Po prvních dvou dnech, kdy jsem se snažil dohnat Ivetku v aklimatizaci, nás čekala první větší taškařice. Ještě před odletem na Floridu jsme si koupili lístky na baseballové utkání mezi místními Marlins a Mets z New Yorku. Zápas začínal v sedm večer a my se s několikahodinovým předstihem vydali na cestu z Fort Lauderdale do Miami.
Cesta byla dlouhá, místy ještě delší
Cesta to byla poměrně pekelná. Auto jsme ještě neměli půjčené, a tak jsme se museli spolehnout na místní dopravu. Taxi by vyšlo poměrně draze, volba tudíž padla na MHD. A volba to byla dosti dobrodružná. Co se na mapce zdá jako relativně nedaleká štace, to je v reálu několikahodinový výlet napříč kilometrovými ulicemi, obklopených neproniknutelným dusnem a spalujícím žárem odpoledního slunce. Po zkombinování asi tří autobusových linek se konečně dostáváme na hranici Miami Garden County, kde nedočkavě vyhlížíme stadion.
Stadion nevidíme. Vystoupili jsme moc brzy. Jako správní dobrodruzi volíme intuitivně směr, který by měl vést ke stadionu (na protest Ivetky, jejíž intuice se proti té mé urputně vzpouzela). Po zhruba půl hodině se dostáváme do poněkud zneklidňující části města. Zneklidňující, protože jsme široko daleko jediní běloši s baťůžky na zádech, vodopády potu na tvářích a s výrazem absolutní ztráty. Ne že bychom snad byli rasisti, ale když vás obklopují nízké zchátralé domky se zahradami, kde velcí obyvatelé Miami grilují párky na rozpálené kapotě toho, co kdysi bylo auto, pocit nejistoty se přece jen dostaví.
Poté, co nám jeden starší jednooký afroameričan (chytající ryby v kanálu) poradil správný směr, dostali jsme se konečně na dohled stadionu. Na přilehlém parkovišti se s námi dal do řeči ohromně přátelský hlídač, který se trochu divil, proč se na stadion vydáváme zrovna dnes. Jen o pár dní později tu má totiž vypuknout šílenství amerického fotbalu, oslavující začátek nové sezóny. Vysvětlili jsme mu, že se v tom vůbec nevyznáme a že jsme si koupili lístky jen podle datumu. Trochu se nám vysmál, protože zápas, na který jsme se vydali, byl jeden z posledních v sezóně, která se miamskému týmu moc nepovedla, a tak už se na ně moc lidí nechodí dívat. Ujistil nás ale, že se nám to bude i tak líbit. Na cestu nám ještě daroval lahve vody a my se konečně rozběhli vstříc stadionu.
Sun Life Stadium
A že to je nějaký stadion. Sun Life Stadium je pořádný kolos, do kterého se vejde téměř 80.000 diváků. Je už trochu starší a v Miami staví nový stadion s modernějším vzhledem i vybavením. Nám se ale líbil i tenhle betonový dědeček. I přes všechna zdržení jsme dorazili dost brzy, a tak jsme si stihli ještě projít Fan Shop, koupit si týmová trika a omylem vlézt do sekce VIP, odkud nás zase rychle vyprovodili. Pomalu se začalo stmívat a na náměstíčku před stadionem se začali scházet hloučky fanoušků z Miami i zbytku Floridy a New Yorku. Před vstupní kontrolou jsme ještě stihli získat další týmové tričko a pak už hurá na tribuny.
Pohled na hřiště obklopené tribunami byl velkolepý. Určitě by byl ještě velkolepější, kdyby na nich byli nějací fandové. Celkem jich dorazilo sotva pár tisíc a většina z nich do stejného sektoru jako my. Výhled jsme měli parádní, za tu cenu až podezřele. Za chvíli nám došlo, proč ta cena lístků byla tak nízká. Po odpalu většina míčků letí směrem k naší tribuně a při každém homerunu zasviští míček mezi sedadla kolem. U hrany tribuny postávají fandové s rukavicemi, připraveni chytit úspěšný odpal připravujících se hráčů. Začíná nám docházet, že v příštích hodinách budeme svědky nejen baseballového utkání Floridy Marlins a NY Mets, ale s trochou štěstí i nějaké té fraktury lebky.
Marlins Go!
