je sice docela pálka, ale na dovolené by se nemělo přepočítávat 🙂
Místo na loď se tak naše kroky ubíraly směrem k pevnosti. Ta působí opravdu ryze válečným dojmem. Zamřížované průzory kobek, ve kterých vojáci hledali útočiště před dopadem dělových koulí Španělů, spolu s obřími zachovalými děly dávaly jasně najevo, že život v útrobách pevnosti nebyl žádný med. Na nic jsme nečekali a pořídili pár snímků toho, jak jsme uvězněni za mřížemi ve smradlavé kobce. I samotná děla pocítila přítomnost veselých Večerníčků. Na všechna jsme vylezli, pokusili se jimi manipulovat a nakonec jsem na hlavni jednoho z děl málem usnul pod náporem žhavého slunce. Do posledního děla jsem se pokusil nasoukat po vzoru cirkusových hrdinů, kteří se nechávali kdysi vystřelit za nadšeného křiku diváků. Naštěstí jsem se do hlavně nevešel, pouze se mi tam podařilo zaseknout. Ještě jsme stihli zasalutovat americké vlajce a pak už jsme utíkali k pláži osvěžit si nožky.
Chtěli jsme děla nabít a vyzkoušet jejich sílu. Munice došla, tak jsme zkusili alternativní nálož.
Pláž na Mullet Key je nádherná a kdyby nebyla celá posraná od racků, vybízela by k relaxaci. Bohužel racků se tu prohání nespočet a soudě podle stavu pláže trpí zažívacími potížemi. Jako kdyby celý Mullet Key trpěl prokletím – nejprve jej bombardovali Španělé a teď tihle… Ivetka vzala spravedlnost do svých rukou a rozběhla se obří hejno racků pořádně vystrašit. Zapůsobila na ně tedy slušně. Odteď už se tam dá určitě koupat a polehávat na pláži. Nemáte zač.
Pláž na Mullet Key poblíž pevnosti Fort de Soto je jako z obrázku.
Kromě racků tu sídlí také hejno pelikánů. Ti celkem nebojácně posedávali na skalkách, a tak jsme vyrazili vyzkoušet i jejich odolnost vůči výjevu běžícího se Čecha se šílenstvím v očích. Kromě jednoho uletěli všichni. Ten jeden však nebyl o moc nadšenější než jeho kolegové, kteří se již vzdalovali od místa činu. Na rozdíl od ostatních měl však o jednu nohu méně, a tak zůstal na místě. Ne že by mu to dělalo problém při létání, ale lze si představit, že jeho přistávání musí být podstatně problematičtější. Nechali jsme chuděru v klidu a s pocitem, že jsme hrozní lidé, vyrazili za dalším dobrodružstvím.
Poslední divočina v Hillsborough River State Park
Do státního parku Hillsborough River jsme se moc těšili. Byla to naše poslední zastávka ve skutečné divočině na Floridě, pak už měla následovat jen civilizovaná část výpravy. Park se nachází asi 70 kilometrů směrem do vnitrozemí na severovýchod od St. Petersburgu. Svou rozlohou 14 kilometrů čtverečních nepatří mezi obry floridských parků, ale může se pochlubit úžasnou přírodní stezkou. Ta je navíc dost speciální. Vstup na ní je pouze na vlastní nebezpečí, jelikož kdesi v hlubinách pralesa se prohání kromě aligátorů také slavná floridská puma.
Vstup do státního parku Hillsborough River dává jasně najevo, do jaké divočiny se pouštíme.
Auto jsme nechali na parkovišti u vstupu na stezku. Zde se hodí upozornit všechny, kteří by náhodou do parku Hillsborough River zavítali, že na rozdíl od většiny stezek není tahle okružní. Její konec vyúsťuje úplně jinde. Bylo by fajn, kdybychom to věděli předem… Nebojácně jsme se tedy vydali na stezku s cílem nebýt sežráni pumou. Hned kousek za vstupem nás přivítala cedule, která prosila návštěvníky, aby za sebou nenechávali nic než stopy a nebrali si odtud nic než fotky. Ze srandy jsme se vyfotili, jak ceduli krademe. Stezka vedla pořádným pralesem. Tento byl však opravdu výjimečný. Protéká tudy totiž řeka, k níž jsme zanedlouho došli. Po mnoha stezkách v Everglades bylo tohle milé zpestření. Říčka měla slušný spád a tvořila v džungli protkané liánami a nepropustnou flórou příjemný módní doplněk, se kterým se dalo pořizovat zajímavé fotky. Našli jsme ve vodě želvy, ryby a málem vlastní záhubu. Ve své touze získat co nejlepší snímky, což bylo samozřejmě možné pouze přímo z prostředka řeky, jsem se vydal po kluzkých kamenech kamsi mezi proudy peřejí. Kdybychom nezastavili auto u východu ze stezky místo u vchodu, narazili bychom na ceduli, která varuje před aligátory v řece. Pak bych asi nelezl přímo do jejího středu kvůli pár fotkám.
