Na ostrůvek Sanibel Island jsme se s Ivetkou těšili dlouho dopředu. Nejvíce nás lákala zdejší pláž, která se chlubila mnoha lichotivými přívlastky a především velkým množstvím mušlí, kterými ji Mexický záliv každý den zásobuje. Po odpočinku v Naples už jsme se nemohli dočkat dalšího objevování Floridy. To jsme ještě netušili, že pláž nebude jediné, co nás na Sanibel Island okouzlí…
Vítejte na Sanibelu, je libo čerstvý džus?
Z Naples jsme zamířili do Fort Myers, ze kterého vede docela pohledný most na Sanibel Island. Most je to velice důležitý, jelikož pokud nemáte ve zvyku mezi městy cestovat kraulem, tak se na oblíbený ostrov jinak nedostanete. Za vjezd zaplatíte 6 dolarů, které za vše, co za mostem najdete, rozhodně stojí.
Ještě než jsme se přes něj pustili, ozval se hlad, který nás donutil zastavit ve Fort Myers u podniku místní indiánské rodinky, jejíž členové se tu podělili o starosti obsluhy. Usměvavá Nšoči nám nabízela zrovna připravené dobroty – dlouho nás přemlouvat nemusela. Sedli jsme si venku na lavičku a k vydatné snídani si nechali před očima vymačkat čerstvé pomeranče. Ty nám doslova dodaly šťávu před výletem, na který máme dosud jedny z nejhezčích vzpomínek…
Fotogenický Sanibel Island
Neujeli jsme ani sto metrů po půdě Sanibel Island a už jsme museli stavět kvůli akutní fotopotřebě. Hned za mostem se nachází sjezd k drobné pláži, ze které je výhled na samotnou stavbu z roku 2007, po níž jsme právě dorazili na ostrov. Já se hnal najít nejlepší místo pro záběr a Ivetka utíkala posbírat všechny ty mušle, co tu měly být. No, fotky jsme nakonec pořídili i lepší a co se týče mušlí – tenhle kousek pláže asi nebyl důvod, proč je ostrov jinak v tomto ohledu vyhlášený. I když – mušle, kterou Ivetka našla, byla dost velká, aby ji použila jako pokrývku hlavy… Jedno nám však bylo jasné – dostali jsme se na místo, kde se fotky, mušle, zážitky i krásné vzpomínky budou sbírat velice snadno.
Plážový Sanibel Island
Po zastávce u mostu a pár kilometrech jízdy jsme celí dychtiví našli konečně jeden z přístupů na pláž. Do plavek se nám podařilo dostat v rekordním čase, ozvalo se cvaknutí zamčeného auta a už za námi byly vidět jen rozmazané stopy v písku. Dlouhý široký pás sanibelské pláže nás přivítal hromadou drobných mušliček, které okamžitě začaly mizet v Ivetčiných rukou. Pláž sice nemá vyloženě místo písku mušle, jak se občas o ostrůvku inzeruje, ale rozhodně jich je tu dost na dlouhé hodiny sbírání a hledání nejlepších kousků. Dokonce se můžete pokusit posbírat kompletní sanibelskou šestku, jak zde nazývají šest krásných a vzácných mušliček. Ten, komu se to podaří, se tu dostane do novinového článku.
S jasným cílem dostat se do novin Sanibel Island jsme zahodili veškeré věci na volný plácek a po vzoru egyptských otroků prohnuli svá záda do sběratelského oblouku, na jehož konci se hlava téměř bořila do závějí mušlí. Hledání uměleckých děl Mexického zálivu je tu velmi oblíbená činnost, a tak musíte počítat s tím, že občas v mušlovém zaujetí vrazíte sklopenou hlavou do pozadí hledačů před vámi. Sanibelskou šestku se nám sice najít nepodařilo, ale i tak se dala považovat sbírka nálezů za úspěch. Po náročném pátrání jsme si to opět rozdali v beach ballu a vesele se nalokali vody Mexického zálivu…
Děsivě dobrodružný Sanibel Island
Focení a sbírání mušlí je pro babičky. Pokud se stavíte na Sanibelu a patříte mezi dobrodruhy, kteří by se vydali i do pekla, pokud by tam cestovky jezdily, je tady atrakce právě pro vás. Při našem bloudění po Sanibel Island jsme narazili na zcela ultimátní zážitkovou záležitost. U jednoho z odpočívadel se nám podařilo najít pěší stezku, která je docela speciální. Vstup na ní je pouze na vlastní nebezpečí a je zcela nechráněná. Před čím? No před kamarády aligátory, samozřejmě. Jelikož jsme mladí a ještě si moc nevážíme života, nemohli jsme si příležitost být sežráni aligátorem nechat ujít. Musíte uznat, že odchod ze světa by to byl dost originální.