Zápas začal. Bedlivě sledujeme každý pohyb hráčů a fandíme našim, tedy miamským. Kupodivu i ta hrstka fandů roztroušených po tribunách dokáže udělat hezkou kulisu. Po chvíli se sice více než vlastním zápasem baví tím, že se navzájem hecují rafinovanými pokřiky, ale tím lépe – jejich hlášky nás baví. Marlins Mets válcují. Nechápeme, proč sezónu tak projeli, když dneska odpalují co se dá a nedávají hráčům v modrém nejmenší šanci. Z těchto myšlenek nás rychle probouzí nebezpečně syčící zvuk rychle se přibližujícího míčku. Všechny ruce okolo se natahují a míček nakonec jen těsně míjí Ivetku, která si rychlým výpadem do strany zachraňuje život. Zatímco my oslavujeme Ivetčino druhé narození, ostatní na nás strnule hledí. Každý, kdo si koupil lístky do tohoto sektoru, si sem přišel chytit míček. Až na dva podivné bělochy, kteří se skvělé příležitosti chytit homerun právě vyhnuli a ještě z toho mají radost. Nakonec nad námi zmatení fandové jen pokrčí rameny a dál se věnují svým burákům, které končí na podlaze vždy, když v radostném gestu oslavují další úspěšný odpal.
Marlins vyhráli na celé čáře. Naše základní znalosti baseballu, atmosféra vytvořená vtipnými fandy, kouzelný stadion i vítězství domácích nám bohatě stačilo k tomu, abychom tento zážitek hodnotili jako super epesní záležitost, které rozhodně nelitujeme. A dokonce nám ani tolik nevadilo, že zhruba před hodinou nám ujel poslední autobus. Nemáme se jak dostat domů. Poté, co jsme obhlídli několik laviček v okolí a zhodnotili jejich nevhodnost z hlediska nočního útočiště, se vydáváme ulovit taxík. Jednoho jsme chytli. Nepochopil kam chceme, a tak nás veze do downtownu Miami. Odtud nás po upozornění, že sem nechceme, odvezl k našemu hotelu. Zcela vyřízení padáme do polštářů a ze spánku se tu a tam vymršťujeme do stran, abychom se vyhli míčkům, které se nás i ve snu snaží trefit.
Naše tipy na sportovní klání v Miami
Tip #1 Lístky na baseball
Lístky na baseball se dají sehnat online přímo na webu Marlins. Ceny jsou různé podle míst, kde chcete sedět. Pokud vás láká možnost dostat míčkem do hlavy, doporučujeme místa v oblasti tzv. Fish tank – jsou jedny z nejlevnějších (14 USD) a přitom je odsud dobrý výhled.
Tip #2 Americký fotbal
Pokud vás baseball neláká, zkuste americký fotbal. Lidé ho tu tak nějak víc žerou, takže kulisa při zápase bude pravděpodobně mnohem nabitější. Před zápasem se shromáždí před stadionem desetitisíce lidí, kteří grilují a dohadují se o tom, kdo tentokrát vyhraje.Na baseballu se lidé dohadovali, kolikrát se opakuje v hledišti ozvěna…
Tip #3 Taxi
Vemte si taxíka i na cestu na stadion. Pokud nejste ubytování v Miami Garden, je to docela kus cesty, který vyčerpá. Taxíky jsou na Floridě spolehlivé, i když třeba vyjdou dráž než ostatní způsoby dopravy. Na druhou stranu se nemusíte strachovat o to, kde nakonec skončíte…
Jak to vidí Ivetka
Aneb na co Ondra zapomněl…
- Jednooký rybář (který, pokud vím, měl obě oči) nám neukázal cestu ke stadionu, pouze na něj ukázal. Vyrazili jsme tedy cestou, kterou jsme shledali jako nejkratší možnou…Ovšem po další půl hodině cesta končila a objevil se jakýsi kanál, který se nedal ani přebrodit. Zašli jsme si pořádný kus cesty, ale po další hodině a půl jsme dorazili ke stadionu 🙂
- Přestože Vás vaše druhá polovička ujišťuje, že máte být na stadionu o 3 hodiny dřív, nevěřte tomu a trvejte si na svém. Riskujete přesně tři hodiny marného vymýšlení nějaké smysluplné aktivity na liduprázdném náměstíčku před stadionem…
No Comments