Řeku Hillsborough protíná hned několik mostů. Pokud zbožňujete houpání, bude se vám tu líbit.
Nesežrali mě. Vlastně jsme ani žádného nepotkali. Naštěstí. Nicméně pokud se vydáte na stezku Hillsborough River, nepokoušejte štěstěnu… Po mírně nebezpečném focení jsme pokračovali dál po stezce. Ta dál vedla kolem řeky a nabízela úžasné pohledy na visuté mosty, které ji křižovaly. Poprvé jsme si připadali opravdu jako v džungli. Široko daleko nikdo, zůstali jsme opuštění v divočině, která ukrývala slídivé pohledy pumy, hladové čumáky aligátorů a zvědavé pohledy posedávajících ptáků. Prolézali jsme zarostlými úseky, překonávali vratké mosty, šplhali na stromy, které se nakláněly nad řeku, utíkali před každým zašustěním v houštině a mračili se na obří pavouky. Park Hillsborough River se nakonec ukázal větší, než se mohlo na první pohled zdát. V jeho útrobách se nám dokonce podařilo najít jakýsi kemp, přístupný pouze pěšky po stezce. Byl však opuštěný a my neměli příliš ambice zde zůstávat. Bylo na čase zjistit, jak se z hlubin pralesa dostat zpátky na silnici. Bylo nám tady už totiž docela jasné, že stezka nemá kruhový tvar, jak jsme byli zvyklí.
Je prima narazit na varovnou ceduli s aligátory poté, co jste se máchali v řece…
[label type=“success“]Náš tip[/label] Jednoznačně úžasný výlet do divočiny nasáklé dobrodružstvím, nebezpečím a krásnými výhledy na řeku linoucí se pralesem. Ačkoli jsou obří Everglades i kouzelná Myakka skvělými parky, Hillsborough se o návštěvu také zaslouží. Pro nás to byl poslední kontakt s džunglí a vzpomínáme na něj jedině v dobrém, i když nás tu málem sežrala puma a aligátoři…
Koupání uprostřed pralesa
Nakonec jsme se ze stezky vymotali. Netušili jsme, jak daleko se nacházíme od parkoviště, kde na nás čekala Impala. Tipli jsme směr a trošku znavení se vydali hledat cestu zpátky. Překvapilo nás, když jsme po pár stech metrech dorazili do cíle. Celá stezka byla ve skutečnosti prohnutý oblouk parkem Hillsborough, který končil jen kousek od svého začátku. Proto i přes nekonečně dlouhou cestu pralesem byla cesta zpět naštěstí krátká. Nasedli jsme do auta a vyrazili dál napříč parkem. Po chvíli se před námi zjevil naprosto opuštěný areál s obřím bazénem. Celý výjev působil trochu hororově. Vzhledem k přítomnosti aligátorů a nepřítomnosti lidí se dalo očekávat, že voda bazénu bude zčeřená línými zabijáky.
Kolem se to sice hemží aligátory, ale odolat prázdnému a opuštěnému bazénu někdy prostě nejde.
To nás nemohlo rozházet. Nadšeně jsme vnikli na uzavřený areál a jali se prohledat vody bazénu, abychom si byli jistí absencí aligátorů. Skutečně tu žádní nebyli, a tak se šlo do plavek. Koupání ve zcela opuštěném bazénu uprostřed divočiny, pralesa a džungle v jednom – to v nás zanechalo silný dojem. Osvěžení před zpáteční cestou do St. Petersburgu však opravdu přišlo vhod. Máchajíce se bazénu jsme s Ivetkou spřádali plány na příští den a nechali se restovat na posledních slunečních paprscích plodného dne.
No Comments