Hned na úvod nás cedule upozorňovala, že není radno krmit aligátory, které potkáte. Ne snad, že by zabijácké potvory trpěly výběrem dobrot, ale jsou prostě neskutečně hloupé. Tak hloupé, že když jim hodíte jídlo, budou si myslet, že vy sami jste součástí toho, čím jste jim právě nabudili chutě. Zase o něco chytřejší jsme se rozhodli dobroty před aligátory hamounit a vydali se vstříc dobrodružství.
To však netrvalo moc dlouho. Stezka vedla kolem mokřin, ze kterých v pravidelných intervalech vykukovaly otvory po aligátorech. Při každém zašustění v listoví se nám žaludek stáhl, až téměř implodoval. Z toho, co původně připomínalo rozhodnou chůzi dvou odhodlaných evropských dobrodruhů, po chvíli zbyla rozklepaná přikrčená chůze českých poseroutků. Když pak po pádu z koruny stromů zašustil jeden z lístků o blízké traviny, vyslalo nám ušní centrum do mozku jasný impulz, že je na čase zmizet před tím zuřivým aligátorem, který se právě prozradil šustěním v trávě. Náš úprk byl podstatně méně stylovější, ale co už – alespoň jsme si začali toho života vážit.
Mušlový Sanibel Island
Po odvazu na neexistujícími aligátory zamořené stezce jsme se raději vrátili k babičkovským aktivitám. Dalším cílem bylo místní museum mušlí. Za 9 dolarů si tu můžete prohlédnout tisíce mušliček. Malé a barevné i obří a plné života. Kromě toho se tu dozvíte hodně i o životě původních zdejších obyvatel, indiánů. Ti si dokázali vyrábět z mušlí užitečné nástroje, a tak dostali později název Shell People.
Kromě muzea mušlí nás o zasvěcenosti ostrova Sanibel Island těmto výtvorům vodních víl přesvědčil i krámek She sells sea shells (pokud jste si právě zlomili jazyk, vítejte v klubu). Ivetka tu dostala ode mě jako dárek náhrdelník z drobných mušliček. Ke koupení tu toho mají dost a příjemné obsluze se dá i věřit, že většinu produktů si tu sami vyrábějí.
Kulinářský Sanibel Island
Na oběd jsme s Ivetkou zašli do místní rybí restaurace Island Cow s vtipnou kravskou cedulí. Pohodlně jsme se usadili na vesele barevné židličky a pustili se do jídelního lístku. Většina názvů byla nerozluštitelná, a tak jsme se s prstem náhodně zapíchnutým do lístku nechali překvapit. Ivetky umění vybrat si naprosto nemožné jídlo se opět naplno projevilo. Ačkoli jí číšník ubezpečil, že si vybrala skvěle, moc se na krekry s rybí paštikou netvářila. O to víc, že na talíři přede mnou se skvěly obalované smažené chobotničky s chutnou omáčkou. Zatímco Ivetka neochotně chroupala své krekry, ja se parádně nadlábl a nakonec se nad svou malou nešťastnicí slitoval a podělil se s ní o svou delikatesu. Restauraci Island Cow na Sanibel Island tak určitě můžeme doporučit, akorát pozor na výběr jídla 🙂
Přírodou omámený Sanibel Island
Po obědě jsme objevili další přírodní vyhlídkovou stezku, která ovšem měla placený vstup a oproti ostatním stezkám byla výjimečná v tom, že nebyla pěší, ale automobilová. Hned u vjezdu nás o pohodové nátuře Floriďanů přesvědčil pan hlídač, jelikož nás pustil na stezku zadarmo. Neměli jsme totiž drobné.
Stezka byla v podstatě asfaltová silnička vedoucí kolem mokřin se zastávkami na vyhlídku. Nejprve nás zaujal nebojácný Anhinhga, který se nechal vyfotit z téměř metrové vzdálenosti. O kousek dál na hladině jezera trochu znuděně postávali další ptáci a vůbec je nevzrušovaly vykukující čumáky hladových aligátorů. Nás teda zneklidňovaly, protože celá stezka tak nějak hrozila nečekanou návštěvou těchto tvorů, které jakoby kdysi zapomněl meteorit vymýtit spolu s dinosaury.
U další zastávky se ve vodě pod dřevěným můstkem objevil extrémně podivný tvor. Jeho tělo připomínalo tvarem galaktickou loď Enterprise. Evidentně mu bůh odmítl nadělit zrak, neboť jeho činnost se omezovala pouze na vrážení do kořenů pod hladinou. Velikostí budil respekt, ale celkovým zjevem spíše údiv. Všichni jsme si toho podivína vyfotili a jelo se dál.
Na jedné z dalších zastávek byla možnost vyšplhat se na vyhlídkovou věž a pozorovat dalekohledem ptáky. Jelikož nejsme zrovna ptákomilové, sledovali jsme dalekohledy všechno možné kromě vzácných opeřenců. To nás po chvíli omrzelo a vyrazili jsme k poslední zastávce na stezce.
Ta byla věnována původním indiánským obyvatelům z kmene mušlových lidí. Dřevěný můstek nás provedl pralesem, kde se tu a tam vynořila autentická obydlí s nástroji z mušlí. Indiáni tu po sobě překvapivě zanechali i obaly od Snickers a Coca-Coly. Ale jinak docela hezká procházka… To bylo z autostezky vše a jelikož čas neúprosně běžel, vydali jsme se na poslední výlet, který byl na Sanibel Island naplánovaný. Čekal nás historický maják na další mušlové pláži.
Romantický Sanibel Island
Na Floridě si snadno zvyknete na romantické scény s rudým přelivem posledních hřejivých slunečních paprsků, které halí vše pod sebou do karmínového odstínu. Na Sanibel Island ale tahle scéna dostane trochu jiný, pohádkovější nádech. Zvláště, pokud si západ slunce přijedete vychutnat na pláž ke starému majáku na špičce ostrova. Není to sice typická bílá kulovitá stavba, ale i železná signální věž má své kouzlo. Pod ní se v písku snaží najít sanibelskou šestku skupinky mušlových hledačů a z mola tu a tam vystřelí prut s letící návnadou místních rybářů. Chvíli jsme vyráběli vzkazy v písku, chvíli se fotili v co nejvtipnějších pozicích, obdivovali maják i elegantní ptáky, kteří vyzobávali z přílivu svou večeři. Za chvíli se i poslední kousek rudého kotouče ponořil do hlubin Mexického zálivu a nechal za sebou ospalý ostrůvek, zahalený do romantického roucha.
Místo kempů motely
Jeden z nejkrásnějších dnů na Floridě skončil a my se vydali najít místo, kde bychom složili hlavy. O nějakém kempování na Sanibel Island či v okolí nemohla být po přepychovém spánku v Naples ani řeč… Navíc na Sanibelu kempy ani nenajdete. Nakonec jsme našli další využití pro slevové kupóny, které najdete všude kolem silnic i dálnic. Vybrali jsme si levný motel v blízkém Fort Myers se sympatickou slevou a vyrazili jeho směrem. Přivítala nás zde indická rodinka. Pokoje jsou v motelech na Floridě naprosto ideální volbou pro přespání. Vyjdou na 50 USD za noc, poskytují pohodlí postele i teplé sprchy a najdete jich po cestě dostatek.
Naše tipy na výlet na Sanibel Island
Mušle – Jeden z důvodů, které stály při zrodu myšlenky stavit se cestou po západním pobřeží Floridy na Sanibel Island, byla pověst ráje mušlí. Pláže tu jsou skutečně posypané mušlemi všeho druhu a v krámku si můžete vyzvednout tašku na sbírání, na které jsou vyobrazeny nejznámější mušličky. Vše, co se vůbec dá o mušlích dozvědět, najdete v muzeu Bailey-Matthewse. A pokud vás mušle neberou, určitě se vám bude i tak líbit pláž a celé okolí ostrůvku.
Aligátoří stezka – Brutální aligátoří stezka je jeden ze silných zážitků na Floridě. Naprosto nechráněná pěšinka vede mezi aligátory zamořenou bažinou, cedule vás varují před nebezpečím a každé zašustění vzbudí vlnu adrenalinu. Na mapce, která se zobrazí po kliknutí na mapu v úvodu, můžete najít toto docela nenápadné místo.
Romantika na pláži s majákem – Krása Sanibelu se naplno projeví ve večerních hodinách. Život tu plyne tak nějak bezstarostně a hřejivé paprsky večerního slunce dokáží uklidnit i aligátory pokoušenou duši dobrodruha. Maják jen scénu se zapadajícím slunkem dokresluje a vy si tak můžete odnést z pláže nejen spoustu mušlí, ale také příjemné vzpomínky…
No Comments